Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
28 C 311/2021-35
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 366,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 192,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 192,50 Kč od 03. 06. 2021 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 1 173,81 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 13 192,50 Kč od 01. 06. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 01. 06. 2021 do 02. 06. 2021 zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 836,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 192,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 192,50 Kč od 03. 06. 2021 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 1 173,81 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 13 192,50 Kč od 01. 06. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 01. 06. 2021 do 02. 06. 2021 zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 836,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 14 366,31 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že na základě smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 30. 10. 2018 uzavřené po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně žalované poskytla kontokorentní úvěr na bankovní účet č. bankovní účet s limitem 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit, uhradit úrok z kontokorentu ve výši 18,9 % ročně a žalobkyni uhradit ceny za služby související s úvěrem či poplatky související se správou klienta v prodlení. Pro případ porušení řádného splácení byla žalobkyně oprávněna prohlásit veškeré dluhy z úvěru za okamžitě splatné. Žalovaná měla povinnost do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu tento limit vyrovnat, poté se stal limit kontokorentu opět disponibilní k čerpání. Žalovaná čerpala kontokorent nad sjednaný limit 10 000 Kč, čímž porušial svou povinnost vyplývající ze smlouvy. Ani přes opakované upomínky nepovolené přečerpání nedorovnala, pročež žalobkyně prohlásila celý dluh za splatný s účinností ke dni 2. 12. 2020 a pohledávku z účtu žalovaného převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. bankovní účet O tom byla žalovaná informována dopisem ze dne 3. 12. 2020. Ke dni 31. 5. 2021 činila dlužná částka 14 366,31 Kč a skládá se z jistiny ve výši 13 192,5 Kč, řádného úroku ve výši 572 Kč, který přirůstal v sazbě 8,25% ročně v období od 3. 12. 2020 do 31. 5. 2021 a úroku z prodlení ve výši 601,76 Kč který přirůstal v sazbě 8,25 % ročně v období od 3. 12. 2020 do 31. 5. 2021.
2. Žalovaná se k podané žalobě po celé řízení nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání na 10. 2. 2022, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Ze Smlouvy o kontokorentním úvěru bylo zjištěno, že se účastníci, žalobkyně jako úvěrující banka a žalovaná jako úvěrovaná klientka, dne 30. 10. 2018 písemně dohodli, že banka poskytne žalované úvěr, a žalovaná úvěr splatí a zaplatí úroky z úvěru a další ceny. Úvěr bude žalované poskytnut ve výši 10 000 Kč a bude splacen nejpozději do 1 roku ode dne, kdy žalovaná začne úvěr čerpat. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně, RPSN ve výši 21,19 %. Úvěr byla žalovaná oprávněna čerpat stejným způsobem jako vlastní peníze při běžném nakládání s jejím bankovním účtem, a splácen bude dat,, že na účet žalované budou vloženy nebo převedeny peníze v dostatečné výši ke splacení všech jejích dluhů, tj. zůstatek na účtu bude dorovnán, aby nebyl záporný. Nebude-li úvěr nebo jiný dluh ze smlouvy zaplacen včas, může banka vyjma úroku z prodlení požadovat okamžité splacení úvěru v plné výši.
6. Z přehledu k úvěru číslo vedeného na jméno žalované vyplynulo, že úvěr byl založen dne 1. 12. 2020 a týž den byl čerpán až do částky 13 192,5 Kč, na kterou nebylo do zesplatnění dne 1. 12. 2020 ničeho uhrazeno. Ke dni 31. 5. 2021 činila dlužná částka 14 366,31 Kč a sestávala z dlužné jistiny ve výši 13 192,5 Kč, řádného úroku ve výši 572,05 Kč a úroku z prodlení ve výši 601,76 Kč.
7. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za období od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020 soud zjistil, že dne 1. 12. 2020 byla pohledávka z úvěru na bankovním účtu vyrovnána.
8. Dle výpisu poplatků k účtu č. bankovní účet za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 byly zaplaceny poplatky v celkové výši 2 460 Kč a úroky v celkové výši 1 406,93 Kč.
9. Z podrobného výpisu poplatků zaplacených za účet dále vyplynulo, že byl zúčtován poplatek ve výši 400 Kč, tj. 4x 100 Kč, za službu příjmení anonymizována dvě slova s Účtem, dále poplatek 240 Kč, tj. 6x 40 Kč za výběr hotovosti, 20 Kč za dotaz na zůstatek v bankomatu jiné banky a 1 800 Kč, tj. 2x 900 Kč, za náklady spojené s prodlení, celkem tedy 2 460 Kč, dále úroky z kontokorentu ve výši 1 405,89 Kč.
10. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 12. 2020 vyplynulo, že žalobkyně žalovanou upomenula o zaplacení částky 13 404,54 Kč a poučila ji, že v případě marného uplynutí dodatečné lhůty k placení se se svým nárokem obrátí na soud. Podle dodejky byla zásilka předána k poštovní přepravě jako doporučená zásilka, žalovaná si ji však v odběrní lhůtě nevyzvedla.
11. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby soud zjistil, že žalobkyně dne 27. 5. 2021 žalovanou písemně vyzvala k zaplacení částky 14 207,64 Kč před podáním žaloby. Podle dodejky žalobkyně výzvu předala k poštovní přepravě jako doporučenou zásilku, žalovaná si ji však ve lhůtě nepřevzala.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostřekdy vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o sopotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena písemná smlouva o spotřebitelském úvěru, ale s ohledem na postavení žalované coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. , dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
19. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb. , ale též zákon č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.
20. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.
21. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.
22. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nepřistoupila řádně, resp. vůbec. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala, k prokázání svého tvrzení však neoznačila jediný důkaz a tím, že se nedostavila k jednání, zbavila se možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. , že dosud svou důkazní povinnost nesplnila a vystavuje se tak nebezpečí ztráty sporu.
23. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalované zápůjčku žalobkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit smluvní pokutu.
24. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 13 192,50 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o kontokorentním úvěru je absolutně neplatná, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalované, podle § 2991 odst. 2 o. z. vzniká bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. povinna ochuzenému, tedy žalobkyni, vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 13 192,50 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaná byla od 2. 6. 2021, tedy ode dne následujícího, kdy se nejpozději mohla seznámit s předžalobní výzvou žalobkyně vypravenou dne 31. 5. 2021, v prodlení, soud žalobkyni podle § 1970 přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne 3. 6. 2021. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 836,60 Kč, přičemž tato částka představuje 83,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,83 % a úspěchu žalované v rozsahu 8,17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.