Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 227/2021-103
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného a žalované
2. celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalovaného a žalované
o zaplacení částky 558 365,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaní 1., 2. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 403 187,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 13. 3. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá o částku 155 178,58 Kč, úrok ve výši 6,1 % ročně z částky 558 365,65 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 558 365,65 Kč za dobu od 16. 11. 2020 do 12. 3. 2021 a od 13. 3.2021 do zaplacení z částky 155 178,58 Kč.
III. Řízení se zastavuje co do úroku z prodlení z částky 558 365,65 Kč od 10. 10. 2020 do 15. 11. 2020.
IV. Žalovaní 1., 2. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na nákladech řízení částku 43 143,39 Kč, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaní 1., 2. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 403 187,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 13. 3. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se zamítá o částku 155 178,58 Kč, úrok ve výši 6,1 % ročně z částky 558 365,65 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 558 365,65 Kč za dobu od 16. 11. 2020 do 12. 3. 2021 a od 13. 3.2021 do zaplacení z částky 155 178,58 Kč. III. Řízení se zastavuje co do úroku z prodlení z částky 558 365,65 Kč od 10. 10. 2020 do 15. 11. 2020. IV. Žalovaní 1., 2. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na nákladech řízení částku 43 143,39 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovaným společně a nerozdílně zaplacení částky 558 365,65 Kč s úrokem ve výši 6,1 % ročně od 10. 10. 2020 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 10. 10. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že prvý žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní smlouvu o stavebním spoření a na základě této smlouvy požádali žalovaní o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Dne datum žalobkyně s žalovanými uzavřela smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, na základě které žalovaní vyčerpali meziúvěr a byli povinni hradit úroky z tohoto meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách po 2 950 Kč, počínaje prvním dnem čerpání meziúvěru. Od 1. 10. 2018 byli povinni hradit tyto úroky v měsíčních splátkách ve výši 3 050 Kč, o čemž byli informováni dopisem ze dne 3. 10. 2018. Od prvního dne měsíce následujícího od uzavření úvěrové smlouvy byli žalovaní povinni provádět pravidelné měsíční vklady ve výši 1 560 Kč na vkladový účet stavebního spoření. Žalovaní řádně neplatili sjednané splátky a nečinili pravidelné vklady na vkladové účty stavebního spoření, proto žalobkyně dopisem ze dne 2. 10. 2020 v souladu s obecnými úvěrovými podmínkami odstoupila od úvěrové smlouvy a požadovala úhradu pohledávky nejpozději do 30. 9.2020. Ke dni účinnosti odstoupení, tj. k 30. 9. 2020 pohledávka představovala částku 614 700 Kč, která byla tvořena jistinou (poskytnutým a nesplaceným meziúvěrem ve výši 600 000 Kč) a nesplacenými úroky ve výši 14 700 Kč. Dne 30. 9. 2020 provedla žalobkyně zúčtování finančních prostředků z vkladového účtu ve výši 53 703,93 Kč proti této své pohledávce a po tomto započtení činila pohledávka žalobkyně 560 996,07 Kč. Po odstoupení od smlouvy žalovaní uhradili dne 9. 10. 2020 částku 4 610 Kč.
Úvěruschopnost žalovaných byla prověřována zkoumáním jejich příjmů a jejich výdajů prostřednictvím dokumentů nazvaných kontrola příjmů, potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci, výplatních lístků, výpisu z účtu a náhledu do interního systému žalobkyně, ze kterých zjistili, že celé jméno žalované dosahovala průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 15 074 Kč, celé jméno žalovaného ve výši 18 134 Kč, k čemuž pobíral i výsluhový příspěvek ve výši 15 201 Kč měsíčně. Žalovaní žili ve vlastním domě a měli dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, přičemž z předložených výpisů z účtu je možné učinit přehled o celkových příjmech a výdajích žalovaných. Dle těchto informací žalobkyně učinila závěr, že žalovaní byli před uzavřením úvěrové smlouvy bonitní, byli schopni splácet úvěr. Tato schopnost byla rovněž prověřována nahlížením do registru SOLUS a BRKI.
2. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby. Namítali, že v roce 2020 se dostali do finančních problémů a věřitele opakovaně žádali o odklad splátek úvěru. Dopis, kterým je věřitel vyzýval k úhradě dlužních splátek do 30. 9. 2020 s upozorněním na odstoupení od smlouvy v případě neuhrazení dlužné částky, převzali dne 2. 10. 2020, což je v rozporu se zákonem, neboť žalovaným nebyla stanovena dodatečná lhůta k úhradě dlužných splátek v trvání alespoň 30 dnů. Odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 1. 10. 2020 proto považují za neoprávněné.
