Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 31/2022-65

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Chalupskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec

o 14 851,24 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 851,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,50 % ročně z částky 14 851,24 Kč od 2. 8. 2021 do 31. 8. 2021, a se zákonným úrokem z prodlení 8,50 % ročně z částky 4 851,24 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradu nákladů řízení 765,68 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 851,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,50 % ročně z částky 14 851,24 Kč od 2. 8. 2021 do 31. 8. 2021, a se zákonným úrokem z prodlení 8,50 % ročně z částky 4 851,24 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradu nákladů řízení 765,68 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení 14 851,24 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností právnická osoba, anonymizováno 8 slov číslo, země (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), která poskytla žalovanému dne datum částku 14 851,24 Kč, který měl žalovaný vrátit do 1. 8. 2021. Žalovaný dosud na svůj dluh neuhradil ničeho. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky webová adresa, kde se žalovaný zaregistroval a zadal své osobní údaje, čímž zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru. V rámci webového rozhraní mu byl zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, který žalovaný vyčerpal. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena rozdílem mezi doloženými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechána rezerva 10% tohoto rozdílu, přičemž těchto 10% musí odpovídat minimálně životnímu minimu. Žalovaný byl dále lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet.

2. Soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení důkazů v tom směru, jakým způsobem její právní předchůdce zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, dále aby prokázala, že sjednaná úroková sazba byla ve výši úrokových sazeb obvyklých ke dni uzavření smlouvy o úvěru, dále ke specifikaci, co obsahuje dlužná částka, kolik žalovaný na dluh uhradil a dále, aby prokázala vznik účelně vynaložených nákladů.

3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel, zejména lustrací z databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, k čemuž dal žalovaný souhlas. Odesláním žádosti o úvěr žalovaný prohlásil, že má pravidelný příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splácet. Pokud by měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splácet, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby jeho schopnost společně posoudili. Žalobkyně zopakovala, jak tvrdila už v žalobě, že původní věřitel vycházel z rozdílu mezi příjmy a výdaji žalovaného s tím, že klientům je ponechána rezerva 10 %, která musí odpovídat aspoň životnímu minimu. Žádné důkazy k těmto tvrzením však žalobkyně nedoložila. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaná částka se skládá ze součtů výběrů ve výši 10 000 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů 750 Kč a úroků 4 101,24 Kč. Žalovaný před postoupením pohledávky uhradil celkem 1 100 Kč. Náhrada nákladů byla žalovanému účtována v souladu s čl. VI. bodu 1 písm. a smlouvy o úvěru.

4. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Ve smyslu , (dále jen „ “), proto soud jednal bez přítomnosti účastníků.

5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost právnická osoba, reg.č. anonymizováno číslo, anonymizováno 8 slov číslo, země jako věřitel a žalovaný jakožto klient uzavřeli dne datum prostřednictvím elektronických komunikací na dálku dohodu, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr a do výše sjednaného úvěrového limitu a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru a příslušné poplatky. Úvěrový limit byl sjednán ve výši 80 000 Kč (čl. II. odst. 2 smlouvy). Úroková sazba byla sjednána podle sazebníku, ke dni uzavření smlouvy činila 10,50% ročně, RPSN byla sjednána 231,99% ročně (čl. II. odst. 4 a 5 smlouvy). Strany se dále dohodly, že v případě prodlení klienta se splacením jakékoli částky může věřitel požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením klienta se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Věřitel je oprávněn prohlásit úvěr za splatný s účinností ke dni doručení oznámení o okamžité splatnosti úvěru, pokud se klient dostane do prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 2 měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek (čl. VI. odst. 1, 2 smlouvy). Žalovaný uvedl bankovní účet, na který byl úvěr čerpán, č. bankovní účet.

6. Ze sdělení právnická osoba soud zjistil, že bankovní účet č. bankovní účet je veden na žalovaného.

7. Z platebních informací soud zjistil, že ke dni 31. 3. 2021 činil dlužný zůstatek po poslední platbě 8 900 Kč. Dne 30. 4. 2021 čerpal žalovaný 1 100 Kč. Ve dnech 8. 5. 2021, 8. 6. 2021 a 8. 7. 2021 bylo žalovanému naúčtováno v každém případě 250 Kč jako náhrada účelně vynaložených nákladů. Dne 1. 8. 2021 byly žalovanému předepsány úroky za období čerpání 4 101,24 Kč.

8. Z platební bilance soud zjistil, že dne 2. 3. 2021 vybral žalovaný 10 000 Kč, dne 30. 4. 2021 částku 1 100 Kč, dne 1. 4. 2021 uhradil 1 100 Kč. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná jistina 10 000 Kč, dále bylo žalovanému předepsáno zaplatit náhradu účelně vynaložených nákladů 750 Kč a smluvní úrok 4 032,20 Kč.

9. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 2. 3. 2021 bylo na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet pod variabilní symbol odeslána částka 10 000 Kč, dne 30. 4. 2021 částka 1 100 Kč.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na žalobkyni.

11. Z dopisu ze dne 26. 8. 2021 včetně podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

12. Podle věty první , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

Podle věty druhé , poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle , (dále také jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost uloženou mu zákonem, tj. zda v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru před poskytnutím úvěru zkoumal řádně schopnost žalovaného tento úvěr splácet. Dospěl přitom k závěru, že právní předchůdce žalobkyně své zákonné povinnosti nedostál. Žalobkyně byla soudem písemně vyzvána, aby v tomto směru doplnila žalobní tvrzení a předložila k nim důkazy, přičemž byla poučena, že nedoplní-li potřebná tvrzení a důkazy, nemůže být v řízení úspěšná. Žalobkyně na výzvu soudu v podstatě jen zopakovala žalobní tvrzení s tím, že její právní předchůdce vycházel z příjmů a výdajů, aniž by však konkretizovala, jakých příjmů žalovaný dosahoval nebo jaké měl výdaje. Ani přes výzvu soudu nedoložila další tvrzení a nepředložila k nim žádné důkazy. Rovněž tvrdila, že její právní předchůdce žalovaného lustroval ve veřejně dostupných registrech, ani to však žalobkyně nedoložila.

14. Žalobkyně tedy neprokázala, že by její právní předchůdce před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného coby spotřebitele úvěr splácet. Přitom tato povinnost je pevně předepsána zákonem o spotřebitelském úvěru č. a s jejím nesplněním spojuje tento zákon ve shora citovaném ustanovení následek neplatnosti smlouvy. Odborná i soudní praxe dospěla k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Opačný výklad by byl v rozporu s vývojem zásad práv ochrany spotřebitele a narušil by tak dlouhodobou tendenci nejen české, ale rovněž celoevropské právní vědy i praxe směřující k vyvážení faktické nerovnosti mezi spotřebitelem a podnikatelem, projevující se ochranou slabší strany (viz rovněž směrnice č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 2008/48 EHS o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Relativní neplatnost by nemohla zajistit vyvážení nerovnováhy mezi spotřebitelem a podnikatelem, neboť spotřebitel jako osoba nepožívající odborných znalostí by zpravidla ani nebyl schopen neplatnost namítnout, a to právě s ohledem na to, že jako slabší smluvní strana nedisponuje potřebnými znalostmi, jakými disponuje profesionál. Setrval-li by výklad na relativní neplatnosti, došlo by ve svém důsledku k popření zásad ochrany spotřebitele. K obdobnému závěru již dospěla i judikatura vyšších soudních instancí (viz. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. -75, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. ), v nedávné době rovněž stanovisko Generální advokátky SD EU stanovisku ze dne 14. 11. 2019 ve věci C -616/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK, podle níž„ v případě, že vnitrostátní soud zjistil z úřední povinnosti porušení článku 8 směrnice 2008/48 (jenž zakládá povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy – pozn. soudu), musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce stanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené“.

15. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému dne 2. 3. 2021 částku 10 000 Kč a dne 30. 4. 2021 částku 1 100 Kč, přičemž žalovaný dne 1. 4. 2021 uhradil 1 100 Kč. Soud tedy považuje za prokázané, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně obdržel, resp. vyčerpal celkem 10 000 Kč. Pokud jde o další položky, a to náhradu účelně vynaložených nákladů a úroky za období čerpání, tyto vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy pozbyly smluvního podkladu, pročež je nelze považovat za důvodně uplatněné.

16. Žalobkyně tedy prokázala, že její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky 10 000 Kč. Rovněž prokázala, že pohledávka za žalovaným jí byla postoupena od původního věřitele, čímž prokázala svou aktivní legitimaci v řízení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, a je tedy povinen tento majetkový prospěch vrátit. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení 10 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně žalobou uplatnila. Soud vyšel z toho, že žalovanému byla první výzva k úhradě odeslána dopisem ze dne 26. 8. 2021 spolu s oznámením o postoupení pohledávky, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Tuto výzvu lze ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 31. 8. 2021. Následujícího dne, tj. 1. 9. 2021 se žalovaný ocitl v prodlení. Ani po tomto datu nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno. Soud proto přiznal žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,50 % ročně dle (vzhledem ke vzniku prodlení v druhém pololetí 2021), od 1. 9. 2021 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle jako třídenní.

17. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zamítl proto žalobu v části 4 851,24 (14 851,24 Kč – 10 000 Kč), když součástí nároku žalobkyně byla i náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a smluvní úrok z prodlení, které však nelze přiznat, neboť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nemá tento nárok podkladu. Dále soud žalobu zamítl co do zákonného úroku z prodlení 8,50 % ročně z částky 14 851,24 Kč od žalobkyní požadovaného dne 2. 8. 2021 do 31. 8. 2021, a dále ve výši 8,50% ročně z částky 4 851,24 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za použití ustanovení a a přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná v rozsahu 34% (žalobkyně měla úspěch v 67%, neúspěch v 33%), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 765,68 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle , neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (předžalobní výzva, návrh ve věci samé, převzetí zastoupení), tří režijních paušálů po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 252 Kč a zaplaceného soudního poplatku 800 Kč. Z celkové částky 2 252 Kč soud vypočetl dle míry úspěchu žalobkyně 34% celkovou výši náhrady nákladů řízení 765,68 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena jako třídenní podle s povinností plnit k rukám advokáta podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce ( ).