Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 335/2021-39

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 91.130,65 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 80.441,21 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 7.2.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 10.689,44 Kč, úrok ve výši 9.100,64 Kč, úrok ve výši 7,9% ročně z částky 90.940,65 Kč od 22.2.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 4.662,58 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 91.130,65 Kč od 22.2.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 11.293,30 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 80.441,21 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 7.2.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 10.689,44 Kč, úrok ve výši 9.100,64 Kč, úrok ve výši 7,9% ročně z částky 90.940,65 Kč od 22.2.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 4.662,58 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 91.130,65 Kč od 22.2.2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 11.293,30 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 91.130,65 Kč s úrokem ve výši 9.100,64 Kč a úrokem ve výši 7,9% ročně z částky 90.940,65 Kč od 22.6.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 4.662,58 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 91.130,65 Kč od 22.6.2021 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 6.2.2019 smlouvu o úvěru číslo, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 101.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1.426 Kč vždy k 15. dne v měsíci počínaje 15.3.2019. Úroková sazba byla sjednána na 7,9% ročně. Smlouvou bylo zároveň sjednáno pojištění úvěru, za které byl účtován poplatek ve výši 95 Kč. Žalované byl úvěr poskytnut dne 6.2.2019 bezhotovostně na běžný účet č. bankovní účet. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila a opakovaně se dostávala do prodlení se splácením. Žalobce proto prohlásil veškeré pohledávky za okamžitě splatné ke dni 15.10.2020 O splatnosti byla žalovaná informována dopisem ze dne 17.10.2020. Žalovaná dluží: jistinu ve výši 90.940,65 Kč, úrok ve výši 7,9% ročně z dlužné jistiny za dobu od 14.4.2020 do 21.6.2021 ve výši 9.100,64 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 15.3.2020 do 21.6.2021 ve výši 4.662,58 Kč, poplatky ve výši 190 Kč skládající se zejména z poplatků za pojištění.

V podání ze dne 9.2.2022 žalobce uvedl, že na základě čl. 6 obchodních podmínek jsou stanoveny podmínky, které je žalovaný povinen splnit před poskytnutím úvěru a to: klient nemá splatné a nezaplacené závazky vůči svým věřitelům, které by měly vliv na jeho schopnost dostát závazkům ze smlouvy, klient informuje ČSOB pravdivě o všech svých finančních závazcích, majetek klienta není zatížen zástavními právy. Žalobce posuzoval schopnost úvěr splácet prověřením, že žalovaná nepodala návrh na povolení oddlužení, není s ní vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo zatížení její schopnosti splácet závazky. Žalobce provedl kontrolu informací přes systém CBCB, přes který zjistil, že se žalovaná nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byla schopna své závazky splácet. Přes systém Solus žalobce zjistil, že žalovaná neměla žádné aktuální závazky po splatnosti. Žalobce posoudil životní náklady žalované, po jejich zohlednění činila platební kapacita žalované 1.695,83 Kč (příjem žalované na základě transakcí na běžném účtu – 13.854 Kč mínus životní náklady a výdaje – 12.158,17 Kč). Předschválený limit byl generován na základě dlouhodobého (8 měsíčního) vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu klienta. Splátka ve výši 1.426 Kč měsíčně tak byla dle názoru žalobce adekvátní k tomu, aby žalovaná mohla předmětný závazek adekvátně splácet. Pokud jde o splácení žalované: poslední platbu žalobce obdržel dne 18.3.2020 a od tohoto dne žalovaná neuhradila ničeho. Celkem byla na dlužnou pohledávku uhrazena částka ve výši 20.558,79 Kč – z toho byly platby ve výši 10.059,35 Kč započteny na vyčerpanou jistinu.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z žádosti o posytnutí úvěru ze dne 6.2.2019 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 108.000 Kč. Žalovaná uvedla, že je zaměstnancem, svobodná, způsob bydlení – není vyplněný. Současně není vyplněný zaměstnavatel ani příjmy a výdaje.

Ze smlouvy o úvěru a předsmluvních informací ke spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 6.2.2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr do výše 101.000 Kč s datem čerpání dne 6.2.2019. Strany si dohodly úrok ve výši 19% ročně ke dni uzavření smlouvy, RPSN ve výši 22,17% ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách vždy 15. dne v měsíci ve výši 1.426 Kč spolu s pojištěním ve výši 1.521 Kč měsíčně. První splátka bude splatná dne 15.3.2019 a poslední splátka 15.2.2027.

Podle výpisu z účtu žalované byla částka 101.000 Kč převedena dne 6.2.2019 na účet č. bankovní účet.

Z platební historie soud zjistil, jakým způsobem žalovaná poskytnutý úvěr splácela.

V dopise ze dne 13.8.2020 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu, který ke dni 12.8.2020 činí 5.918,96 Kč nejpozději do 12.9.2020. Současně ji upozornil, že má právo prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Výzva byla doručena dne 17.8.2020.

V dopise ze dne 17.10.2020 žalobce oznámil žalované, že prohlašuje k 15.10.2020 celou svou pohledávku z poskytnutého úvěru za splatnou. Současně ji vyzval k zaplacení celého dluhu, který činí ke dni 16.10.2020 95.345,28 Kč.

Výzvou ze dne 7.7.2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 105.297,23 Kč do 5ti dnů od doručení výzvy.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala dne 6.2.2019 částku 101.000 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila (zaplatila ve splátkách 20.558 Kč) a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 17.10.2020 od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupil a úvěr zesplatnil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 15.10.2020. Dluh žalované ke dni 16.10.2020 činí částka 95.345,28 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalované, kdy dle obchodních podmínek ČSOB klient pravdivě informuje o všech svých finančních závazcích. V předložené žádosti o poskytnutí úvěru však žalovaná (kromě toho, že je zaměstnanec a svobodná) neuvadla žádné relevantní informace o svých příjmech ani výdajích. Žalobce uvedl, že platební kapacita žalované činila 1.695 Kč (příjem žalované na základě transakcí na běžném účtu– 13.854 Kč mínus životní náklady a výdaje – 12.158,17 Kč) a splátka ve výši 1.426 Kč měsíčně tak byla dle názoru žalobce adekvátní k tomu, aby žalovaná mohla předmětný závazek adekvátně splácet. Žalovaný žádal, aby žalobce použil data z jeho běžného účtu týkající se jeho příjmů a výdajů k vyhodnocení úvěruschopnosti. Žalobce tak po formální stránce učinil určitá zkoumání (šetření v uvedených registrech a zkoumání z výpisu z bankovního účtu žalované), tato však v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje opatřit si relevantní informace od spotřebitele či z jiných zdrojů, ale pro naplnění smyslu zákona je nutné z těchto učinit kvalifikovaný závěr. Žalovaná v žádosti neuvedla výši svého příjmu ani zaměstnavatele a neuvedla ani své výdaje, z předložených výpisů není zřejmé, zda žalovaná je schopna podmínkám úvěru dostát. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Žalobce ověřoval příjem žalované z výpisu z účtu, u nákladů žalované žalobce vycházel z částky 12.158,17 Kč, aniž by tyto údaje ověřil (ani z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaná nějaké doklady o svých výdajích předkládala). Z těchto skutečností je zřejmé, že žalovaná nebyla osobou, jejíž majetkové poměry (alespoň dle písemností předložených soudu) by odůvodňovaly schopnost předmětný úvěr poskytnutý ve výši 101.000 Kč splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno (z tvrzení žalobce a výpisu z účtu), že žalobce poskytl žalované částku 101.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 101.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná na úhradu úvěru zaplatila ve splátkách částku 20.558,79 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 80.441,21 Kč (101.000 – 20.558) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 5.2.2022. Nárok se stal splatným 6.2.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 7.2.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 7.2.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 115.407,07 Kč (částku 91.130,65 Kč + úrok 9.100,64 Kč + 5.137,20 Kč – úrok 7,97% ročně z částky 90.940,65 Kč od 22.2.2021 do 9.3.2022 + úrok z prodlení 4.662,58 Kč + 5.376 Kč úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 91.130,65 Kč od 22.6.2021 do 9.3.2021). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 81.243,91 Kč (jistina – 80.441,21 Kč + 802,70 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 80.441,21 Kč od 7.2.2022 do 9.3.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 70%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 30%. Poměr úspěchu tedy činí 40% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 3.646 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby ( , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění a účast na jednání soudu dne 9.3.2022) po 4.780 Kč ( vyhl. č. ), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby ( , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění a účast na jednání soudu dne 9.3.2022) po 300 Kč ( , 3 vyhl. č. ) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 4.267,20 Kč ( ) Celkem 28.233,20 Kč, z toho 40% činí částka 11.293,30 Kč, kterou soud žalobci přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.