Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 1/2022-16

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 23 580 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 30. 1. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% ročně a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku tj. co do

­) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení,

­) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 809,18 Kč,

­) kapitalizovaného úroku ve výši 4 358 Kč,

­) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč,

­) částky ve výši 3 580 Kč

zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 668,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 30. 1. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% ročně a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku tj. co do ­) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, ­) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 809,18 Kč, ­) kapitalizovaného úroku ve výši 4 358 Kč, ­) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, ­) částky ve výši 3 580 Kč zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 668,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky 23 580 s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společnosti právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 9. 11. 2020 smlouvu o úvěru 726519015, platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 16. 11. 2020 (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 24 208 Kč spolu s příslušenstvím do 9. 12. 2020 Smlouva byla uzavřena distančně. Žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou, kdy převedla částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč. Žalovaná po verifikační platbě obdržela předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry. Žalovaná odsouhlasila při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací), tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalované následně schválena a byla jí poskytnuta částka jistiny 20 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslala verifikační platbu. Žalovaná poskytnutou částku neuhradila řádně a včas. Vznikla jí proto povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním dle odst. 4 strana 3 smlouvy Pohledávka za žalovanou byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru, dále žalobkyně požaduje úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 809,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 358 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 6. 2021

do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Současně žalobkyně požaduje i úhradu smluvní pokuty ve výši 3 580 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 10. 3. 2022, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaná bez omluvy k jednání nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3

).

4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 16. 11. 2020 se žalovanou za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 4 208 Kč, tj. celkem částku 24 208 Kč, splatit dne 9. 12. 2020 (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru č. 726519015). Právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč poskytla, a to převodem na účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě (bankovní účet) (prokázáno výpisem z účtu číslo). Žalovaná však uvedenou částku do sjednaného dne splatnosti v plné výši neuhradila, a to ani na základě 3 upomínek (prokázáno upomínkou ze dne 23. 12. 2020, 9. 1. 2021 a 10. 6. 2021). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, byla pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení výše pohledávky činila 27 947 Kč (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2021 a podacím archem). Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, neučinila tak ani na základě předžalobní výzvy k plnění (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 1. 9. 2021 a podacím archem).

5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

6. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované neuvedla žádná tvrzení, ani neoznačila žádné důkazní prostředky. Z žaloby zaslané žalobkyní soudu nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu a 3 poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů, žalobkyně se však na ústní jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. Povinnosti tvrzení a důkazní si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li zastoupena advokátem. Pouze pro úplnost soud uvádí, že poučení podle se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud podle v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Předestřená situace nastala i v posuzovaném případě, neboť soud o věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce.

7. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit.

Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

8. Vzhledem k tomu, že soud posoudil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský úvěr a shledal, že nebyly splněny podmínky pro jeho poskytnutí a smlouva je proto neplatná, nezkoumal další konkrétní ustanovení smlouvy a oprávněnost sankčních nároků rovněž požadovaných v žalobě.

9. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 20 000 Kč, kterou jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná

na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně

ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 20 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 8. 6. 2021 do zaplacení soud žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. ). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalované, a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalované, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle o. z. ve výši stanovené jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 30. 1. 2022, do zaplacení.

10. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky

na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem

nebo s ním jinak jedná.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020

ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem

na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak,

že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

20. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle

§ 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

23. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil,

že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

24. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

25. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvod pro její prodloužení.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 668,57 Kč, přičemž tato částka představuje 69,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 84,82 % a úspěchu žalované v rozsahu 15,18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 944 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 580 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.