Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 232/2021-74
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 14 795,68 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 017 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 017 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 10 343 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 360 Kč od 19. 11. 2020 do 22. 11. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 343 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, částky 2 435,68 Kč, úroku ve výši 100,57 % ročně z částky 9 379,04 Kč od 19. 11. 2020 do 11. 12. 2020 kapitalizovaný částkou 571,55 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 9 379,04 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19. 11. 2020 dosáhne částky 38 318 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 017 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 017 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 10 343 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 360 Kč od 19. 11. 2020 do 22. 11. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 343 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, částky 2 435,68 Kč, úroku ve výši 100,57 % ročně z částky 9 379,04 Kč od 19. 11. 2020 do 11. 12. 2020 kapitalizovaný částkou 571,55 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 9 379,04 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19. 11. 2020 dosáhne částky 38 318 Kč se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 14 795,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 19. 11. 2019 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 10 000 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostním převodem dne 21. 11. 2019. Žalovaná se zavázala předmětný úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách ve výši 887 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2019. Úvěr se úročil RPSN sazbou 100,57 %. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila řádně, pročež úvěr ze Smlouvy byl zesplatněn k 17. 11. 2020. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby vedle úhrady jistiny ve výši 9 379,04 Kč, dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění ve výši 2 331,97 Kč, smluvní pokutu ve výši 249 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 19. 11. 2020 do zaplacení, a dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 11 711,01 Kč denně od 19. 11. 2020 do 14. 6. 2021 ve výši 2 435,68 Kč, úrok ve výši 100,57 % ročně z částky 9 379,04 Kč od 19. 11. 2020 do 11. 12. 2020, od 12. 12. 2020 pak tento úrok požaduje v sazbě 8,25 % ročně. Požadovaný obchodní úrok je uplatněn jen do doby, kdy tento úrok dosáhne za dobu od 19. 11. 2020 částky 38 318 Kč. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den 4. 3. 2022. Jednání se zúčastnil zástupce žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy o úvěru na č.l. 4-7 soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 19. 11. 2019, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit formou 36 měsíčních splátek každé ve výši 887 Kč. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalované bankovní účet RPSN dle Smlouvy činilo 162,67 %;
6. Z oznámení o schválení úvěru na č.l. 8 soud zjistil, že žalobkyně schválila úvěr dle Smlouvy pro žalovanou;
7. Z karty klienta na č.l. 10 soud zjistil, že výše úvěru činila 10 000 Kč, ze strany žalované bylo celkem uhrazeno 7 983 Kč;
8. Z oznámení ze dne 17. 11. 2020 č.l. 11 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud dlužné částky, avšak není doloženo doručení této výzvy;
9. Z dodejky ze dne 25. 11. 2019 na č.l. 12 soud zjistil, že tato se vztahuje k oznámení o schválení úvěru;
10. Z výzvy ze dne 12. 11. 2020 na č.l. 13 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě 10., 11. a 12. splátky dle Smlouvy;
11. Výzva na č.l. 14 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě 10. a 11. splátky dle Smlouvy;
12. Z hodnocení klienta na č.l. 18-19 soud zjistil, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem 15 000 Kč, který jí měl plynout z rodičovské. Jako měsíční životní náklady byla kalkulována částka životního minima 3 410 Kč, náklady na dítě 2 000 Kč, nájem včetně inkasa 2 000 Kč a ostatní náklady (doprava, kurzy, záliby) pak 500 Kč. Po přičtení rezervy 1 000 Kč tak měla žalované zbýt disponibilní částka 6 090 Kč. Dle hodnocení klienta žalovaná byla svobodná, žila sama, měla střední výuční vzdělání, bydlela v nájmu.
