Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 16/2022-38
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 14 208 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 6 000 Kč, se zamítá.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, dále částku 1 800 Kč a částku 6 408 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 6 000 Kč, se zamítá. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, dále částku 1 800 Kč a částku 6 408 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 28. 12. 2021 se žalobkyně domáhala
po žalovaném zaplacení částky 14 208 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel
s žalobkyní dne 17. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru na žádost žalovaného ze dne 17. 12. 2019. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal prostřednictvím prostředků komunikace
na dálku. Žalovaný ze svého bankovního účtu zaslal žalobkyni registrační a ověřovací platbu
ve výši 1 Kč. Žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru 6 408 Kč. Splatnost poskytnutého úvěru společně s poplatkem byla sjednána ke dni 19. 1. 2020. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neuhradil dlužnou částku řádně a včas, proto jej opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky. Nárokovala tedy za dvě upomínky paušální náklady 1 100 Kč
a za předání pohledávky k inkasnímu řízení ještě částku 1 500 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splacením dluhu požadovala dále smluvní pokutu 1 800 Kč. Žalobkyně proto evidovala dluh 6 000 Kč jako poskytnuté finanční prostředky, částku 6 408 Kč jako poplatek
za poskytnutí úvěru, částku 1 800 Kč za smluvní pokuty a částku 2 600 Kč jako náhradu nákladů za vymáhání pohledávky, který uplatnila žalobou. Ani do konání nařízeného jednání žalobkyně žalobu nevzala zpět.
2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil až u jednání u soudu dne 18. 3. 2022 tak, že si neuvědomuje, že by sjednal Simple půjčku s žalobkyní ani to, že by obdržel 6 000 Kč. Žalovaný však soudu uvedl, že ve smlouvě uvedené údaje o jeho osobě, včetně telefonního čísla, e-mailové adresy a čísla účtu, souhlasí. Žalovaný poté sdělil, že již uhradil částku ve výši 14 208 Kč dne 7. 3. 2022 na účet č. bankovní účet s variabilním symbolem číslo a specifickým symbolem číslo, jak bylo požadováno v žalobě. Současně provedl také platbu ve výši 800 Kč
na úhradu soudního poplatku, kterou poslal na stejný bankovní účet s požadovaným specifickým symbolem, což soudu doložil. Následně obdržel SMS od právnická osoba Collect Group, aby zaplatil ještě částku 1 992 Kč, tu už však neuhradil. Žalovaný navrhnul, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť žalovanou částku uhradil i s náklady řízení.
3. Soud ve věci učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:
Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je registrovaná ode dne 19. 3. 2011 se sídlem obec.
Z výpisu z centrální evidence exekucí, že o žalovaném nebyly kde dni 17. 12. 2019 v této evidenci nalezeny žádné záznamy.
Z kopie číslo obč. průkazu, že tento byl žalovaného s platností do dne
19. 1. 2020.
Z potvrzení o obdržení tuzemské platby, že žalobkyně obdržela z účtu žalovaného na svůj účet dne 12. 10. 2018 částku ve výši 1 Kč.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli elektronickou cestou dne 17. 12. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla podepsána digitálně s IP adresou. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěrovanou částku spolu s poplatkem
za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč, kdy splatnost byla sjednána ke dni 19. 1. 2020. Dle Smlouvy v případě porušení povinností žalovaného, byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 15 % jistiny poskytnutého úvěru za každé porušení, případně pouze z jistiny poskytnutého úvěru. Dle čl. 7 Smlouvy o úvěru v případě zaslání upomínek je žalovaný povinen uhradit jako poplatek částku 450 Kč za zaslání první upomínky a částku 650 Kč
za zaslání druhé upomínky a 1 500 Kč jako poplatek za náklady spojené předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky inkasní agenturou právnická osoba
Z potvrzení o provedení tuzemské platby, že žalobkyně zaslala částku ve výši 6 000 Kč dne 17. 12. 2019 na účet žalovaného.
Z upomínky žalobkyně ze dne 26. 2. 2020, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky 8 130 Kč do 2. 3. 2020, poté hned upomínkou ze dne 9. 3. 2020 k zaplacení 15 500 Kč
do 14. 3. 2020 a naposledy předžalobní upomínkou od právnická osoba dne 7. 4. 2020 a to k zaplacení 17 000 Kč do 14. 4. 2020. Žalobkyně vypracovala rozpis nákladů
s tím, že se má jednat o účelně vynaložené náklady na upomínky.
Z dokladů o provedení úhrad, že žalovaný dne 7. 3. 2022 poslal na účet č. bankovní účet, s variabilním symbolem číslo a specifickým symbolem číslo, částku ve výši 14 208 Kč a také částku 800 Kč na náklady řízení - soudní poplatek.
Ze 2 zcela stejných SMS zpráv, že dne 8.3.„ Credic“ právnická osoba děkuje za platbu
a požaduje doplatek zbývající dlužné částky ve výši 1 992 Kč na účet bankovní účet pod variabilním symbolem číslo.
