Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 327/2021-65

Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

se sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 14.050 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1.050 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně za dobu od 31. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 5.050 Kč

- s úrokem ve výši 497,25 Kč

- s úrokem 18,96 % ročně z částky 4.744,44 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení

- s úrokem z prodlení ve výši 246,71 Kč

- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 4.744,44 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019

- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 3.694,44 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 7.950 Kč

- s úrokem ve výši 1.005,84 Kč

- s úrokem 19,52 % ročně z částky 6.183,44 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení

- s úrokem z prodlení ve výši 490,68 Kč

- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 6.183,44 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1.050 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně za dobu od 31. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 5.050 Kč - s úrokem ve výši 497,25 Kč - s úrokem 18,96 % ročně z částky 4.744,44 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 246,71 Kč - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 4.744,44 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 3.694,44 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 7.950 Kč - s úrokem ve výši 1.005,84 Kč - s úrokem 19,52 % ročně z částky 6.183,44 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 490,68 Kč - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 6.183,44 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci z jednoho nároku 6.100 Kč s úrokem ve výši 497,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 246,71 Kč, s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 4.744,44 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem 18,96% ročně z téže částky za tutéž dobu. Z druhého nároku žalobce požaduje 7.950 Kč s úrokem ve výši 1.005,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 490,68 Kč, s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 6.183,44 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem 19,52% ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o úvěru. Dne 15. 3. 2018 byla uzavřena první úvěrová smlouva a žalovaná na základě ní obdržela v hotovosti 6.000 Kč. Zavázala se zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 1.200 Kč, administrativní poplatek 1.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.400 Kč, celkem 10.800 Kč formou 60 splátek po 180 Kč týdně. Žalovaná však uhradila pouze 4.950 Kč, což bylo započteno na jistinu, na úrok a na poplatky. Žalovaná tak dluží 6.100 Kč, kdy tato částka se skládá z jistiny 4.744,44 Kč a z poplatků 1.355,56 Kč. Úrok ve výši 479,25 Kč byl vypočten z jistiny 4.744,44 Kč v sazbě 18,96% ročně za dobu od 15. 5. 2019 do 29. 11. 2019. Úrok z prodlení ve výši 246,71 Kč byl vypočten z téže jistiny za dobu od 22. 5. 2019 do 29. 11. 2019. Druhou úvěrovou smlouvu žalovaná uzavřela se stejným původním věřitelem dne 9. 12. 2017 a na základě ní jí byly poskytnuty peněžní prostředky 10.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli ještě úrok 2.000 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 4.000 Kč Celkem měla uhradit 18.000 Kč formou 60 splátek ve výši 300 Kč týdně. Žalovaná však zaplatila pouze 10.500 Kč, což bylo započteno na jistinu, na úrok a na poplatky. Žalovaná tedy dluží 7.950 Kč, což se skládá z jistiny 6.183,44 Kč a z poplatku 1.766,56 Kč. Úrok ve výši 1.005,84 Kč byl vypočten z jistiny 6.183,44 Kč za dobu od 3. 2. 2019 do 29. 11. 2019, úrok z prodlení 490,68 Kč byl vypočten z téže jistiny za dobu od 10. 2. 2019 do 29. 11. 2019. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovanou na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalované oznámeno.

2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Žalovaná požádala původního věřitele, tedy právního předchůdce žalobce, o zápůjčku na formuláři karta zákazníka, žádost o zápůjčku. Uvedla, že je bývalou či stávající zákaznicí původního věřitele, žije v nájmu, což doložila dokladem SIPO. Dále uvedla, že v domácnosti je jiným rodinným příslušníkem, zdroj hlavních příjmů pro ni je starobní důchod a má již u původního věřitele úvěr v celkové částce 8.000 Kč s měsíční splátkou 960 Kč. Příjem žalované činil 9.720 Kč a výdaje 2.742 Kč na bydlení, 3.500 Kč na osobní výdaje a 960 Kč na splátky úvěru, celkem výdaje činily 7.202 Kč. Původní věřitel vypočítal použitelný příjem 2.518 Kč jako rozdíl příjmů i výdajů. Příjmy byly ověřeny složenkami.