3. Podáním ze dne 29. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět částečně, a to o úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 558 365,65 Kč za dobu od 10. 10. 2020 do 15. 11. 2020, v souvislosti s platbou žalovaných ve výši 4 500 Kč ze dne datum, která byla započtena na tento úrok z prodlení za zmiňovanou dobu. Soud proto postupoval dle § 96 o.s.ř. a v této části řízení zastavil.
4. Soud provedl důkaz listinami, a to návrhem na uzavření smlouvy o stavebním spoření ze dne
datum, žádostí o poskytnutí meziúvěru ze dne datum, přílohou ke schválení úvěru – kontrola příjmů, potvrzením o příjmu žalovaného 1 a údaje o finanční situaci včetně výplatního lístku žalovaného za měsíce srpen a září 2016, potvrzením o příjmu žalované 2 a údaje o finanční situaci včetně výplatního lístku žalované za měsíce 7 - 9 / 2016, rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení z 14. 4. 2015, dohodou o ukončení smlouvy o vydání kreditní karty z 23. 11. 2016, potvrzením o splátce kreditní karty z 23. 11. 2016, smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření z datum, žádostí o čerpání z meziúvěru ze dne
datum, vyčíslením a potvrzením výše předčasné splátky, oznámením o čerpání finančních prostředků a úhradu úroků z datum, oznámením o zvýšení úrokové sazby ze dne datum, výzvou k úhradě ze dne datum, datum, datum, datum, oznámením věřitele z datum, výzvou k plnění z datum včetně poštovního podacího archu, výpisem z účtu
číslo za dobu od datum do datum, výpisem z účtu číslo za měsíc říjen 2016, výpisem z účtu kreditní karty za dobu od 7. 10. do datum, smlouvou o úvěru ze dne datum, výpisem z meziúvěrového účtu za dobu od datum do datum, výpisem z vkladového účtu za dobu od 8. 11. 2016 do 30. 9. 2020. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně jako úvěrující a žalovaní 1. a 2. jako úvěrovaní uzavřeli dne datum smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaným meziúvěr do výše 600 000 Kč a žalovaní se zavázali od 1. dne měsíce následujícího po uzavření smlouvy do přidělení cílové částky stavebního spoření provádět pravidelné měsíční vklady na stavební spoření ve výši 1 560 Kč a od téhož dne splácet úrok v měsíčních splátkách po 2 950 Kč, který byl od 1. 10. 2018 na základě rozhodnutí o zvýšení úrokové sazby navýšen na 3 050 Kč měsíčně. Žalovaní hradili splátky řádně a včas do ledna 2018, poté byli splátky hrazeny nepravidelně a od splatnosti červencové splátky v roce 2020 přestali tyto úroky hradit. Žalobkyně dopisem ze dne 11. 9. 2020 vyzvala žalované k úhradě dlužných splátek v celkové výši 24 059,33 Kč nejpozději do 30. 9. 2020 s upozorněním, že při nesplnění této výzvy ke dni 30. 9. 2020 odstoupí od smlouvy číslo. Protože dlužná částka uhrazena nebyla, listino u s datem 2. 10. 2020 žalobkyně oznámila žalovaným, že ke dni 30. 9. 2020 nastala účinnost odstoupení a splatnost celého dluhu dle výše uvedené smlouvy a vyčíslila dluh ve výši 560 996,07 Kč. Z oznámení o čerpání finančních prostředků ze dne 3. 12. 2016 bylo zjištěno, že žalovaní vyčerpali meziúvěr v celkové výši 597 000 Kč a částka 3 000 Kč byla žalobkyní použita na úhradu poplatků za poskytnutí meziúvěru. Jak vyplývá z výpisu z vkladového účtu, žalovaní uhradili žalobkyni do současné doby celkem částku 135 609 Kč. Dne 30. 9. 2020 žalobkyně provedla zúčtování finančních prostředků z tohoto vkladového účtu číslo vloženou částku 53 703,93 Kč započetla proti své pohledávce na meziúvěrovém účtu. Dopisem ze dne 5. 3. 2021 žalobkyně vyzvala žalované k plnění závazků a úhradě pohledávky v celkové výši 590 188,35 Kč s tím, že pokud nebude dluh uhrazen, bude podán návrh na zahájení soudního řízení.
5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu učinil soud právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovanými jako solidárními spoludlužníky (úvěrovaní), byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru, kterou je nutno posoudit dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku , a protože úvěrovaní uzavřeli smlouvu v postavení spotřebitelů (§ 419 občanského zákoníku ) a žalobkyně v postavení podnikatele, dopadají na tuto smlouvu úvěru i ustanovení zákona č. 257/ 2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ).