13. Z platebního rozpisu na č.l. 20 soud zjistil, že žalovaná pobírala dávky rodičovské podpory ve výši 15 000 Kč;
14. Ze sjetiny z mobilního bankovnictví na č.l. 21 soud zjistil, že dne 7. 10. 2019 žalovaná obdržela od úřadu práce částku 15 000 Kč a že aktuální zůstatek na jejím účtu činil 29,34 Kč;
15. Ze sjetiny z mobilního bankovnictví na č.l. 22 soud zjistil, že aktuální zůstatek na účtu žalované byl 29,34 Kč, přičemž prostředky obdržené dne 7. 11. 2019 ještě ten samý den vybrala a následující den vložila jen 1 200 Kč;
16. Z pokladního dokladu na č.l. 23 soud zjistil, že žalovaná vložila svůj účet částku 400 Kč;
17. Z pokladního dokladu na č.l. 24 soud zjistil, že tento je shodný s pokladní doklade na č.l. 23;
18. Z sjetiny z internetového bankovnictví na č.l. 25-26 soud zjistil, že žalovaná ke dni 20. 11. 2019 měla na svém účtu částku 29,34 Kč, když dne 7. 10. 2019 obdržela částku 15 000 Kč od úřadu práce a dne 7. 11. 2019 také částku 15 000 Kč;
19. Z rodného listu na č.l. 27 soud zjistil, že je matkou syna jméno;
20. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory na č.l. 28 soud zjistil, že dosavadní rodičovský příspěvek žalované byl navýšen z 12 000 Kč na 15 000 Kč;
21. Z výpisu z bankovního účtu na č.l. 31 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet uvedený žalovanou ve Smlouvě částku 10 000 Kč;
22. Ze scoringu klienta na č.l. 32 soud zjistil, že žalovaná byla hodnocena kódem 16 – tedy jako špatná (negativní příznak);
23. Z výpisu z registru příjmení na č.l. 33 soud zjistil, že žalovaná měla ke dni 14. 11. 2019 čtyři dlužné splátky za telekomunikační služby;
24. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 5. 2021 včetně podacího archu na č.l. 34-35 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě nároků uplatněných v tomto řízení;
25. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
26. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:
27. Dne 19. 11. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se opak zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou 36 měsíčních splátek každé ve výši 887 Kč RPSN činila 162,67 %. Z předloženého hodnocení klienta a výpisů z účtů vyplývá, že žalobkyně zaslala žalované dne 21. 11. 2019 částku 10 000 Kč dle Smlouvy. Příjem žalované činil 15 000 Kč z rodičovského příspěvku, avšak tyto prostředky žalovaná obratem vybrala a následně vložila daleko nižší částku na účet. Navíc i přes obdržené prostředky dne 7. 11. 2019, dne 20. 11. 2019 měla na účtu pouze částku 29,34 Kč. Soud tak shledal Smlouvu ve vztahu k ověření úvěruschopnosti jako velmi neurčitě formulovou, kdy žalobkyně vyšla z toho, že příjmy žalované jsou měsíčně 15 000 Kč, což i bylo doloženo podklady. Ohledně výdajové stránky věci se však žalobkyně spokojila jen s prohlášením žalované a interními modely žalobkyně, které se však na první pohled jen stěží mohou odpovídat realitě a zároveň ani nekorespondují s podklady předložené žalobkyni žalovanou. Konkrétně pokud žalobkyně kalkulovala s částkou na živobytí ve výši 3 410 Kč a 2 000 Kč, celkem tedy s částkou 5 410 Kč jako částkou, ze které se měsíčně uživí dvě osoby, a to včetně všech ostatních nákladů, jako např. koncesionářské poplatky, telekomunikační služby, oblečení, léky atd., jeví se tato částka jako silně podhodnocená. Stejně tak se soudu jeví jako silně podhodnocená částka 2 000 Kč jako náklady na bydlení, když tato částka má pokrýt jak holý plat nájmu, tak i platbu záloh na elektřinu, vodné a stočné, popř. i plyn. U částky 500 Kč na ostatní výdaje pak není zřejmé, co tyto mají představovat, vyjma v závorce uvedeného demonstrativního výčtu. Tato částka však rozhodně nemůže zahrnovat např. dopravu, léky a telekomunikační, jež očividně nebyly zahrnuty ani do položky životních nákladů. Se závěrem žalobkyně o měsíčně disponibilní částce 6 090 Kč žalované nesouhlasí ani žalovanou předložené výpisy z bankovních účtů, kde je zřejmé, že obdržené částky obratem vybírá a vkládá následně řádově nižší částky, navíc po obdržení částky 15 000 Kč 7. 11. 2019 měla žalovaná k dispozici o 13 dnů později již jen cca 30 Kč. Žalobkyni mělo navíc upoutat, že i dle jejího vlastního scoringového systému byla žalovaná označena jako špatná smlouva (kód 16) a systém SOLUSeviduje její závazky po splatnosti a žalovaná je ochotna si půjčit 10 000 Kč se splatnosti na tři roky s RPSN 162,67 %, i když dle kalkulace žalobkyně měla být schopná částku 10 000 Kč našetřit během dvou výplatních termínů rodičovské podpory. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 26. 5. 2021 k zaplacení dlužných částek ze Smlouvy, ale bezúspěšně.
28. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
29. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
30. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
31. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
32. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
33. Dle § 49 odst. 1 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud.
34. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
35. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
36. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované dne 21. 11. 2019 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná úvěr však zcela nesplatila. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
37. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
38. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, očividně došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. K tomuto závěru soud vede zejména skutečnost, že žalobkyně kalkulovala s celkovými náklady domácnosti žalované ve výši 7 910 Kč při příjmu 15 000 Kč, avšak tyto náklady se jednak jeví jako silně podhodnocené a jednak žalovanou předložené výpisy z účtu dokládají, že její náklady musely být vyšší a navíc žalovaná měla několik závazků po splatnosti. Žalobkyni tak nic nebránilo si od žalované vyžádat předložení nájemní smlouvy, popř. inkasa, a kompletního výpisu z účtu žalované, aby se žalobkyně mohla přesvědčit, jestli její kalkulace odpovídají a doložené zůstatky na účtu žalované jsou tak jen např. mimořádné výdaje.
39. Žalobkyní skutečně poskytnuté prostředky je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni. Dle předložené karty klienta pak ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 2 017 Kč, když tato částka představuje nesplacenou jistinu původně uplatněné pohledávky. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích a poplatcích. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 22. 11. 2021. Nejpozději dne 23. 11. 2021 se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k výši požadované v žalobě.
40. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
41. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 2 017 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná byla úspěšná co do částky 10 343 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná by měla mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
42. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.