Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 292/2021-52
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného jméno příjmení, advokátkou
sídlem adresa, obec
proti
žalované: celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 69 910 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 54.216 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 99.216 Kč ve výši 8,25 % ročně od datum do datum ve výši 250,11 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 84.216 Kč ve výši 8,25 % ročně od datum do datum ve výši 193 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 54.216 Kč ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, částky ve výši 15.694,20 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 93,59 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od datum do zaplacení, to je úroku za poskytnutí úvěru ve výši 93. 59 % ročně z částky 79.646,05 Kč od datum do datum ve výši 4.331,58 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 93. 59 % ročně z částky 52.119,93 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 238.636 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 54.216 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 99.216 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 250,11 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 84.216 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 193 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 54.216 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši 15.694,20 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 93,59 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, to je úroku za poskytnutí úvěru ve výši 93. 59 % ročně z částky 79.646,05 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4.331,58 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 93. 59 % ročně z částky 52.119,93 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 238.636 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, podanou k soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 69 910 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut, na účet uvedený ve smlouvě, úvěr ve výši 105 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 93,59 % splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 11 048 Kč, které byly splatné vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem měsíc rok, vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných o žalované v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečně. Úvěrová historie žalované byla ověřena i v databázích název a název. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze splátky v celkové výši 122 336 Kč. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované, vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč (dle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek 7, 8, 9,). V důsledku prodlení žalované žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč (dle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení v délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů splátek 7, 8, 9). V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů splátky číslo splatné dne datum. K datu datum tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 97 119,93 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaná, v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru, platila úrok z prodlení v zákonné výši. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne datum až do jejího zaplacení.
2. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den datum, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaná, přítomna u tohoto ústního jednání, uvedla, že si svého dluhu vůči žalobci je vědoma a navrhla splátkový kalendář ve výši 10 000 Kč. Právní zástupce, přítomný u ústního jednání, možnost uzavření smíru nenavrhl a soud by ani tento smír neschválil, a to vzhledem ke zjištěním z listin, které měl k dispozici a které konstatuje k důkazům níže v tomto odůvodnění rozsudku.
3. Mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo dne datum. K akceptaci takto uzavřené smlouvy stranou žalobce došlo oznámením o schválení úvěru ze dne datum, které bylo žalované zasíláno doporučeně spolu se splátkovým kalendářem k této smlouvě. Byla sjednána celková výše úvěru 105 000 Kč s tím, že celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, dosahovala výše 198 864 Kč. Žalovaná byla povinna úvěr hradit ve splátkách ve výši 11 048 Kč měsíčně v počtu 18 měsíčních splátek s tím, že splátky byly splatné nejpozději k 22. dni každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba dosahovala výše 93,59 % ročně. Dle bodu 6.1 smlouvy se smluvní strany dohodly, že jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvní pokut, který je poskytovatel oprávněn takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Z bodu 6.2 smlouvy bylo zjištěno, že poskytovatel má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výši těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou v délce 15 dnů, částku 200 Kč. Z bodu 6.3 vyplynulo, že jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, je poskytovatel oprávněn k zesplatnění úvěru, tzn. že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů smlouvy. Poskytovatel je povinen klienta před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Z bodu 6.4 smlouvy vyplynulo, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z bodu 6.5 vyplynulo, že jestliže se klient po zesplatnění úvěru dostane do prodlení s placením nové jistiny úvěru, nezaplatí ji v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Z bodu 6.7 smlouvy vyplynul nárok žalobce požadovat úrok z prodlení v zákonné výši.
4. Jako důkaz o vyplacení úvěru byl soudu předložen doklad o vyplacení úvěru, na kterém bylo uvedeno, že dne datum z účtu číslo bankovní účet, byla zaslána na účet číslo bankovní účet pod variabilním symbolem číslo částka ve výši 105 000 Kč. Žalovaná to, že jí tato částka byla vyplacena ani nerozporovala.
5. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná čerpala celkem 105 000 Kč a splatila částku ve výši 122 336 Kč.
6. Soudu byla předložena výzva k zaplacení ze dne datum adresovaná žalované, která obsahovala upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud dlužné splátky číslo číslo číslo v dodatečné lhůtě žalovaná neuhradí.
7. K ověřování úvěruschopnosti žalobcem, žalobce předložil výpis ze záznamu z registru příjmení s datem datum, prohlášení klienta ze dne datum a hodnocení klienta z téhož data. Z tohoto hodnocení bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána s pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 21 041 Kč. Výdaje v hodnocení klienta byly uvedeny jako životní minimum ve výši 3 410 Kč, výdaje s bydlením (nájemné a inkaso) 1 000 Kč měsíčně. Další výdaje jako doprava, výdaje domácnosti, počet dětí v domácnosti a s tím spojené výdaje, případné splátky úvěru a případné spoření atd., v tomto hodnocení nebyly uvedeny. Soudu byl rovněž předložen předsmluvní formulář téhož data, který obsahoval údaje o věřiteli, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a další důležité právní aspekty. Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu podepsané společností právnická osoba dne datum bylo zjištěno, že žalovaná u této společnosti pracuje od datum jako pracovník skladu s příjmem v měsíc rok ve výši 21 041 Kč čistého a za období měsíc rok až měsíc rok průměrný čistý příjem činil 19 934 Kč. Soudu k tomu byl předložen mzdový lístek za měsíc rok.
8. Na zjištěný skutkový stav je možné aplikovat jednak občanský zákoník číslo 89/2012 Sb. , a dále zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatnou. Spotřebitel může uplatnit námitky neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jak už i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle ustanovení § 2 991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s dlužnicí, co by spotřebitelkou, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitelským úvěrem. Soud tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona, se zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalované. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, například rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 217/2018 , z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejně sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně doloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. , o proměnných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ), a tyto porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
15. Soud tedy v posuzované věci zkoumal (srovnání Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
16. Rovněž v Nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 , Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právnímu subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčuje své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl z odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku, realizací mnohdy násobeného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru – dlužník, ať už z nevědomosti, či z bezvýchodností aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
17. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že jako věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalované úvěr splácet, kdy volné zdroje žalované byly žalobcem nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení jím poskytnutého úvěru. Žalovaná dle potvrzení zaměstnavatele měla příjem kolem 20 000 Kč čistého měsíčně. V hodnocení klienta jsou, dle mínění soudu, velmi podhodnoceny výdaje spojené například s bydlením žalované, s inkasem, nejsou tam uvedeny žádné výdaje, například s dopravou a ostatní výdaje. Výše výdajů v hodnocení uvedená je zcela nereálná, nejsou hodnoceny další výdaje na bydlení, jako například náklady spojené s vodou, elektřinou, topením, placením odpadů atd.
18. Soud tedy zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřoval schopnost úvěrované plánovaný úvěr splácet řádně. Soud odkazuje v tomto směru na Nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12 , kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné, dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen údaje schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.
19. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvu neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 § 588 o.z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované částku ve výši 105 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.), a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaná převzala od žalobce částku 105 000 Kč a uhradila částku ve výši 122 336 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou v celkovém rozsahu zamítl.
20. Právní zástupkyně žalobce navrhla u jednání vydat rozsudek pro uznání žalované. Tento nebylo možno vydat v souladu s ust. § 153a odst. 2 o.s.ř. , neboť pro rozpor se zákonem by nebylo možno schválit smír účastníků.
21. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy zcela úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, tato žádné nepožadovala, soud rozhodl tak, že žádnému účastníku právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.