6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitel na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ povinnosti porušení zkoumat úvěruschopnost a spotřebitelů s odbornou péči má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Proto se soud zabýval v prvé řadě otázkou zkoumání této úvěruschopnosti žalovaných před uzavřením smlouvy, když ostatní požadavky na platnost této smlouvy uvedené v § 2395 a následujících občanského zákoníků i v příslušných ustanoveních zákona č. 257/ 2016 Sb. byly splněny. V souvislosti s tím vycházel soud z listin předložených žalobkyní k tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti, a to z listin y nazvané kontrola příjmů (čl. 25 ), potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci žalovaných 1. a 2. ze dne datum a datum, výplatních pásků žalovaného 1. za měsíce červenec až září 2016, výplatních lístků žalované 2. za tutéž dobu, výpisů z účtu číslo vedeného u právnická osoba na jméno žalovaného 1., výpisů z účtu
číslo vedeného u právnická osoba na jméno žalovaného 1., rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ze dne datum, uznávacího prohlášení ze dne datum, výpisu z účtu kreditní karty žalovaného 1. za období od datum do datum včetně potvrzení o splátce kreditní karty a dohodě o ukončení smlouvy o vydání kreditní karty ze dne
datum, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný 1. před uzavřením smlouvy dosahoval průměrného čistého měsíčního výdělků ve výši 18 134 Kč a pobíral výsluhový příspěvek ve výši 15 201 Kč, tedy jeho celkový měsíční příjem činil 33 335 Kč, což si úvěrující ověřil z jeho výplatních lístků. Žalovaná 2. v zaměstnaneckém poměru dosahovala průměrného čistého měsíčního výdělků ve výši 15 074 Kč, což bylo rovněž ověřeno výplatními lístky. V potvrzení o příjmu a údajích o finanční situaci žalovaná uvedla závazky vůči Equa bank a právnická osoba v celkové výši 794 000 Kč, na které splácí měsíčně celkem 10 300 Kč. Žalovaný na této listin ě uvedl závazky vůči Komerční bance a.s. a společnosti Wü v celkové výši přesahující 3 400 000 Kč, které znamenají měsíční finanční zatížení 22 056 Kč. Z těchto dokladů nevyplývá, že by poskytovatel úvěru tyto výdaje ověřoval. Navíc nezkoumal a tím spíše neověřoval další případné závazky žalovaných u nebankovních společností poskytující spotřebitelské úvěry, neboť z výpisu z účtu vedeného na jméno žalovaného 1. u právnická osoba vyplývá, že žalovaný splácel závazek vůči BNP Paribas Personal finance částkou 2 500 Kč měsíčně a společnosti právnická osoba měsíčně 2 281 Kč, o kterých není v potvrzení o příjmu a údajích o finanční situace žádná zmínka. Tedy je patrno, že žalovaní měli ještě další nesplacené závazky v předmětné době minimálně k těmto společnostem, což bylo žalovaným odůvodněno tím, že zprostředkovatel úvěru při vyplňování vycházel pouze z veřejně přístupných registrů, kde si zapsané závazky vyhledal a jiné závazky neověřoval. Z výpisu z účtu žalovaného 1. dále bylo zjištěno, že měsíčně splácel za spotřebu elektřiny právnická osoba anonymizováno 1 810 Kč, právnická osoba platil zálohu na spotřebu plynu ve výši 3 310 Kč a za služby internetu právnická osoba částku 1 500 Kč. Dále na účet anonymizováno a anonymizována dvě slova bylo měsíčně placeno 700 Kč. Za období měsíců srpen až říjen 2016 byl konečný zůstatek na tomto účtu vždy minusový. Ke dni 31. 8 2016 mínus 20 619 Kč, ke dni datum mínus 3 148,73 Kč a ke dni datum mínus 794,26 Kč, což bylo způsobeno tím, že kromě měsíce září 2016 byly debetní obraty vyšší než obraty kreditní. Výjimku tvoří zmiňovaný měsíc září 2016, což bylo způsobeno mimo jiné tím, že na tento účet byla datum od společnosti právnická osoba zaslána částka 11 897 Kč, což s ohledem na plátce znamená, že šlo o poskytnutý spotřebitelský úvěr. Na druhý účet žalovaného vedený u právnická osoba číslo byla zasílána mzda obou žalovaných a za dobu od 1. 1. 2016 do 31. 10. 2016 činil rozdíl mezi příjmy a výdaji od počátku roku 13 292,31 Kč a disponibilní zůstatek k 31. 10. 2016 představoval částku 8 292,31 Kč.
