Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 294/2021-68

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

se sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 13.626,75 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 4.720 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 9. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 8.906,75 Kč

- s úrokem ve výši 4.137,03 Kč

- s úrokem 19,31 % ročně z částky 13.626,75 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení

- s úrokem z prodlení ve výši 2.088,87 Kč

- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 13.626,75 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do 8. 3. 2021

- s úrokem z prodlení 1,5 % ročně z částky 8.906,75 Kč za dobu od 9. 3. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 4.720 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 9. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 8.906,75 Kč - s úrokem ve výši 4.137,03 Kč - s úrokem 19,31 % ročně z částky 13.626,75 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 2.088,87 Kč - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 13.626,75 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do 8. 3. 2021 - s úrokem z prodlení 1,5 % ročně z částky 8.906,75 Kč za dobu od 9. 3. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 13.626,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.088,87 Kč, s úrokem ve výši 4.137,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.626,75 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem 19,31% ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne 5. 5. 2018 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž tentýž den převzala v hotovosti peněžní částku 16.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok 3.200 Kč, odměnu za administrativní činnost 3.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6.400 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit formou 60 splátek po 480 Kč týdně počínaje dnem 12. 5. 2018 až do 29. 6. 2019. Původní věřitel zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Žalovaná uhradila celkem pouze 11.280 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky a poplatky. Žalovaná částka 13.626,75 Kč představuje dlužnou jistinu. Úroky 4.137,03 Kč byly kapitalizovány v sazbě 19,31% ročně z dlužné jistiny za dobu od 30. 6. 2019 do 15. 1. 2021. Úrok z prodlení ve výši 2.088,87 Kč byl kapitalizován v sazbě 9,75% ročně z dlužné jistiny za dobu od 30. 6. 2019 do 15. 1. 2021. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce na základě postupní smlouvy ze dne 15. 1. 2021. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradila.

2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle . Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Žalovaná požádala o úvěr na formuláři karta zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr. Požadovala úvěr 16.000 Kč. Uvedla, že je svobodná, v domácnosti má postavení jiného rodinného příslušníka, bydlí v nájmu, nejsou proti ní vedeny exekuce, zdroj hlavních příjmů je mateřská nebo rodičovská od února 2016, má již úvěr ve příjmení jméno ve výši 20.000 Kč s celkovou měsíční splátkou 2.182 Kč. Její příjem činí 16.256 Kč měsíčně a je tvořen hlavní státní podporou 13.997 Kč, vedlejší státní podporou 1.089 Kč a dalšími blíže nespecifikovanými příjmy 1.170 Kč. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 13.182 Kč, z toho na bydlení 4.000 Kč, osobní výdaje 7.000 Kč a splátky úvěru 2.182 Kč. Původní věřitel z toho určil použitelný příjem 3.074 Kč. Žalovaná předložila k ověření svých příjmů složenky. Všechny tyto údaje žalovaná stvrdila svým podpisem dne 5. 5. 2018.

4. Z y standardní informace o spotřebitelském úvěru v hotovosti vyplývá, že žalované byly sděleny základní parametry úvěru 16.000 Kč se splátkami 480 Kč týdně na dobu 60 týdnů, což žalovaná potvrdila svým podpisem dne 5. 5. 2018.

5. Téhož dne 5. 5. 2018 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo. Z ní soud zjistil, že tato společnost, tedy věřitel, se zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši 16.000 Kč na dobu 60 týdnů. Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli úrok 3.200 Kč, administrativní poplatek 3.200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 6.400 Kč, což dohromady s poskytnutou částkou činí 28.800 Kč. Žalovaná tuto částku měla uhradit formou 60 splátek po 480 Kč týdně. V článku 9 bylo dohodnuto, že pohledávka věřitele příjmení jméno na zaplacení zůstatku dřívějšího úvěru číslo v celkové výši 7.647 Kč se započítává proti pohledávce žalované na vyplacení spotřebitelského úvěru podle smlouvy. Žalovaná souhlasila s tím, že po tomto započtení jí bude v hotovosti při podpisu smlouvy vyplacen rozdíl ve výši 8.353 Kč. V článku 2 odstavec 2.1 bylo dohodnuto čerpání úvěru v hotovosti v místě bydliště. Předání a převzetí peněžních prostředků stvrzují smluvní strany této smlouvy svým podpisem na smlouvě, v případě, že jistina byla částečně použita na úhradu refinancovaného úvěru, potvrzují smluvní strany podpisy na této smlouvě předání a převzetí částky odpovídající rozdílu jistiny úvěru a zůstatku refinancovaného úvěru.

