Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 276/2021-45

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 423.004,32 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 376.188,05 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 7.2.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 46.816,27 Kč, úrok ve výši 20.835,75 Kč, úrok ve výši 5,7% ročně z částky 423.004,32 Kč od 22.2.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 23.879,32 Kč, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 423.004,32 Kč od 22.2.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 33.435 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 376.188,05 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 7.2.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 46.816,27 Kč, úrok ve výši 20.835,75 Kč, úrok ve výši 5,7% ročně z částky 423.004,32 Kč od 22.2.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 23.879,32 Kč, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 423.004,32 Kč od 22.2.2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 33.435 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 423.004,32 Kč s úrokem ve výši 20.835,75 Kč a úrokem ve výši 5,7% ročně z částky 423.004,32 Kč od 22.2.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 23.879,32 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 423.004,32 Kč od 22.2.2021 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 27.7.2018 smlouvu o úvěru číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 490.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 6.368 Kč vždy k15. dne v měsíci počínaje 15.9.2018. Úroková sazba byla sjednána na 5,7% ročně. Smlouvou bylo zároveň sjednáno pojištění úvěru, za které byl účtován poplatek ve výši 66 Kč. Žalovanému byl úvěr poskytnut dne 30.7.2018, kdy peněžní prostředky ve výši 388.953 Kč byly poskytnuty účelově ke splacení peněžitých závazků převodem na účet č. bankovní účet a peněžní prostředky ve výši 95.862 Kč převodem na účet číslo. Částka 5.185 Kč byla žalovanému poskytnuta bezúčelově převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil a opakovaně se dostával do prodlení se splácením. Žalobce proto prohlásil veškeré pohledávky za okamžitě splatné ke dni 15.6.2020 O splatnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne 17.6.2020. Žalovaný dluží: jistinu ve výši 423.004,32 Kč, úrok ve výši 5,7% ročně z dlužné jistiny za dobu od 14.1.2020 do 21.2.2021 ve výši 20.835,75 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 15.1.2020 do 21.2.2021 ve výši 23.879,32 Kč.

V podání ze dne 8.2.2022 žalobce uvedl, že na základě čl. 6 obchodních podmínek jsou stanoveny podmínky, které je žalovaný povinen splnit před poskytnutím úvěru a to: klient nemá splatné a nezaplacené závazky vůči svým věřitelům, které by měly vliv na jeho schopnost dostát závazkům ze smlouvy, klient informuje ČSOB pravdivě o všech svých finančních závazcích, majetek klienta není zatížen zástavními právy. Žalobce posuzoval schopnost úvěr splácet prověřením, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo zatížení jeho schopnosti splácet závazky. Žalobce provedl kontrolu informací přes systém CBCB, přes který zjistil, že se žalovaný nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopen své závazky splácet. Přes systém Solus žalobce zjistil, že žalovaný neměl žádné aktuální závazky po splatnosti. Žalobce posoudil životní náklady žalovaného, po jejich zohlednění činila platební kapacita žalovaného 13.034 Kč (příjem žalovaného na základě potvrzení od zaměstnavatele a výpisu z běžného účtu – 25.000 Kč mínus životní náklady a výdaje deklarované žalovaným – 11.966 Kč). Splátka ve výši 6.368 Kč měsíčně tak byla dle názoru žalobce adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek adekvátně splácet. Pokud jde o splácení žalovaného: poslední platbu žalobce obdržel dne 29.6.2020 a od tohoto dne žalovaný neuhradil ničeho. Celkem byla na dlužnou pohledávku uhrazena částka ve výši 113.811,95 Kč – z toho byly platby ve výši 66.995,68 Kč započteny na vyčerpanou jistinu.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z žádosti o posytnutí úvěru ze dne 19.7.2018 soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 490.000 Kč za účelem konsolidace. Žalovaný uvedl, že je zaměstnancem, svobodný, způsob bydlení – nájemní byt, počet členů domácnosti 1. Uvedl zaměstnavatele, pracovní poměr na dobu neurčitou. Měsíční příjem ze závislé činnosti - 25.000 Kč, měsíční výše splátek úvěrů – 8.065 Kč, celkové limity na povolených přečerpáních a kreditních kartách – 15.000 Kč. V žádosti je uvedeno, že žalovaný žádá, aby ČSOB použila data z jeho běžného platebního účtu týkající se jeho příjmů a výdajů k vyhodnocení úvěruschopnosti k jeho žádosti.

Z výpisu z účtu žalovaného ze dne 29.6.2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činila částka 8.237,26 Kč a konečný zůstatek částka - 8.666,91 Kč. Dne 5.6.2018 činil příjem žalovaného 22.867 Kč a 25.034 Kč od anonymizována tři slova, Dne 5.6.2018 zaplatil nájemné za červen 2017 ve výši 7.246 Kč, dne 5.6.2018 zaplatil elektřinu červen 2018 ve výši 1.090 Kč, dne 20.6.2018 splátku úvěru ve výši 5.035,75 Kč.

Ze smlouvy o úvěru a předsmluvních informací ke spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 27.7.2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 490.000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut účelově na předčasné splacení všech peněžních závazků vyplývajících ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a společností právnická osoba ve výši 388.953 Kč převodem na účet č. bankovní účet a právnická osoba ve výši 95.862 Kč převodem na účet č. bankovní účet a bezúčelově ve výši případného rozdílu mezi úvěrovým limitem a součtem závazků žalovaného. Strany si dohodly úrok ve výši 5,7% ročně, RPSN ve výši 6,16% ročně a celkovou částku, kterou je potřeba zaplatit 619.257,76 Kč. Strany si sjednaly poplatek za vedení standardního typu běžného účtu ve výši 69 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úroky a jistinu úvěru v 96 měsíčních splátkách vždy 15. dne v měsíci ve výši 6.368 Kč. První splátka bude splatná dne 15.9.2018 a poslední splátka 15.8.2026.

Podle výpisu z účtu žalovaný čerpal úvěr ve výši 490.000 Kč bezhotovostně, kdy dne 30.7.2018 byla na účet č. bankovní účet převedena částka 388.953 Kč, na účet č. bankovní účet částka 95.862 Kč a na účet č. bankovní účet částka 5.185 Kč.

Z platební historie soud zjistil, jakým způsobem žalovaný poskytnutý úvěr splácel.

V dopise ze dne 9.4.2020 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu, který ke dni 8.4.2020 činí 21.034,61 Kč nejpozději do 9.5.2020 zajištěním dostatečného zůstatku peněžních prostředků na jeho účtu. Současně jej upozornil, že má právo prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Výzva byla doručena dne 15.4.2020.

V dopise ze dne 17.6.2020 žalobce oznámil žalovanému, že prohlašuje k 15.6.2020 celou svou pohledávku z poskytnutého úvěru za splatnou. Současně jej vyzval k zaplacení celého dluhu, který činí ke dni 16.6.2020 434.559,65 Kč do 24.6.2020. Dopis žalovaný převzal dne 18.6.2020.

Výzvou ze dne 26.3.2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 472.612,27 Kč do 5ti dnů od doručení výzvy.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal dne 30.7.2018 částku 490.000 Kč tak, že částka 388.953 Kč byla převedena na účet č. bankovní účet na úhradu úvěru u společnosti právnická osoba, částka ve výši 95.862 Kč byla převedena na účet č. bankovní účet na úhradu úvěru u právnická osoba banka a.s. a částka 5.1875 Kč byla převedena na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil (zaplatil ve splátkách 113.811,95 Kč) a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 17.6.2020 od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupil a úvěr zesplatnil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 16.6.2020. Dluh žalovaného ke dni 16.6.2020 činí částka 434.559,65 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalovaného, kdy dle obchodních podmínek ČSOB klient pravdivě informuje o všech svých finančních závazcích. Žalobce uvedl, že platební kapacita žalovaného činila 13.034 Kč (příjem žalovaného na základě potvrzení od zaměstnavatele a výpisu z běžného účtu – 25.000 Kč mínus životní náklady a výdaje deklarované žalovaným – 11.966 Kč) a splátka ve výši 6.368 Kč měsíčně tak byla dle názoru žalobce adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek adekvátně splácet. Žalovaný žádal, aby žalobce použil data z jeho běžného účtu týkající se jeho příjmů a výdajů k vyhodnocení úvěruschopnosti. Žalobce předložil soudu výpis z účtu žalovaného ze dne 29.6.2018, podle kterého činil počáteční zůstatek na účtu 8.237,26 Kč a konečný zůstatek mínus 8.666,91 Kč. Žalobce tak po formální stránce učinil určitá zkoumání (šetření v uvedených registrech a zkoumání z výpisu z bankovního účtu žalovaného), tato však v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje opatřit si relevantní informace od spotřebitele či z jiných zdrojů, ale pro naplnění smyslu zákona je nutné z těchto učinit kvalifikovaný závěr. Žalovaný sice doložil ve výpisu z účtu svůj příjem, ale z předloženého bankovního účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný není schopen podmínkám úvěru dostát. Žalovaný zkoumané období začínal s částkou 8.237,26 Kč, na konci období činil zůstatek - 8.666,91 Kč (nezbývala mu tedy částka na zaplacení splátky z úvěru ve výši 6.368 Kč). Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Žalobci nic nebránilo, vyžádat si (a doložit soudu) výpisy za delší časové období, aby mohl získat hodnověrnou představu o platební bilanci žalovaného. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Žalobce ověřil příjem žalovaného z výpisu z účtu. U nákladů žalovaného žalobce vycházel z částky 11.966 Kč, aniž by tyto údaje ověřil (ani z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). Z těchto skutečností je zřejmé, že žalovaný nebyl osobou, jejíž majetkové poměry (alespoň dle písemností předložených soudu) by odůvodňovaly schopnost předmětný úvěr poskytnutý ve výši 490.000 Kč splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno (z tvrzení žalobce a výpisu z účtu), že žalobce poskytl žalovanému částku 490.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 490.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný na úhradu úvěru zaplatil ve splátkách částku 113.811,95 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 376.188,05 Kč (490.000 – 113.188) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 5.2.2022. Nárok se stal splatným 6.2.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 7.2.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 7.2.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 537.042,09 Kč (částku 423.004,32 Kč + úrok 20.835,75 Kč + 25.168,10 Kč – úrok 5,7% ročně z částky 423.004,32 Kč od 22.2.2021 do 9.3.2022 + úrok z prodlení 23.879,32 Kč + 44.154,60 Kč úrok z prodlení 10% ročně z částky 423.004,32 Kč od 22.2.2021 do 9.3.2021). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 379.942,15 Kč (jistina – 376.188,05 Kč + 3.754,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 376.188,05 Kč od 7.2.2022 do 9.3.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 70,7%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 29,3%. Poměr úspěchu tedy činí 50% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 16.921 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby ( , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění a účast na jednání soudu dne 9.3.2022) po 10.020 Kč ( vyhl. č. ), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby ( , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění a účast na jednání soudu dne 9.3.2022) po 300 Kč ( , 3 vyhl. č. ) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 8.668,80 Kč ( ) Celkem 66.869,80 Kč, z toho 50% činí částka 33.435 Kč, kterou soud žalobci přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.