9. Z výše uvedeného je patrno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně ověřovala příjmy žalovaných, avšak u výdajů ověřovala pouze závazky, které byly zaznamenány ve veřejně přístupných registrech. Žalovaní měli přitom další řadu závazků, např. u společnosti právnická osoba či anonymizována čtyři slova se splátkami nejméně 2 500 Kč měsíčně. Žalovaní na výdajích za energie vynaložili měsíčně 5 120 Kč, právnická osoba platili měsíčně okolo 1 500 Kč, za mateřskou školu platili měsíčně 700 Kč, tedy jen na těchto pravidelných platbách hradili 7 320 Kč měsíčně. Při porovnání celkových příjmů žalovaných, které činily 48 409 Kč, s pravidelnými výdaji určenými pouze na úhradu závazků přiznaných v potvrzení o finanční situaci (32 506 Kč), nákladů na energie, telefonu a internet (7 320 Kč) a závazky vůči právnická osoba anonymizováno (2 500 Kč) žalovaným zůstává na obživu 6 083 Kč. S ohledem na to, že jde o rodinu se dvěmi nezletilými dětmi je zřejmé, že tato částka, pokud by se ponížila o sjednanou splátku úvěru ve výši 3 050 Kč a částku 1 560 Kč představující pravidelné měsíční vklady, žalovaným k obživě nepostačí, a tedy jejich příjmy po odečtení výdajů neumožňují řádně splácet závazek z úvěrové smlouvy ze dne datum. Tento závěr navíc vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaní byli nuceni své příjmy navyšovat o peníze z dalších spotřebitelských úvěrů např. od právnická osoba anonymizována tři slova či právnická osoba jak vyplývá z čtených výpisů z účtu žalovaného 1., tedy řešili nedostatek finančních prostředků dalšími úvěry, což nakonec vedlo k přeúvěrování žalovaných, kteří jsou jen u zdejšího soudu od roku 2018 žalováni ve 31 věcech z důvodu neplnění peněžních závazků, zejména bankovními a nebankovními společnostmi, v souvislosti se spotřebitelskými úvěry. Na základě toho soud učinil závěr, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nedostatečně posuzovala úvěruschopnost žalovaných jako spotřebitelů, neboť při řádném ověření jejich výdajů a porovnání s jejich příjmy by musela dospět k důvodné pochybnosti o jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tím porušila své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, což má za následek neplatnost smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne datum.
10. S ohledem na neplatnost této úvěrové smlouvy jsou povinni žalovaní dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejich možnostem, při zohlednění jejich dosavadního plnění. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že ve prospěch žalovaných bylo žalobkyni vyplaceno 597 000 Kč (částka 3 000 Kč uhrazena nebyla a představovala započtený poplatek) a žalovaní do současné doby žalobkyni uhradili 140 109 Kč a z jejich vkladu na stavební spoření bylo na vyčerpanou částku započteno 53 703,93 Kč. Žalovaní jsou proto povinni žalobkyni vrátit rozdíl mezi vyčerpanou částkou a provedenými úhradami, tedy částku 403 187,07 Kč. Žalovaní byli vyzváni k zaplacení své pohledávky vůči žalobkyni dle výše uvedené smlouvy výzvou ze dne 5. 3. 2021, a to ve lhůtě do 12. 3. 2021. Protože do současné doby tato částka vrácena nebyla, dostali se žalovaní se svým dluhem do prodlení dne 13. 3. 2021 a dle § 1970 občanského zákoníku je soud zavázal zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně do zaplacení. S ohledem na výše uvedené příjmy a výdaje žalovaných je patrno, že v možnostech žalovaných není hradit žalobkyni částku vyšší než 5 000 Kč měsíčně, a proto soud zavázal žalované přisouzený dluh včetně příslušenství žalobkyni splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, ovšem pod ztrátou výhody splátek. S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
11. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 72 % a neúspěšná byla z 28 %, a proto soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. žalované zavázal zaplatit žalobkyni náklady řízení v rozsahu rozdílu mezi jejich procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 44 % celkových nákladů. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/96 Sb. za 5 úkonů právní služby po 10 540 Kč, jeden úkon v poloviční sazbě za předžalobní výzvu ve výši 5 270 Kč, 6x režijní paušál po 300 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši osmi započatých půlhodin po 100 Kč a cestovní náhradu za cestu z obec do obec a zpět 334 km osobním vozidlem s kombinovanou spotřebou 5,8 L benzínu Naturál 95 v ceně 27,80 Kč za 1 litr, což po připočtení paušální sazby 4,40 Kč za 1 km činí celkem 2 007 Kč. Po navýšení o DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku ve výši 22 335 Kč činí tyto náklady celkem 98 053,17 Kč 44 % těchto nákladů představuje částku 43 143,39 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.