6. Podle seznamu plateb uhradila žalovaná celkem na úvěr 11.280 Kč.

7. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 15. 1. 2021 uzavřel původní věřitel právnická osoba jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami je obsažena i pohledávka za žalovanou v seznamu pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem původního věřitele z 19. 2. 2021, v němž byla žalovaná vyzvána, aby svůj dluh plnila již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne 22. 2. 2021.

8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z 13. 5. 2021, který byl podle podacího lístku žalované odeslán doporučeně 14. 5. 2021.

9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala původního věřitele právnická osoba o úvěr a uvedla výše uvedené údaje o svých poměrech a předložila složenky o svých příjmech. Žalované se dostalo informací o základních parametrech spotřebitelského úvěru a ve stejný den 5. 5. 2018 žalovaná uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru 16.000 Kč v hotovosti. Zavázala se, že původnímu věřiteli zaplatí celkem 28.800 Kč, kromě jistiny úvěru ještě úrok 3.200 Kč, administrativní poplatek 3.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 6.400 Kč, to vše ve splátkách 480 Kč týdně v počtu 60 splátek, kdy poslední měla být zaplacena 29. 6. 2019. Žalovaná obdržela v hotovosti při podpisu smlouvy částku 8.353 Kč, když zbývající část úvěru ve výši 7.647 Kč byla použita na úhradu jejího dřívějšího závazku z předchozí úvěrové smlouvy. Žalovaná zaplatila na úvěr toliko 11.280 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem postupní smlouvu, mezi postoupenými pohledávkami se nacházela i pohledávka za žalovanou. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno výše citovaným dopisem a žalovaná žalobci ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. a o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v  tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalované poskytl částku 16.000 Kč dohodnutým způsobem tak, že částku 7.647 Kč použil na úhradu dřívějšího úvěrového závazku žalované a zbytek 8.353 Kč vyplatil žalované v hotovosti. Žalovaná však nedostála své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, když její platby nepostačovaly zcela ke krytí jejich závazků z úvěrové smlouvy.

11. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr žalobce o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po žalobci důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení odstavců 1 a 2 , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U žalobce je ve smyslu až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v  a vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v  až téhož zákona. Podle byl žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.

12. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci bylo známo, že žalovaná žije v nějaké domácnosti jako blíže nespecifikovaný jiný rodinný příslušník, že je svobodná, a že jejím příjmem jsou sociální dávky a je na mateřské dovolené. Žalovaná měla již u původního věřitele předcházející závazek v celkové výši 20.000 Kč s měsíční splátkou 2.182 Kč, a navíc část peněžních prostředků z žalovaného úvěru byla použita na zaplacení jejího dřívějšího závazku vůči témuž věřiteli. Příjem žalované byl velice nízký 16.256 Kč. Výdaje žalované nebyly žádným způsobem ověřovány a podle žalované činily 13.182 Kč měsíčně. Rozdíl příjmů a výdajů žalované za měsíc tak činil pouhých 3.074 Kč. Žalovaná tedy byla závislá na sociálních dávkách, nebyla nikde zaměstnána, byla již zadlužená z dřívější doby a po odečtení příjmů a výdajů, z nichž výdaje nebyly nikterak ověřeny, žalované zbývala na měsíc velmi nízká částka. Za této situace má soud za to, že žalované neměl být žádný úvěr poskytnut.

13. Původní věřitel měl zjistit ohledně žalované více údajů zejména ohledně jejich výdajů a závazků, a zejména měl zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaná není schopna správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr a není schopna vyhodnotit svoji majetkovou situaci. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k platbě splátek 480 Kč týdně, což je přibližně 2.000 Kč měsíčně. Z částky 3.074 Kč, vypočtené jako rozdíl mezi příjmy a neověřenými výdaji žalované, by jí tak zbyla pouze částka 1.000 Kč na měsíc na různé neočekávané či mimořádné výdaje. Žalovaná zřejmě nedokáže usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odstavec 1 téhož zákona.

14. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.

15. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

16. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky z úvěru, poplatky či jiné platby. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v  , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku 16.000 Kč, a že žalovaná z toho vrátila 11.280 Kč. Rozdíl těchto částek 4.720 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované.

17. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis odeslaný žalované 22. 2. 2021. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal 25. 2. 2021, žalovaná měla plnit podle výzvy do 10 dnů, tedy do 8. 3. 2021. Následujícího dne 9. 3. 2021 se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu , a od téhož dne jí vznikla povinnost podle platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v  vládního a činí 8,25% ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

18. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením . Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v  . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením výše citovaným dopisem.

19. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci částku 4.720 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od 9. 3. 2021 do zaplacení a výrokem II žalobu ve zbytku zamítl.

20. Žalovaná měla ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce a podle má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jejím úspěchem a neúspěchem ve sporu. Žalované však žádné náklady nevznikly, a soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.