Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 325/2021-99

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, částky částka a úroku ve výši 89,29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kde žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úroku ve výši 89,29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vůči žalované zaplacení částka s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovanou jako dlužníkem dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 89,29 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře. Součástí bylo i pojistné za pojištění schopnosti splácet ve výši částka měsíčně. Žalobkyně prověřovala schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě dokladů o příjmech a prohlášení dlužníka. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalované v databázích příjmení a NRKI, prováděla kontrolu, zda žalovaná neprochází insolvencí, prověřovala, zda doklad žalované není evidován jako neplatný. Na základě těchto informací bylo zjištěno, že žalovaná má dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru celkem částka. V průběhu splácení se s plněním své povinnosti dostala do prodlení, protože řádně a včas neplatila splátky úvěru. V důsledku prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění celého dluhu. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činí částka Smluvní strany si ujednaly, že žalovaná je povinna v případě prodlení s uhrazením nové jistiny zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny v případě prodlení s její úhradou, tj. od datum, úroky za poskytnutí úvěru z původně nesplacené jistiny úvěru. Dluh žalovaného se sestává z částka představující novou jistinu (z toho částka představuje dluh na jistině úvěru a částka dluh na úrocích za období do zesplatnění), částka představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením tří splátek v délce 30 dní (2 × částka), částka představující náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s uhrazením splátky v délce 15 dní (3 × částka), úhrady za pojištění schopnosti splácet ve výši částka a částka představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částka od datum do datum. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku a úroku z prodlení ve výši, patrné z výroku II. rozsudku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože k tomu byla soudem vyzvána.

3. Soud věc projednal podle ust. v nepřítomnosti žalované, neboť k nařízenému jednání soudu se řádně předvolaná žalovaná bez omluvy nedostavila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalobkyně, jako poskytovatel nebankovních úvěrů, uzavřela s žalovaným na základě jeho návrhu smlouvu o úvěru č číslo, a to dne datum, podle níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaná zavázala splatit spolu s obchodním úrokem a pojistným v 36 měsíčních splátkách po částka. Sjednaná výše úroku činila 89,29 % ročně, RPSN 136,6 % Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalované se splácením úvěru smluvní pokuty (ve výši částka za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši částka při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz smlouvu o úvěru na č. l. 20-23 spisu, příloha číslo ke smlouvě o úvěru na č.l. 26 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 10-12 spisu a shodně na č. l. 73-78 spisu, dodejka na č. l. 29 spisu, splátkový kalendář na č. l. 34 spisu, přihláška do pojištění na č.l. 24-25 spisu a shodně na č.l. 79-82 spisu, prohlášení klientů na č.l. 27-28 spisu a shodně na č.l. 70-72 spisu, pojištění schopnosti splácet úvěry na č.l. 35 spisu, informace o pojištění na č.l. 36-37 spisu/. Žalobkyně žalované jistinu úvěru poskytla dne 7. 1.1 2019 bezhotovostním převodem /viz doklad o vyplacení úvěru na č.l. 30 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 33 spisu/. Žalovaná však jednotlivé splátky nehradila řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni datum v celkové výši částka (z toho částka představuje dluh na jistině, částka představuje dluh na úrocích do zesplatnění, částka představují smluvní pokutu, částka náklady na vymáhání související s prodlením žalované a částka představují úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr) /viz výzvy k úhradě na č. l. 38-39 spisu a oznámení ze dne datum na č. l. 40 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzvu na č. l. 42 spisu a poštovní podací arch na č.l. 43 spisu/. Žalobkyně ohledně schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaná je od datum zaměstnána ve Fakultní nemocnici v Motole jako sanitářka. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Průměrná čistá mzda žalované od srpna do září 2019 činila částka. Výdaje žalované na živobytí činí částka a na bydlení částka. Žalovaná uvedla jako způsob bydlení u rodičů. Žalované zbývá rezerva ve výši částka, je svobodná. Žalovaná má středoškolské vzdělání s maturitou. /viz karta klienta na č. l. 31 spisu, hodnocení klienta na č.l. 13-14 spisu a shodně na č.l. 61-63 spisu, výplatní lístek za srpen a září 2019 na č.l. 15-16 spisu, pracovní smlouva na č.l. 17-18 spisu a shodně na č.l. 68-69 spisu,, výplatní pásky na č.l. 85-86 spisu a historie pohybů na běžném účtu na č.l. 32 a 67 spisu/. V databázi příjmení nebyly evidovány žádné dluhy žalovanou po splatnosti /viz výpis záznamů z registru příjmení na č.l. 19 spisu, kopie OP na č.l. 59-60 spisu/. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by dluh žalobkyni uhradila. Tato skutečnost nevyšla najevo ani z provedených důkazů.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle ust. § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle ust. č. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § ust. 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částka. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaná chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dosud neuhrazené části jistiny ve výši částka, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr pouze z jejího osobního prohlášení o jejích majetkových a výdělkových poměrech. Takový postup žalobkyně však nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalované řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 cdo číslo). V řízení bylo sice prokázáno, že žalobkyně ověřovala tvrzení žalované ohledně jeho příjmů (z pracovní smlouvy, mzdového výměru a výplatních pásek), ovšem žalobkyně neověřovala výdaje žalované. Žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalované o jejích výdajích, a to ještě neúplných. Žalovaná uvedla, že její výdaje činí částka, přičemž u výdajů na živobytí uvedla jen zákonnou paušální částku životního minima. Žalobkyně však nemá vycházet pouze z obecných částek vyplývajících ze zákonných ustanovení, ale naopak se má zabývat skutečnými výdaji žalované, aby si mohla uzavřít, zda je ve finančních možnostech potenciálního klienta úvěr za sjednaných podmínek splácet.

Žalobkyně nezkoumala další výdaje žalované, např. výdaje za dopravu apod. Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

20. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.

21. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. , zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. , Sb.n.u. sv. 7, str. 87, , Sb.n.u. sv. 13, str. 131, , , , vše dostupné na webová adresa). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“

22. Zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

23. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

24. Soud má tedy za to, že v ust. zákona o spotřebitelském úvěru č. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. - 97 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. -118).

25. K návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání soud uvádí, že v daném případě tomuto návrhu nevyhověl, neboť podmínky pro postup dle neshledal. Podle rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Podle věty první soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. S respektem ke shora uvedenému si soud stojí za tím, že pokud by účastníci navrhli schválení smíru, podle něhož by se žalovaný zavázal k úhradě dalšího peněžitého plnění ve výši a skladbě patrné z výrokové části tohoto rozsudku, nebylo by možné takový smír pro jeho rozpor s právními předpisy ( ) schválit, neboť požadavek žalobkyně nemá žádnou oporu v hmotném právu. Za popsané situace není proto možné vydat v této věci ani rozsudek pro zmeškání.

26. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované částka, z čehož jí část vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaná žalobkyni zaplatila částka, došlo k částečnému uhrazení závazku žalované z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky částka (tj. částka – částka). Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne datum, lhůta k plnění tedy uplynula dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění.

27. Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (výrok II. tohoto rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci měli úspěch co do poloviny nároku, žádný z nich tedy nebyl úspěšnější a nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.

Žalobkyně má právo v případě, že žalovaná nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na provedení exekuce podle , exekučního řádu.