Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 242/2021-16
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené advokátem titul jméno jméno, IČO
sídlem adresa, číslo obec
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 20 921 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 20 921 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky za období od 10. října 2019 do zaplacení.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 20 921 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky za období od 10. října 2019 do zaplacení. <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 19. dubna 2021, se žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 10 000 Kč, jakožto nevráceného úvěru a částky 10 921 Kč jakožto poplatku za poskytnutí úvěru. Podle žalobkyně uzavřela žalovaná dne datum anonymizováno se společností právnická osoba IČO, smlouvu o úvěru, na jejímž základě měla žalovaná ve stejný den čerpat úvěr ve výši žalované jistiny, a to na účet žalované č. bankovní účet. Úvěr měl být splacen a poplatek zaplacen do datum anonymizováno, což žalovaná nesplnila. Žalobkyně měla nabýt pohledávku na vrácení úvěru proti žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původní věřitelkou dne datum. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok blíže odůvodnila.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavila k jednání před soudem, nařízenému na den 16. února tr., když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.
Soud nemohl žalobě vyhovět pro nedostatek zjištění ve vztahu k aktivní věcné legitimaci žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že smlouva, z níž žalované nároky dovozuje, byla uzavřena (zřejmě ještě předtím sjednána) s jinou osobou, než postupitelkou pohledávek a že tato jiná osoba jí své pohledávky ze smlouvy měla postoupit. Ohledně jakýchkoliv skutkových tvrzení, přesněji právních hodnocení žalobkyně o uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, však žalobkyně neoznačila žádné důkazy. Soud proto v tomto směru nemohl učinit žádná skutková zjištění, neboť žalovaná neoznačila žádná z žalobních tvrzení za nesporná. Jediný důkazní návrh směřoval ke zjištění majitele bankovního účtu uváděného žalobkyní a k prokázání převodu peněz na tento účet. To ovšem samostatně k vyhovění žalobě vést nemohlo. Proto soud dokazování ani v navrhovaném rozsahu neprováděl.
Vzhledem k tomuto procesnímu stavu soudu nezbylo, než výrokem I. žalobu na plnění povinností žalované, sjednaných podle žalobních tvrzení s jinou osobou, než s žalobkyní v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ OZ“) zamítnout pro neunesení důkazního břemene, tížícího žalobkyni podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen„ OSŘ“), jak je ostatně žalobkyni jistě známo také z ustálené rozhodovací praxe zdejšího v jiných věcech, kde se domáhala obdobného plnění (z mnoha viz např. sp. zn. 10 C 227/2020 , 11 C 380/2020 , 12 C 442/2020 , 15 C 185/2020 , 17 C 120/2020 a řadu dalších). S ohledem na akcesoritu úrokového příslušenství k žalované jistině, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení.
Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ , jak uzavřel také Ústavní soud České republiky například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15 , ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, č. j. 15 C 71/2014 -37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ ).
Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, č. j. 11 Co 137/2018 –152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015 , nebo v usnesení ze dne 29. září tr., č. j. 11 Co 143/2021 –40, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 39/2020 , podle nichž by se měl nalézací soud vypořádat v podstatě s jakýmikoli žádostmi žalobce o odročení jednání pro případ jakékoli možnosti jeho procesního neúspěchu tak, aby rozhodnutí nebylo pro žalobce překvapivé, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ , nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o výzvu k doplnění tvrzení a důkazního návrhu před jednáním, či k poskytnutí lhůty k těmto úkonům v případě, že by soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět. Z ustanovení § 118a OSŘ je navíc zřejmé, že předmětné poučení a výzvy soud činí zásadně při jednání, nikoli před ním, či po něm. Z toho, že žalobkyně v žalobním návrhu souhlasila s tím, aby o žalobě bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání, nelze dovozovat jakékoli legitimní očekávání procesně příznivého výsledku řízení.
Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ , podle nějž je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení procesní úspěch ve věci. Protože zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu procesních nákladů žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ ).