Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 279/2021-131
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci
žalobce: právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátkou jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 725 020,39 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 722.829,39 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 722, 829,39 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 28,39 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 2.191 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 39.093,78 Kč, úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 722.829,39 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady ve výši 98 698 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 722.829,39 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 722, 829,39 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 28,39 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 2.191 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 39.093,78 Kč, úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 722.829,39 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady ve výši 98 698 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou k soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 725 020,39 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřel Smlouvu o úvěru číslo dne datum, jejíž součástí byly anonymizována tři slova právnická osoba Na základě této smlouvy poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 800 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 6,9% ročně a dále poplatky dle odstavce 4.2 smlouvy dle platného ceníku. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. V souladu s obchodními podmínkami byla identita žalovaného ověřena zadáním autorizačního kódu, zaslaného žalovanému prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Zadání autorizačního kódu pak zároveň nahrazuje písemný podpis žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 9 326 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Dle smlouvy o úvěru má žalobce právo, v případě že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a dále účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného ceníku. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy žalobce k zaplacení splatných splátek úvěru a jelikož interní vymáhání dlužných splátek bylo neúspěšné, využil žalobce svého práva a prohlásil dne datum celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. Dle předmětné smlouvy o úvěru, článku 3.1 smlouvy, je banka oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, rovněž úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Žalovaný se tak počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. V souladu s platnými právními předpisy pak byla dlužná částka nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaný proto s ohledem na výše uvedené dluží žalobci částku 722 829,39 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 2 191 Kč, částku 39 093,78 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 6,9% ročně počítané z aktuální jistiny úvěru do datum, částku ve výši 28,39 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do datum a dále smluvní úrok 6,9% ročně z částky 722 829,39 Kč od datum do zaplacení a z téže částky od téhož data zákonný úrok z prodlení. Žalobce žalovaného k úhradě dluhu opakovaně vyzýval, avšak bezúspěšně. Naposledy byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou právního zástupce žalobce, na kterou rovněž nereagoval.
2. Zdejší soud v dané věci vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.
3. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Z těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.
4. Ze smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi anonymizována dvě slova jako bankou a žalovaným jako klientem dne datum se zjišťuje, že banka se zavázala ve prospěch klienta poskytnout úvěr v celkové výši 800 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 326 Kč a zavázal se jí splatit nejpozději do datum. Měla být dohodnuta úroková sazba ve výši 6,9% ročně. Pokud se jedná o účel úvěru, byl z části poskytnut na konsolidaci dluhů, a to na úhradu kontokorentu u obec spořitelny ve výši 5 473 Kč, úhradu revolvingového úvěru u obec spořitelny ve výši dluhu 26 313 Kč a k úhradě splátkového úvěru u obec spořitelny ve výši 664 243 Kč. Na splácení výše uvedených konsolidovaných dluhů měla být použita částka v celkové výši 696 029 Kč, zbytek poskytnutých finančních prostředků měl být převeden na účet žalovaného a mohl jej použít zcela dle svého uvážení. Smluvní strany se dohodly na tom, že žalovaný bude jednotlivé měsíční splátky splácet ze svého účtu a dohodly se na tom, že ulice spořitelna tyto finanční prostředky bude strhávat inkasem z účtu žalovaného č. bankovní účet v den jejich splatnosti. Pod článkem 8 smlouvy byly uvedeny případy porušení smlouvy a sankce, dle odst. 8.1 bod a) porušením smlouvy je to, že se klient dostane do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než dvou splátek a dle odst. 8.2 písmeno b) tohoto článku, důsledkem porušení podmínek smlouvy je také to, že banka prohlásí celý úvěr za okamžitě splatný. Nedílnou součástí této smlouvy měly být Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba platné od datum Smlouva nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána, nebyla vlastnoručně podepsána ani zástupcem právnická osoba Podpis v obou případech měl být proveden elektronicky, neboť tato smlouva měla být uzavřena elektronicky. Žalovaný na této smlouvě byl identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště a telefonním číslem. Soudu byl předložen ceník pro soukromou klientelu účinnost.
5. Soudu byl předložen výpis z úvěrového účtu č. bankovní účet vedený na žalovaného, ze kterého bylo ověřeno, že úvěr byl čerpán datum způsobem, který byl uveden ve smlouvě. Z výpisu z úvěrového účtu, a to datum bylo zjištěno, že dluh na jistině pohledávky žalovaného činí 772 826,44 Kč.
6. Dalším listinným důkazem byla poslední výzva k úhradě dlužné částky z datum sepsaná na žalovaného, ve které byl upozorněn na povinnost úhrady dluhu ve výši 29 785 Kč nejpozději do datum a zároveň byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, pokud dlužnou částku ve stanovené lhůtě nezaplatí. Dalším listinným důkazem bylo rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum, kdy bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a zároveň byl vyzván k úhradě dluhu, který k datum činí 725 049 Kč. Dalším listinným důkazem byla výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka právního zástupce žalobce včetně dokladů o jejím doručování žalovanému (poštovní podací arch).
7. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo soudu předloženo„ posouzení úvěruschopnosti klienta“, kde byl žalovaný identifikován opět jménem a příjmením, rodným číslem, ze kterého bylo zjištěno, že žádost o úvěr podal datum přes interní klientské call centrum. V žádosti měl uvést příjem ve výši 18 655 Kč měsíčně, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u obec spořitelny. Klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč, takže banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu na 6 119 Kč měsíčně. Klient na žádosti uvedl splátky mimo anonymizována dvě slova ve výši 0 Kč. Banka dotazem do anonymizováno a vlastních systému zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti revolvingový úvěr u obec spořitelny ve výši 26 000 Kč a splátku 1 300 Kč měsíčně, kontokorentní úvěr u obec spořitelny s limitem 7 000 Kč a s orientační splátkou 583 Kč měsíčně a spotřební úvěr u obec spořitelny se splátkou 9 228 Kč měsíčně včetně pojištění. Splátka nového úvěru činila 9 326 Kč a příjmy klienta podle banky byly dostatečné k pokrytí splátek i životních výdajů. Soudu byl předložen i výpis z účtu žalovaného č. bankovní účet, což byl osobní účet žalovaného vedený u žalobce, a to za období od datum až do datum. Příjmy od jeho zaměstnavatele byly odpovídající tomu, co bylo uvedeno v listině„ posouzení úvěruschopnosti klienta“. Dále z výpisu z osobního účtu bylo zjištěno, že k datu datum byl zůstatek na tomto osobním účtu žalovaného - 4 504,86 Kč. Tento zůstatek byl navýšen o mzdu a částku 110 547,80 Kč, kterou žalovaný čerpal ze smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena s anonymizována dvě slova dne datum, tedy z úvěrové smlouvy, ze které vznikl nedoplatek, který je projednáván v tomto řízení.
8. Na zjištěný skutkový stav je možno aplikovat jednak občanský zákoník č. 89/2012 Sb. , a dále zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatnou. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i první právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s dlužníkem, co by spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byl ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ust. § 86 odst. 1 téhož zákona, zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalovaného. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, např. z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. j. 33 Cdo 217/2018 , z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit min. potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSU), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.
13. Soud tedy v posuzované věci zkoumal (srovnání Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
14. Rovněž u příjmení Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 199/11 , Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčuje své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku, realizací mnohdy násobeného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru – dlužník, ať už z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
15. V řízení nebylo žalobcem prokázáno, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet i z jiných než s žalovaným poskytnutých údajů. Ačkoliv se v daném případě žalobce zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného, nedodržel obecné pokyny ČNB či EBA, dle kterých by měl poskytovatel úvěru zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele. Je třeba, aby poskytovatel úvěru posuzoval v rámci kvalifikovaného uvážení i další výdaje spotřebitele, jeho životní náklady, výdaje pravidelné, jako jsou náklady na ošacení, stravu, na dopravu, na zdravotní pomůcky či léky, na nákup hygienického zboží, na výdaje volnočasové a různé kulturní aktivity. Jedná se o výdaje pravidelné, kdy proces posuzování úvěruschopnosti nezahrnuje pouze zjišťování relevantních informací, ale taktéž i jejich ověřování ve formě dostatečné přiměřené, i když jsou obtížně redukovatelné. Z listin předložených žalobcem nevyplývá, že by byla před poskytnutím úvěru provedena lustrace v insolvenčním rejstříku či výpis v registru exekucí s identifikací spotřebitele.
16. Z„ prověřování úvěruschopnosti klienta“ vyplněné na základě poskytnutých údajů žadatele o úvěr je zřejmé, že výdaje žalovaného posoudil věřitel způsobem zcela formálním. Nevyplývá z nich, že by žalobce zkoumal náklady žalovaného, např. s bydlením, inkasem, dopravou i další životně potřebné výdaje, tedy nezabýval se blíže neúplně uvedenými výdaje žalovaného, neprověřoval, např. bankovním účtem spotřebitele, z něhož by tyto náklady mohly být patrny za určitý časový úsek, neměl ani žádné informace o výši disponibilních prostředků spotřebitele, spokojil se s tvrzením o tom, že nemá další závazky a výdaje než ty, které uvedl v žádosti s tím, že uvedl veškeré údaje pravdivě. Celkové měsíční výdaje ve výši 6 119 Kč rozhodně nemohou pokrýt všechny životně důležité výdaje žalovaného. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a to ve spojení s § 580 o. z.). Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku 800 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému vydat.
17. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr ve výši 800 000 Kč čerpal způsobem uvedeným v smlouvě a dle tvrzení žalobce, které bylo podloženo výpisem z úvěrového účtu zůstatek na jistině úvěru v době zesplatnění úvěru činil 722 829,39 Kč, tak soud zavázal žalovaného k úhradě této částky a vzhledem k tomu, že se ocitl v prodlení úhradou peněžitého dluhu vůči žalobce, přiznal soud žalobci v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. úrok z prodlení v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Pokud se jedná o náklady řízení více úspěšného žalobce, soud v souladu s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. , vzhledem k tomu, že byl žalobce neúspěšný pouze v nepatrné části, přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení.
19. Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 29 002 Kč a nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení se skládají z 5 úkonů právní služby á 11 220 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, přičemž úkony právní služby spočívají v převzetí a přípravě právního zastoupení, předžalobní výzvě, podané žalobě a účasti právního zástupce žalobce u dvou ústních jednáních soudu. Náklady právního zastoupení jsou dále navýšeny 5 režijních paušálů á 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21% DPH ve výši 12 096 Kč, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je jejím plátcem. Náklady řízení žalobce dosáhly výše 98 698 Kč, k jejíž úhradě soud zavázal žalovaného.
20. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.