4. Na základě výše uvedené žádosti původní věřitel poskytl žalované standardní informace o spotřebitelském úvěru a sdělil jí základní parametry úvěru. Tentýž den, kdy žalovaná požádala o úvěr, tedy 9. 12. 2017, uzavřel původní věřitel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo. Výše úvěru byla dohodnuta na 10.000 Kč, způsob čerpání v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala kromě této částky původnímu věřiteli zaplatit ještě úrok 2.000 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, celkem 18.000 Kč, to vše formou 60 splátek ve výši 300 Kč týdně. V článku 2 odstavci 1 je uvedeno, že žalovaná potvrzuje převzetí jistiny úvěru svým podpisem na smlouvě. Podle tvrzení žalobce zaplatila žalovaná na tento úvěr celkem 10.500 Kč.

5. Dne 15. 3. 2018, tedy za tři měsíce po prvním úvěru, požádala žalovaná téhož původního věřitele o další úvěr opět na formuláři karta zákazníka žádost o zápůjčku. Uvedla, že je stávajícím zákazníkem původního věřitele, bydlí v nájmu, což doložila dokladem SIPO, v domácnosti je jiným rodinným příslušníkem a nemá nezaopatřené děti. Zdroj jejich hlavních příjmů je starobní důchod. Žalovaná měla v té době úvěry u původního věřitele v celkové výši 18.000 Kč se splátkou 2.430 Kč měsíčně. příjmení příjem žalovaná uvedla částkou 10.054 Kč měsíčně, výdaje sdělila na bydlení 2.772 Kč, osobní výdaje 3.900 Kč a splátky úvěru 2.430 Kč, celkem 9.072 Kč měsíčně. Původní věřitel z toho vypočítal použitelný příjem 982 Kč jako rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované. Příjem žalované byl ověřen ze složenky.

6. Na základě této žádosti poskytl původní věřitel žalované standardní informace o spotřebitelském úvěru v tentýž den, tedy sdělil jí základní parametry úvěru. Ve stejný den 15. 3. 2018 uzavřel původní věřitel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo. Výše úvěru byla dohodnuta na 6.000 Kč s výplatou v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 1.200 Kč, administrativní poplatek 1.200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 2.400 Kč, celkem 10.800 Kč formou 60 splátek ve výši 180 Kč týdně. V článku 2 odstavci 2.1 je uvedeno, stejně jako v předchozí úvěrové smlouvě, že žalovaná potvrzuje svým podpisem převzetí peněžních prostředků. Na tento úvěr žalovaná podle tvrzení žalobce celkem splatila 4.950 Kč.

7. Podle seznamu plateb hradila žalovaná na oba úvěry v době od 14. 12. 2017 až do 18. 9. 2018 a celkem zaplatila 15.000 Kč. Z toho na úvěr z 9. 12. 2017 připadá 10.500 Kč a na úvěr z 15. 3. 2018 připadá 4.950 Kč.

8. Ohledně postoupení pohledávek z obou úvěrových smluv na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 29. 11. 2019 uzavřel původní věřitel právnická osoba jakožto postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami se nacházely obě pohledávky za žalovanou v seznamu postoupených pohledávek. Postoupení obou pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem z 29. 11. 2019, v němž byla žalovaná vyzvána, aby dlužné částky hradila již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl dopis žalované odeslán doporučeně dne 13. 12. 2019.

9. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z 30. 4. 2020, který byl podle podacího lístku žalované odeslán dne 1. 5. 2020 doporučeně.

10. Ze zjištěných skutečností učinil soud závěr, že žalovaná s původním věřitelem, právním předchůdcem žalobce právnická osoba, uzavřela dvě úvěrové smlouvy dne 9. 12. 2017 a dne 15. 3. 2018, na základě nichž čerpala v hotovosti částky 10.000 Kč a 6.000 Kč. Žalovaná na úvěr 10.000 Kč splatila 10.500 Kč a na úvěr 6.000 Kč splatila 4.950 Kč. Žalovaná původnímu věřiteli sdělila své údaje výše uvedené, předložila složenky o příjmu, její výdaje nebyly nikterak ověřeny. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná má vůči němu ještě závazky z předcházejících úvěrů. Původní věřitel obě pohledávky postoupil na žalobce postupní smlouvou a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradila.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. a podle o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z obou smluv o úvěru splnil tím, že žalované poskytl výše uvedené peněžní částky dohodnutým způsobem, tedy v hotovosti.

12. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení obou žalovaných úvěrů, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelské smlouvy a původní věřitel byl při jejich sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení odstavců 1 a 2 , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v  a vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což byl povinen zajistit původní věřitel. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v  až téhož zákona. Podle byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.

13. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná má velmi nízký příjem, pouze starobní důchod, při uzavírání smlouvy 9. 12. 2017 to bylo 9.720 Kč a při uzavírání smlouvy z 15. 3. 2018 činil čistý měsíční příjem žalované 10.054 Kč. Žalovaná v obou případech byla již před tím zadlužená u původního věřitele, jak je výše uvedeno. Její výdaje na bydlení a na osobní výdaje nebyly žádným způsobem ověřeny, původní věřitel výdajovou stránku žalované nezkoumal dostatečným způsobem, a byl si vědom toho, že žalovaná v případě smlouvy z 9. 12. 2017 hradí splátky 960 Kč měsíčně a v případě smlouvy z 15. 3. 2018 hradí splátky 2.430 Kč měsíčně. Původnímu věřiteli byl znám věk žalované a její odkázanost na nízký starobní důchod, přesto žalované poskytoval další úvěry a zvyšoval tak její úvěrové zatížení. Tyto skutečnosti včetně toho, že žalovaná žádá o další úvěry, když mezi prvním a druhým žalovaným úvěrem bylo rozmezí pouhých tří měsíců, měly původnímu věřiteli signalizovat, že žalovaná si ve svém finančním hospodaření nepočíná zodpovědně, a že je již zadlužená a není schopna plnit své závazky.

14. Původní věřitel, který má odbornou převahu nad žalovanou, měl zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaná není schopna správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěry, není schopna vyhodnotit svoji majetkovou situaci. Měla sice příjem z důchodu, avšak tento nebyl dostatečně vysoký na to, aby mohla pokrýt své potřeby a závazky z dřívější doby a platit původnímu věřiteli splátky dalších úvěrů. Žalovaná zřejmě nedokáže v této oblasti usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěry splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalované spotřebitelské úvěry v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé citovaného zákona, a proto obě úvěrové smlouvy jsou neplatné podle § 87 odstavec 1 téhož zákona.

15. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednání obou úvěrových smluv, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státní orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěry splácet.

16. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalované úvěrové smlouvy nejen odporují citovanému zákonu, ale narušují i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

17. Za takové situace soud obě úvěrové smlouvy považuje za absolutně neplatné podle . Z takových smluv nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnuté částky v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v  , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že v případě úvěrové smlouvy z 9. 12. 2017 poskytl původní věřitel žalované částku 10.000 Kč a žalovaná uhradila 10.500 Kč. Žalovaná tudíž uhradila vyšší částku, než představovalo plnění původního věřitele, a proto na straně žalované v tomto případě žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo. V případě úvěrové smlouvy z 15. 3. 2018 žalovaná čerpala 6.000 Kč od původního věřitele a vrátila 4.950 Kč. Rozdíl těchto částek 1.050 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované.

18. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením . Žalobce postoupením pohledávek nabyl také jejich příslušenství a práva s pohledávkami spojená včetně jejich zajištění, jak je uvedeno v  . Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením výše citovaným dopisem.

19. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy z 15. 3. 2018 je výše zmíněný dopis odeslaný 13. 12. 2019 žalované. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal 18. 12. 2019, žalovaná byla vyzvána k plnění do 10 dnů, tedy do 30. 12. 2019, a od následujícího dne 31. 12. 2019 se dostala do prodlení. Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v  vládního nařízení Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

20. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení 1.050 Kč včetně úroků z prodlení ve vztahu k nároku žalobce z úvěrové smlouvy z 15. 3. 2018. Ve zbytku nároku z téže úvěrové smlouvy byla žaloba zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí. Dalším výrokem III. byla žaloba zamítnuta zcela ohledně nároku žalobce z úvěrové smlouvy z 9. 12. 2017.

21. Žalovaná měla ve sporu úspěch v převážné části předmětu sporu, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce