Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 329/2021-61

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 11 474 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 28. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 10 974 Kč, úroku ve výši 21,8 % ročně z částky 5 785 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 5 785 Kč od 1. 7. 2021 do 27. 12. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 5 285 Kč od 28. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 28. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 10 974 Kč, úroku ve výši 21,8 % ročně z částky 5 785 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 5 785 Kč od 1. 7. 2021 do 27. 12. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 5 285 Kč od 28. 12. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 8. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení shora specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 23. 11. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč tak, že 18 000 Kč bylo převedeno na účet žalovaného a 2 000 Kč na účet zprostředkovatele, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 21,81 % ročně, a to ve 40 měsíčních splátkách po 700 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 30. 6. 2021 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 5 785 Kč, dluhu na splátkách ve výši 2 200 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši 2 994 Kč (6 x 499 Kč) a smluvní pokuty ve výši 295 Kč (0,1 % denně z částky 7 985 Kč od 1. 7. 2021 do 6. 8. 2021).

2. V podání došlém soudu dne 3. 1. 2022 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných od žalovaného a prokázaných předloženými doklady, a to výplatními páskami za dva měsíce 9/ 2018 a 10/ 2018 z pracovního poměru u zaměstnavatele právnická osoba žalovaný byl dále prověřen v rámci databází centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně dále prověřila údaje od žalovaného i telefonicky, kdy výše průměrné čisté mzdy od zaměstnavatele byla zjištěna v částce 23 000 Kč. Při posouzení nákladů na bydlení bylo vycházeno z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení, dále byla zohledněna výši životního minima na jednotlivce a průměrné výdaje obyvatelstva v roce 2016 dle statistik ČSÚ. Žalovaný ke dni uzavření smlouvy neměl žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný byl vyhodnocen jako způsobilý splácet úvěr ve výši 20 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 700 Kč, když žalovanému měsíčně zbývala k úhradě ostatních závazků částka 7 090 Kč, resp. 7 154 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na , (dále jen „“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto dne datum uzavřeli žalovaný spolu se žalobkyní (zastoupenou zprostředkovatelem jméno příjmení, IČO). Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na zde uvedený účet žalovaného (bankovní účet) a 2 000 Kč na účet zprostředkovatele. Žalovaný se naproti tomu zavázal vrátit žalobkyni 28 000 Kč spolu s úroky ve výši 21,8 % ročně, a to ve 40 měsíčních splátkách po 700 Kč splatných do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Dále žalobkyně doložilau Příloha č. 1 Úvěrové podmínky. Z přiloženého splátkového kalendáře vyplývá, která část splátky připadá na jistinu a která na úrok. Zy nazvané formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (příloha č. 2) soud zjistil, že jsou zde shrnuty hlavní parametry smlouvy, jako jsou podmínky čerpání, úrok, RPSN, smluvní pokuty atp.

6. Z potvrzení o provedení platby právnická osoba soud zjistil, že dne

27. 11. 2018 bylo z účtu žalobkyně převedeno na účet žalovaného (bankovní účet)

18 000 Kč.

7. Z potvrzení o provedení platby právnická osoba soud zjistil, že dne 27. 11. 2018 bylo z účtu žalobkyně převedeno na účet zprostředkovatele jméno příjmení (bankovní účet) 2 000 Kč.

8. Zy nazvané bonita smlouvy soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného eviduje úhrady v celkové výši 19 500 Kč.

9. Z dopisu ze dne 30. 6. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně oznamoval žalovanému, že jelikož je v prodlení se splátkou delším než dva měsíce, došlo k zesplatnění smlouvy s tím, že pokud žalovaný do deseti dnů nezaplatí 7 985 Kč, smluvní pokutu 9 481 Kč a náklady na upomínání ve výši 200 Kč, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku plyne, že tento dopis byl žalovanému odeslán téhož dne.

10. Zy nazvané posouzení smlouvy o zprostředkovatelském úvěru soud zjistil, že zde žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 23 000 Kč a na výdajové stránce počítala s výdaji ve výši 5 000 Kč + 2 400 Kč, resp. s normativními náklady na bydlení ve výši 5 036 Kč, životním minimem ve výši 3 410 Kč a nezabavitelnou částkou 5 631 Kč.

11. Z přiložených výpisů z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalovaný zde žalovaný neměl ke dni 23. 11. 2018, resp. 27. 11. 2018 žádné záznamy.

12. Z přiložené statistiky rodinných účtů, výdajů na konečnou spotřebu domácností, výše normativních nákladů na bydlení a životního minima soud zjistil, že zde uvedené údaje odpovídají žalobkyní vyplněné tabulce vě posouzení smlouvy o zprostředkovatelském úvěru.

13. Zy nazvané závazky spotřebitele – čestné prohlášení soud zjistil, že zde žalovaný prohlásil, že má závazek vůči právnická osoba ve výši 96 000 Kč, kdy zbývá doplatit 30 000 Kč a měsíční splátka činí 2 400 Kč.

14. Zy nazvané Výdaje a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení soud z části výdaje spotřebitele zjistil, že zde žalovaný čestně prohlásil, že má výdaje na bydlení 5 000 Kč, jiné výdaje 4 000 Kč, výdaje na pojištění spoření 400 Kč a ostatní závazky 2 400 Kč, a dále, že je rozvedený a bezdětný; a z části příjmy spotřebitele soud zjistil, že žalovaný čestně prohlásil, že má měsíční příjmy ve výši 23 000 Kč.

15. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že za září 2018 měl žalovaný čistý příjem ve výši 23 081 Kč; za říjen 2018 měl žalovaný čistý příjem 24 616 Kč.

16. Z dopisu ze dne 30. 5. 2021 soud zjistil, že se jedná o upomínku adresovanou žalovanému, kde je upozorňován na neuhrazené splátky. Z čestného prohlášení ze dne 30. 5. 2021 a seznamu odeslaných upomínek plyne, že tento dopis byl žalovanému odeslán téhož dne.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 23. 11. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč tak, že 18 000 Kč bylo převedeno na účet žalovaného a 2 000 Kč na účet zprostředkovatele, žalovaný se tuto částku spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách v částce 700 Kč měsíčně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, ke dni 30. 6. 2021 došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku ve výši 19 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku a výzvu k zaplacení. Žalovaný již ničeho neuhradil.

18. Dle , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla dne 27. 11. 2018 žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 19 500 Kč. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

26. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila, opomenula prověřit výdaje žalovaného. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalovaného, zcela pak pominula výdajovou položku, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným, když tyto si nijak neověřila, jen je porovnala se statistickými údaji. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že žalobkyně v otázce výdajů žalovaného neučinila žádná zjištění, nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119).

27. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

28. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 20 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 19 500 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 500 Kč (tj. 20 000 – 19 500 = 500) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (, odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 23. 12. 2021. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (28. 12. 2021) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 8,5 % ročně (výrok I.).

29. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 10 974 Kč, úroku ve výši 21,8 % ročně z částky 5 785 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 5 785 Kč od 1. 7. 2021 do 27. 12. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 5 285 Kč od 28. 12. 2021 do zaplacení (viz výše).

30. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.