Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 309/2021-64
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem v obec, ulice a číslo,
zastoupeného JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.,
advokátem v obec, ulice a číslo,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem v obec, ulice a číslo,
o zaplacení částky 31 394,20 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.700 Kč za dobu od 23.1.2022 do zaplacení a částku 11.100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.100 Kč za dobu od 23.1.2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 2.022,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.314,31 Kč, úrokem ve výši 4.613,37 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.722,21 Kč za dobu od 25.6.2019 do 22.1.2022, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.022,31 Kč za dobu od 23.1.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 14.722,21 Kč za dobu od 25.6.2019 do zaplacení a částky 5.571,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.505,24 Kč, úrokem ve výši 3.133,64 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16.671,99 Kč za dobu od 25.6.2019 do 22.1.2022, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.571,99 Kč za dobu od 23.1.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 17,35 % ročně z částky 16.671,99 Kč za dobu od 25.6.2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.700 Kč za dobu od 23.1.2022 do zaplacení a částku 11.100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.100 Kč za dobu od 23.1.2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 2.022,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.314,31 Kč, úrokem ve výši 4.613,37 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.722,21 Kč za dobu od 25.6.2019 do 22.1.2022, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.022,31 Kč za dobu od 23.1.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 14.722,21 Kč za dobu od 25.6.2019 do zaplacení a částky 5.571,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.505,24 Kč, úrokem ve výši 3.133,64 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16.671,99 Kč za dobu od 25.6.2019 do 22.1.2022, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.571,99 Kč za dobu od 23.1.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 17,35 % ročně z částky 16.671,99 Kč za dobu od 25.6.2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 14.722,21 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 2.314,31 Kč, kapitalizovaný úrok 4.613,37 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,05% ročně z částky 14.722,21 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úrok 29% ročně z 14.722,21 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a dále 16.671,99 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 2.505,24 Kč, kapitalizovaný úrok 3.133,64 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,05% ročně z 16.671,99 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úrok 17,35% ročně z 16.671,99 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, to vše z titulu smluv o zápůjčce číslo ze dne 6. 4. 2017 a číslo ze dne 30. 11. 2016 uzavřených mezi žalovaným a původním věřitelem žalovaného společností právnická osoba, IČO. Žalobce nabyl výše uvedené pohledávky od původního věřitele žalovaného postupní smlouvou z 24. 6. 2019. Žalovaný žalobci neplnil ani poté, co jej k tomu vyzval předžalobní výzvou z 12. 3. 2020 odeslanou žalovanému doporučeně dne 13. 3. 2020.
Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil.
Podáním ze dne 22. 12. 2021 žalobce doplnil na výzvu soudu tvrzení následovně. Žalovaný celkem na splátkách uhradil na zápůjčku ze smlouvy číslo ze dne 6. 4. 2017 5.300 Kč a na splátkách zápůjčky ze smlouvy číslo ze dne 30. 11. 2016 11.900 Kč. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že před poskytnutím zápůjčky u žalovaného ověřil majetkovou situaci z pracovní smlouvy, podnájemní smlouvy, výplatních pásek za poslední 3 měsíce předcházející poskytnutí zápůjčky, výpisu z bankovního účtu a insolvenčního rejstříku, dále se pak spoléhal na informace, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě. Příjem žalovaného byl deklarován v zákaznické kartě a v případě výdajů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobce rovněž z tvrzení žalovaného. Žalobce ani přes výzvu soudu nevysvětlil, co konkrétně představují částky 4.496 Kč, 7.934 Kč, 2.225 Kč, 10.679 Kč, za jaké služby byly žalovanému původním věřitelem účtovány, a kdy byly tyto služby poskytnuty.
Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.
Původní věřitel přenechal žalovanému dne 30. 11. 2016 v hotovosti a na základě smlouvy číslo uzavřené dne 30. 11. 2016 peněžitou zápůjčku 23.000 Kč s tím, že bylo sjednáno, že žalovaný zaplatí původnímu věřiteli celkovou částku 39.191 Kč, složenou z jistiny 23.000 Kč, poplatku za zpracování a doručení 2.225 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení 10.679 Kč a úroku 3.287 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splatit v 18 splátkách po 2.178 Kč splatných vždy v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření, s tím, že poslední splátka bude činit 2.165 Kč a bude splatná posledního dne dalšího následujícího období. RPSN u této zápůjčky činí 108,93 %. Žalovaný v zákaznické kartě z 30. 11. 2016 uvedl, že bydlí na ubytovně, je svobodný, má jeden měsíční příjem 15.000 Kč a jako měsíční výdaje uvedl částku 4.500 Kč. K zákaznické kartě žalovaný přiložil smlouvu o podnájmu obytné místnosti z 20. 4. 2016, ze které se podává výše podnájemného včetně inkasa 1.000 Kč a dohodu o změně pracovní smlouvy z 10. 11. 2016, ze které není zřejmá mzda žalovaného, pouze údaj, že jeho pracovní poměr končí 31. 5. 2017. Žalovaný na tuto zápůjčku uhradil celkem 11.900 Kč. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo je zřejmé, že původní věřitel započítával plnění žalovaného kromě jistiny také na sjednaný úrok a poplatky. Původní věřitel rovněž přenechal žalovanému dne 6. 4. 2017 v hotovosti a na základě smlouvy číslo uzavřené dne 6. 4. 2017 peněžitou zápůjčku 18.000 Kč s tím, že bylo sjednáno, že žalovaný zaplatí původnímu věřiteli na zápůjčku celkovou částku 33.650 Kč, složenou z jistiny 18.000 Kč, poplatku za zpracování a doručení 4.496 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení 7.934 Kč a úroku 3.220 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 561 Kč splatných vždy v 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, s tím, že poslední splátka bude činit 551 Kč a bude splatná posledního dne dalšího následujícího sedmidenního období. RPSN u této zápůjčky činí 232,43 %. Žalovaný v zákaznické kartě z 6. 4. 2017 uvedl, že bydlí na ubytovně, je svobodný, má jeden příjem 10.313 Kč měsíčně a ostatní příjmy 7.000 Kč měsíčně, jako měsíční výdaje označil splátky zápůjček 1.200 Kč a 2.178 Kč a další výdaje 4.500 Kč. Dále uvedl, že má zápůjčky u jiné společnosti a pracovní smlouvu na dobu určitou končící 31. 5. 2017. Žalovaný na tuto zápůjčku uhradil celkem 5.300 Kč. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo se podává, že původní věřitel započítával plnění žalovaného kromě jistiny, také na sjednaný úrok a poplatky. Původní věřitel postoupil obě pohledávky na žalobce smlouvou o postoupení z 24. 6. 2019. Žalobce oznámil žalovanému, že je postupitelem oznámením z 24. 6. 2019 odeslaným 17. 7. 2019 na adresu žalovaného ze smlouvy. Následně žalobce vyzval žalovaného k zaplacení obou žalovaných pohledávek, které v předžalobní výzvě z 12. 3. 2020 vyčíslil částkou 68.773,73 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému doporučeně odeslána na adresu ze smlouvy o zápůjčce dne 13. 3. 2020.
Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku vzniká zápůjčka přenecháním zastupitelné věci vydlužiteli zapůjčitelem, aby ji vydlužitel užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
V souladu s ustanovením § 2392 a 2393 občanského zákoníku lze u zápůjčky sjednat úroky i datum vrácení zápůjčky.
Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem i peněžitá zápůjčka poskytovaná spotřebiteli.
Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru, se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit.
Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce, původní věřitel žalovaného, úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Pokud žalobce uváděl, že pro posouzení majetkové situace žalovaného vycházel jeho právní předchůdce z pracovní smlouvy, podnájemní smlouvy, výplatních pásek za poslední 3 měsíce předcházející poskytnutí zápůjčky, výpisu z bankovního účtu a insolvenčního rejstříku, pak tyto skutečnost nebyly prokázány. Žalobce kromě zákaznické karty žalovaného, která obsahuje pouze tvrzení žalovaného, předložil soudu pouze podnájemní smlouvu, ze které se podával výdaj žalovaného ve výši 1.000 Kč a dohodu o změně pracovní smlouvy, ze které nebyla patrná mzda žalovaného, ale pouze skutečnost, že jeho pracovní poměr končí k datu 31. 5. 2017. Doklad o lustraci v insolvenčním rejstříku, výplatní pásky či výpisy z bankovního účtu tedy žalobce k důkazu nepředložil. Příjem žalovaného tak v řízení prokázán nebyl. V tomto směru dále absentuje i tvrzení žalobce ohledně konkrétních měsíčních výdajů žalovaného, které případně před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posuzoval. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalovaného pouze z jeho tvrzení, případně pouze listiny osvědčující výdaj za nájem a inkaso, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální.
Žalobce ani jeho zástupce se navíc k jednání soudu nedostavili. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu k doplnění konkrétních skutkových tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy a označení důkazů k jejich prokázání, konkrétně pak běžných měsíčních výdajů žalovaného, příjmů žalovaného a jeho dalších závazků. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil, znemožnil soudu, aby poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Ve sporném civilním řízení není na místě požadavek žalobce, aby mu soud za situace, kdy se nehodlá jednání zúčastnit, sděloval jiným způsobem předběžný právní názor soudu, zasílal další výzvy k vyjádření či odročoval jednání.
S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu k příjmům výdajům žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ze shora uvedených závěrů navíc vyplývá, že pokud právní předchůdce žalobce nějaké posouzení úvěruschopnosti žalovaného prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými příjmy a výdaji ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši. V důsledku uvedeného je třeba na případnou úvěrovou smlouvu hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný je tudíž povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu.
S ohledem na uvedené je tudíž žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 23.000 Kč, na kterou dosud uhradil dle tvrzení žalobce 11.900 Kč, zbývá tedy uhradit 11.100 Kč a jistina ve výši 18.000 Kč, na kterou dosud uhradil dle tvrzení žalobce 5.300 Kč, zbývá tedy uhradit 12.700 Kč. Ve vztahu ke splatnosti uvedených částek vycházel soud (za situace, kdy žalobcem předložená výzva nemá prokázáno doručení žalovanému) z doručení doplněné žaloby žalovanému dne 21. 1. 2022, splatnost částky tak nastala 22. 1. 2022 a žalovaný je v prodlení od 23. 1. 2022.
Soud proto vyhověl žalobě ohledně částky 12.700 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od
23. 1. 2022 a částky 11.100 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 23. 1. 2022, ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Pokud nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru, nelze za platně sjednané považovat případné poplatky, úroky ani smluvní pokuty.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalovaný byl ve věci úspěšný ohledně 66 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 45.656,85 Kč), neúspěšný ohledně 34 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 23.920 Kč). Za této situace by žalovanému náleželo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu
32 %. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněná strana domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuce.