Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 18/2022-72

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Chalupskou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

právně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem trvale obec a číslo, PSČ obec

o 17 331 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 12 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 2 727 Kč se zákonným úrokem z prodlení 0,25 % ročně z částky 2 727 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, částku 2 604,42 Kč, smluvní úrok 422,40 Kč a úrok 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 11. 8. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 20. 7. 2021 dosáhne částky 38 131 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradu nákladů řízení 555,13 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně z částky 12 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 2 727 Kč se zákonným úrokem z prodlení 0,25 % ročně z částky 2 727 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, částku 2 604,42 Kč, smluvní úrok 422,40 Kč a úrok 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 11. 8. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 20. 7. 2021 dosáhne částky 38 131 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradu nákladů řízení 555,13 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení 17 331 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 59,78 % p. a. splácet v 48 měsíčních splátkách po 685 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2021, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný do data zesplatnění neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů 2 x 200 Kč vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného splátek č. 1 a 2 dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč. V souladu s bodem 6.1. smlouvy má žalobkyně rovněž právo na smluvní pokutu 2 x 249 Kč za prodlení u splátek 1 a 2. Následně došlo v důsledku prodlení žalovaného automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu 18. 7. 2021, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, neboť žalovaný se u splátky č. 1, splatné 12. 5. 2021, dostal do prodlení delšího 65 dnů. V souladu s bodem 6.5. smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 20. 7. 2021, až do jejího úplného zaplacení, přičemž žalobkyně požadovala tuto smluvní pokutu ve výši 2 604,42 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek.

2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení ohledně toho, jakým způsobem zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Tvrdila, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z výpisu z účtu a potvrzení o vyplaceném invalidním důchodu byl potvrzen stálý příjem žalovaného. Z dokladů o příjmech byl zjištěný čistý měsíční příjem 12 350 Kč, měsíční náklady 6 463 Kč a tedy zbývající volné zdroje 5 387 Kč. Byly ověřeny i další parametry, jako kontrola zaměstnavatele, bankovní spojení, kontrola identity žalovaného. Dále byla doložena fotokopie občanského průkazu, čímž byla ověřena identita žalovaného. Žalobkyně provedla výpis z Nebankovního registru klientských informací (dále také jen„ NRKI“), kde byl proveden skóring žalovaného, a z výpisu z registru SOLUS zjistila, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti. Žalobkyně vycházela rovněž z prohlášení žalovaného, kde žalovaný souhlasil s výší úvěru, s tím, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku ani hrozícím úpadku, veškeré uvedené údaje jsou pravdivé.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez odmluvy nedostavil. Zástupkyně žalobkyně zaslala soudu omluvu z jednání až dne 20. 3. 2022 a požádala o odročení z důvodu kolize a nemožnosti sehnat za sebe zástupce. Tuto omluvu soud nepovažoval za včasnou ani řádnou, ostatně zástupkyně žalobkyně ani kolizi s jiným jednáním nedoložila. Soud proto ve věci jednal podle , (dále jen „ “) v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním a z tvrzení žalobkyně zjistil soud následující skutkový stav věci. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum (dále také jen„ smlouva“) včetně předsmluvního formuláře - formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře, informací pro klienta, přílohy č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, y Pojištění schopnosti splácet úvěry, informací o pojištění, přihlášky do pojištění, Dodatku č. 1 včetně dokumentu Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 12 000 Kč bez účelu. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky po 48 měsíčních splátkách 685 Kč splatných k 12. dni v měsíci s tím, že splátka v sobě zahrnuje splátku jistiny, úroku za poskytnutí úvěru, případně i úhradu za pojištění. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 59,78 % ročně a byla dohodnutá jako pevná. Strany si dohodly roční procentní sazbu nákladů (dále také jen„ RPSN“) ve výši 79,21% ročně. Žalovaný se tak zavázal vrátit žalobkyni celkem 31 776 Kč, což je celková částka bez úhrady za pojištění (část A smlouvy). Strany se dále dohodly, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny. Úrok běží i po zesplatnnění úvěru, poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady (část B, smlouvy). Žalovaný coby klient se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit úroky v dohodnutých měsíčních splátkách, které budou hrazeny vždy ve lhůtě počínající dnem následujícím po posledním dnu splatnosti předcházející splátky a končící posledním dnem splatnosti příslušné splátky. U první splátky počíná lhůta splatnosti splátky běžet dnem poskytnutí úvěru. Výše splátek se po celou dobu splácení nemění, v každé splátce je zahrnuta platba jistiny, úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Bylo-li sjednáno pojištění, splátka v sobě zahrnuje i sjednanou měsíční úhradu za pojištění (část B, , 4.2. smlouvy). Neurčí-li klient, jak má být platba započtena, započítávají se platby nejdříve na jednotlivé splátky v pořadí od nejdříve splatné splátky (nejdříve splatné splátky a poté nesplatné), následně na pohledávky na náhradu nákladů v pořadí dle jejich splatnosti, následně na náklady nalézacího řízení spojené s uplatněním pohledávky, poté smluvní pokuty. Nebude-li platba postačovat, bude použita nejdříve na úhradu úroku tvořícího součást dané splátky, následně na úhradu jistiny, dále případně na úhradu pojištění (část B, smlouvy). Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu 249 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Po zesplatnění nárok na tuto smluvní pokutu nevzniká. Maximálně může smluvní pokuta dosáhnout 2 999 Kč (část B, smlouvy). Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tzn. k tomuto dni se stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty i náhrady nákladů. Ke dni zesplacení se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Poskytoval je oprávněn požadovat zákonný úrok z prodlení z nové jistiny úvěru (část B, , 6.4. smlouvy). Poskytovatel má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč u každé splátky, ohledně níž se klient ocitl v prodlení delším než 15 dnů. Toto právo vzniká patnáctým dnem trvání prodlení s úhradou splátky (část B, smlouvy). Jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do úplné zaplacení (část B, smlouvy). Žalovaný jako klient a žalobkyně jako poskytovatel úvěru uzavřeli rovněž dohodu o pojištění schopnosti splácet úvěr, přičemž toto pojištění bylo sjednáno na základě pojistné smlouvy čl. bankovní účet, uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba obec pojišťovna v roli pojistitele. Žalovaný se zavázal hradit měsíční úhradu za pojištění 23 Kč. Předmětem pojištění bylo pojištění pracovní neschopnosti, invalidity třetího stupně a závažných onemocnění. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB bylo zjištěno, že žalobkyně je, a ke dni uzavření smlouvy byla, registrována jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, a to jiného než na bydlení.

5. Z fotokopie občanského průkazu a výpisu z běžného účtu č. bankovní účet anonymizováno rok soud zjistil identitu žalovaného a že žalovaný je vlastníkem citovaného bankovního účtu, přičemž v měsíci srpnu 2020 byly učiněny vcelku 3 klientské vklady/okamžité úhrady ve výši 500 Kč, žádný výdaj zaznamenán není. Dále z přehledu transakcí bylo zjištěno, že den 5. 3. 2021 byl na tento bankovní účet připsány částky 2 x 12 356 Kč jako důchod invalidní 3. stupně, od 8. 3. 2021 do 7. 4. 2021 a doplatek za 8. 2. 2021 do 7. 3. 2021, dále 12 356 Kč důchod za období od 8. 4. 2021 do 7. 5. 2021. Z potvrzení České správy sociální zabezpečení ze dne 10. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému bylo potvrzeno pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně 12 356 Kč.

6. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl pravidelný příjem 12 350 Kč, výdaje 3 860 Kč měsíčně jako životní minimum, 2 603 Kč náklady na bydlení, celkem tedy výdaje 6 483 Kč. Rezerva tedy činila 5 387 Kč. Žalovaný dále vyplnil, že je svobodný, bez pracovního poměru, bez manželky/partnerky, základní vzdělání.

7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovanému byla částka 12 000 Kč poskytnuta dne 20. 4. 2021. Z poznámek v této kartě bylo zjištěno, že dne 14. 5. 2021 se nepodařilo žalovanému dovolat, to se opakovalo i ve dnech 20. 5. 2021 (telefon mimo provoz), 24. 5. 2021, 26. 5. 2021, 29. 5. 2021, 31. 5: 2021, 2. 6. 2021. Při telefonátu dne 4. 6. 2021 přislíbil úhradu. I následně byla učiněna řada pokusů o zkontaktování žalovaného skrze telefonní hovor, případně sms zprávu, a to konstatně několikrát za každý měsíc až do 22. 11. 2021.

8. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že u žalovaného před poskytnutím úvěru nebyla zjištěna žádná dlužná splátka po splatnosti.

9. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že na základě scóringu byl žalovaný ohodnocen skórem 321, což dle legendy spadá do kategorie II. – menší riziko, lepší segment klientů.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 20. 4. 2021 bylo za bankovní účet číslo bankovní účet odesláno 12 000 Kč pod variabilním symbolem číslo.

11. Z Karty klienta soud zjistil, že žalovaný neuhradil žádnou splátku, a to ani částečně.

12. Z dopisů ze dne 14. 6. 2021 a 13. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k zaplacení splátky č. 1 splatné 12. 5. 2021 a splátky č. 2 splatné 12. 6. 2021 a byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 18. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k okamžitému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k okamžité úhradě dluhu. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 1. 2022 včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby.

13. Podle věty první , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

Podle věty druhé , poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle , (dále také jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dne 20.4 2021 žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v souvislosti s plánovaným uzavřením smlouvy o úvěru. Převzetí částky bylo prokázáno výpisem z účtu – dokladem o vyplacení úvěru. Žalobkyně však ani po výzvě ze strany soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného coby spotřebitele úvěr splácet. Přitom tato povinnost je pevně předepsána zákonem o spotřebitelském úvěru č. a s jejím nesplněním spojuje tento zákon ve shora citovaném ustanovení následek neplatnosti smlouvy. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Odborná i soudní praxe dospěla k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Opačný výklad by byl v rozporu s vývojem zásad práv ochrany spotřebitele a narušil by tak dlouhodobou tendenci nejen české, ale rovněž celoevropské právní vědy i praxe směřující k vyvážení faktické nerovnosti mezi spotřebitelem a podnikatelem, projevující se ochranou slabší strany (viz rovněž směrnice č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 2008/48 EHS o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Relativní neplatnost by nemohla zajistit vyvážení nerovnováhy mezi spotřebitelem a podnikatelem, neboť spotřebitel jako osoba nepožívající odborných znalostí by zpravidla ani nebyl schopen neplatnost namítnout, a to právě s ohledem na to, že jako slabší smluvní strana nedisponuje potřebnými znalostmi, jakými disponuje profesionál. Setrval-li by výklad na relativní neplatnosti, došlo by ve svém důsledku k popření zásad ochrany spotřebitele. K obdobnému závěru již dospěla i judikatura vyšších soudních instancí (viz. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. -75, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. ), v nedávné době rovněž stanovisko Generální advokátky SD EU stanovisku ze dne 14. 11. 2019 ve věci C -616/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK, podle níž„ v případě, že vnitrostátní soud zjistil z úřední povinnosti porušení článku 8 směrnice 2008/48 (jenž zakládá povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy – pozn. soudu), musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce stanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené“. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“.

15. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně si před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného, kterou zjistila, že žalovaný nemá dlužnou částku po splatnosti a je hodnocen jako klient s menším rizikem. Žalobkyně dále k posouzení úvěruschopnosti doložila pouze výpis z bankovního účtu za období srpen 2020, tedy půl roku před uzavřením smlouvy o úvěru. Z tohoto bankovního účtu se pouze podává, že na účet byla připsána celková úhrada 500 Kč. Nadto se jedná výpis z bankovního účtu odlišného od toho, na který bylo žalovanému vyplaceno poskytnutých 12 000 Kč. Dále žalobkyně vycházela z prohlášení žalovaného, podle kterého činí výdaje žalovaného pouze výdaj odpovídající výši životního minima a dále výdaj na bydlení 2 603 Kč. Žalobkyně však výdaje žalovaného nikterak neověřila, přičemž pokud jde o výdaj v podobě životního minima, zde jde o natolik hypotetický údaj, který pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného neposkytuje odpovídající představu o jeho faktických poměrech. Dále žalobkyně věděla, že žalovaný k úhradě a pro příjem poskytnutého úvěru poskytl číslo bankovního účtu zcela odlišné od bankovního účtu, ke kterému žalovaný poskytl výpis. Tedy žalobkyně si musela být vědoma, že jsou zde další okolnosti, které by měla ověřit, z tohoto pohledu ověřit příchozí a odchozí platby na oba bankovní účty žalovaného, a to v rozhodném období. Žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru měla všechny skutečnosti řádně ověřit a ověřit pravdivost těchto údajů. Jde zcela k tíži žalobkyně, pakliže úvěr poskytla, aniž by si předem úvěruschopnost žalovaného ověřila. Žalobkyně proto i přes výzvu podle , (dále jen „ “) neprokázala, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla břemeno důkazní.

16. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru číslo ze dne datum je absolutně neplatným právním jednáním.

17. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému převodem na bankovní účet poskytla dne 20. 4. 2021 peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Vzhledem k tomu posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, a je tedy povinen tento majetkový prospěch vrátit. Žalovaný přitom žalobkyni nevrátil z částky, o kterou se obohatil, ničeho; zůstal tedy dlužen 12 000 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení 12 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně žalobou uplatnila. Soud vyšel z toho, že žalovanému byla první výzva k úhradě odeslána dopisem ze dne 14. 6. 2021, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Tuto výzvu lze ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 17. 6. 2021. Následujícího dne, tj. 18. 6. 2021 se žalovaný ocitl v prodlení. Ani po tomto datu nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno. Žalobkyně však požadovala zákonný úrok z prodlení až od 20. 7. 2021. Soud proto přiznal žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně dle (vzhledem ke vzniku prodlení v prvním pololetí 2021), od 20. 7. 2021 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle jako třídenní.

18. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zamítl proto žalobu v části 2 727 (14 727 Kč – 12 000 Kč), když součástí nároku žalobkyně byla i smluvní pokuta 498 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného 400 Kč a dlužné pojistné 46 Kč, které však nelze přiznat, neboť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nemá tento nárok podkladu, zamítnut byl rovněž rozdíl jistiny žalobkyní uplatněné a přiznané. Dále soud žalobu zamítl co do zákonného úroku z prodlení 0,25% ročně z částky 2 727 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. Soud rovněž zamítl žalobu v části 2 604,42 Kč představující smluvní pokutu, neboť ani tento nárok nemá smluvního podkladu. Závěrem soud zamítl žalobu rovněž v rozsahu smluvního úroku.

19. Ve smyslu opravil soud v písemném vyhotovení tohoto rozsudku administrativní chybu ve výroku II, když ve vyhlášeném znění zamítl rovněž výslovně částku 46 Kč jako dlužné pojistné, toto však již bylo zahrnuto v částce 2 727 Kč a rovněž za částku 2 727 opomněl napsat„ Kč“. Jelikož se jedná o pouhou výpočetní a administrativníchybu, vypustil soud v písemném vyhotovení tuto částku ve výroku II. a tuto chybu opravil postupem podle citovaného ustanovení.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za použití ustanovení a a přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná v rozsahu 22,64% (žalobkyně měla úspěch v 61,32%, neúspěch v 38,68%), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 765,68 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle , neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (předžalobní výzva, návrh ve věci samé, převzetí zastoupení), tří režijních paušálů po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 252 Kč a zaplaceného soudního poplatku 1000 Kč. Z celkové částky 2 452 Kč soud vypočetl dle míry úspěchu žalobkyně 22,64% celkovou výši náhrady nákladů řízení 555,13 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena jako třídenní podle s povinností plnit k rukám advokáta podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce ( ).