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne 17. 12. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným. Smlouva byla podepsána digitálně s IP adresou. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze lustrací v centrální evidenci exekucí ze dne 17. 12. 2019 a kopií občanského průkazu žalovaného. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému, a to ve výši 6 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru 6 408 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě a žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu tzv. verifikační platbou dle Potvrzení o obdržení a provedení platby 1 Kč již
ze dne 12. 10. 2018. příjmení 6 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného dne 17. 12. 2019 z účtu žalobkyně u Raffeisenbank. Žalovaný se zavázal ve smlouvě splatit úvěr včetně příslušenství
ke dni splatnosti úvěru dne 19. 1. 2020. Strany se dohodly, že v případě porušení povinností žalovaného, je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 15 % jistiny poskytnutého úvěru za každé porušení, případně pouze z jistiny poskytnutého úvěru. Smluvní pokuta činí 2 x 900 Kč, celkem tedy 1 800 Kč, což činí 30 % jistiny dle zákona o spotřebitelském úvěru. Sjednaly si, že v případě zaslání upomínek je žalovaný povinen uhradit částku 450 Kč za zaslání první upomínky, částku 650 Kč za zaslání druhé upomínky tj. 1 100 Kč. Za vymáhání pohledávky žalobkyně může požadovat po žalovaném náhradu nákladů spojených s tímto vymáháním. Tyto náklady na vymáhání pohledávky žalobkyně vyčíslila na 1 500 Kč s tím, že jsou vynaloženy v souvislosti s předáním k inkasnímu řízení. Žalovaný byl vyzýván ke splacení dluhu žalobkyní dne 26. 2. 2020 a 9. 3. 2020. Předžalobní výzvu adresovala žalovanému ale firma právnická osoba a to dne 7. 4. 2020. Důkazy - doklady o odeslání upomínek nebylo možno v žalobkyní zaslaném formátu otevřít. Důkaz o předání této věci k inkasnímu vymáhání firmě právnická osoba včetně důkazu o úhradě ceny za vymáhání pohledávky inkasní agenturou žalobkyně soudu nepředložila. Žalovaný však předložil doklady o úhradě ze dne 7. 3. 2022 na účet č. bankovní účet, s variabilním symbolem číslo a specifickým symbolem číslo ve výši 14 208 Kč a také částky 800 Kč na náklady řízení - soudní poplatek. Poté obdržel SMS zprávy dne 8. 3. od„ Credic“ právnická osoba, která děkovala za platbu
a požadovala dále doplatek 1 992 Kč na stejný účet bankovní účet a se stejným variabilním symbolem.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník ), smlouvou
o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku , úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek
ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
6. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení
se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku
z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se
za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku , nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb. “), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první
se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo
v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč
a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení
s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle ustanovení
§ 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. , souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
11. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Na základě důkazů předložených žalovaným u jednání má soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 15 008 Kč ještě před zahájením jednání ve věci samé. Z tohoto důvodu byla žaloba žalobkyně zamítnuta výrokem I. rozsudku co do částky 6 000 Kč, kterou žalobkyně požadovala oprávněně po žalovaném. Ovšem nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale jako bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo prokázáno, že tato částka byla zaslána žalobkyní dne 17. 12. 2019 na účet žalovaného. Nároky z této neplatné smlouvy totiž třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. Toto žalovaný u jednání před soudem požadoval. Žalobkyně by tedy měla dle soudu nárok na uhrazení pouze v řízení požadované původní jistiny ve výši 6 000 Kč, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k platnému sjednání poplatku za poskytnutí úvěru a poplatků
za vymáhání. Žalovaný však již původní jistinu uhradil, když prostřednictvím bankovního převodu uhradil žalobkyni částku ve výši 15 008 Kč. Žalovaným tak byla původní jistinu,
o kterou se na úkor žalobkyně obohatil, uhrazena již ke dni podání žaloby, dokonce žalovaný výši jistiny svou úhradou přeplatil. Přesto žalobkyně žalobu nevzala zpět, ani soudu nesdělila, že došlo k úhradě ze strany žalovaného.
13. Soud má za to, že jednáním žalobkyně a žalovaného nedošlo k uzavření platné smlouvy
o spotřebitelském úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 občanského zákoníku .
Za prvé z předložených důkazů vyplývá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplnila řádně svou povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, kterou jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, když učinila pouze lustraci v evidenci exekucí a nahlédla na kopii občanského průkazu žalovaného. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, čímž se zbavila možnosti poučení ze strany soudu o povinnosti tvrzení a důkazní, tj. vylíčení rozhodných skutečností a prokázání svého tvrzení, že zkoumala více způsoby úvěruschopnost žalovaného, stejně tak žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení a důkazní, když neprokázala - jaké
a zda byly provedeny úkony inkasní agentury odůvodňující výši požadované náhrady nákladů na vymáhání pohledávky a zda tyto žalobkyně skutečně vynaložila úhradou ceny za vymáhání. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovaným byl uzavřen platný závazkový vztah. Za druhé soud hodnotil, že v případě smlouvy o úvěru lze dohodnout úrok za poskytnutí peněz. Dle smlouvy nebyl výslovně sjednán úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru, nicméně lze dospět k posouzení uvedeného ujednání o poplatku jako ujednání o úroku. Uvedený stanovený poplatek za poskytnutí úvěru má soud totiž jednoznačně za skrytý úrok. V daném případě, kdy byl poplatek sjednán ve výši 6 408 Kč, přičemž úvěrovaná částka činila pouze 6 000 Kč, pak se jedná o částku o více než 100 % vyšší a to za úvěr splatný za 33 dnů. Uvedené ujednání je nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR
sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Soud se zde zabýval platností úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši poplatku je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku , neboť ujednaná výše skrytého úroku se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. K tomuto je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Z uvedených důvodů byla žaloba, co se týká žalobkyní požadované částky na poplatku za poskytnutí úvěru i za náklady spojené s vymáháním pohledávky v celkové výši 10 808 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, zamítnuta.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05 ). Soud tedy uzavřel, že žalovaný byl procesně úspěšnější než žalobkyně, a to pro zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaný se však výslovně vzdal práva na náhradu nákladů řízení, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.