Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 7/2022-26

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku částka s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky částka od

datum do zaplacení.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, úroku ve výši částka, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do

datum, úroku z prodlení ve výši 2,50 % ročně z částky částka od

datum do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky částka od

datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 2,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce číslo se společností právnická osoba (dále též„ původní věřitel“), a to písemnou formou. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka, které mu byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaný se zavázal krom takto poskytnuté zápůjčky vrátit i částku částka představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky (při úroku 29 % ročně), odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši částka a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a další poplatky v 18 měsíčních splátkách po částka s tím, že poslední splátka byla splatná dnem datum. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas a poslední splátku uhradil dne datum. Žalovaný na tomto závazku uhradil pouze částku částka. Původními věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši částka a na dlužném poplatku částku částka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, dlužného kapitalizovaného úroku ve výši částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně ze shora uvedené dlužné jistiny za totéž období jako shora. Žalovaný i přes písemnou výzvu doposud ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval při jednání dne datum v nepřítomnosti žalovaného ( ), za situace, kdy pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.

3. Na základě provedeného dokazování (zejména písemnou smlouvu o zápůjčce a smlouvu o postoupení pohledávek) soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce číslo se společností právnická osoba (dále též„ původní věřitel“), a to písemnou formou. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka, které mu byly předány uvedeného dne v hotovosti. Žalovaný se zavázal krom takto poskytnuté zápůjčky vrátit i částku částka představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky (při úroku 29 % ročně), odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši částka a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a další poplatky v 18 měsíčních splátkách po částka s tím, že poslední splátka byla splatná dnem datum. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas a poslední splátku uhradil dne datum. Žalovaný na tomto závazku uhradil pouze částku částka. Rovněž žalovaný svým podpisem stvrdil, jak vyplývá ze s. 2 smlouvy, že jako„ Zákazník dále potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením Smlouvy poskytnuty Standardní informace o spotřebitelském Úveru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětleni, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná Smlouva odpovidá jeho potřebám a finanční situaci číslo rovněž potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informaci získaných i od zákazníka - tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost posuzovaného, což vyplývá ze zákaznické karty žalovaného a jeho prohlášení, že mu byly poskytnuty předsmluvní informace. Ze zákaznické karty má soud za prokázané, že žalovaný žije zřejmě s rodiči, má pouze základní vzdělání, je zaměstnán jako dělník u právnická osoba Prefa a jako čistý příjmem uvedl částku částka. Podle dokumentů měl doložit pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky za září a říjen 2018. Žádné jinéy k tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného než kromě smlouvy o zápůjčce žalobkyně – i přes poučení soudu podle neoznačila. Ohledně tohoto tvrzení proto neunesla důkazní břemeno. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně nato vyzvala žalovaného písemnou výzvou ze dne datum k zaplacení dlužné částky do datum, v níž stručně skutkově i právně vymezila předmět plnění ze strany žalovaného.

4. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni.

5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Původní věřitel byl ke dni uzavření smlouvy„ licencovaným“ poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, jak vyplývá z výpisu z rejstříku nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Žalovaná je spotřebitelkou.

7. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Z rozsudku Soudního dvora ze dne datum, právnická osoba v . jméno příjmení a další, C číslo, vyplývá, že důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel, ale zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. S důkazním břemenem je přitom spjato i břemeno tvrzení, kdy nejdříve musí být účastníkem určitá rozhodná skutečnost tvrzena, aby následně mohla být prokázána. Žalobkyni tedy v tomto řízení tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran posouzení úvěruschopnosti žalované. V žalobním návrhu bylo sice tvrzeno, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného, ovšem k těmto tvrzením onačila důkazy, z nichž nebylo prokázáno, že by tak učinila s odbornou péčí. I před poučení podle nedoplnila svá tvrzení a neoznačila žádné další důkazy. Vůbec nebylo prokázáno, jak např. původní věřitelka ověřovala osobu žalovaného v registrech dlužníků, či centrálním registru dlužníků apod. Navíc nebyla schopna ani doložity údajně ověřené původní věřitelkou v rámci posuzování úvěruschopnosti. Za situace, kdy zákon o spotřebitelském úvěru spojuje posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s otázkou platnosti smlouvy, v níž se úvěr či zápůjčka sjednávají, a žalobkyně tuto skutečnost relevantní pro posouzení platnosti smlouvy o zápůjčce neprokázala, považuje soud smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

10. Soud se otázkou posouzení úvěruschopnosti žalovaného a s tím souvisejících procesních břemen zabýval z úřední povinnosti, neboť neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, než pozitivním zásahem ze strany soudu (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. -50 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , bod 41). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013,

sp. zn. ).

11. Soud se ovšem dále vypořádal rovněž s otázkou tzv.„ skrytých úroků“ a této otázce se přiklání k závěrům přijatým již v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2018, č.j.  -99, na něž níže odkazuje. V předmětné věci se totiž jedná o typově stejnou věc, kdy půjčka (nyní zápůjčka) byla žalované poskytnuta kapitálovou obchodní společností a smyslem a účelem obchodní společnosti (jako podnikatelky) je podnikatelskou činností vytvářet zisk a není tomu jinak ani v souzené věci. Tato skutečnost v rovině právního posouzení vystupuje do popředí hned dvakrát. Nejprve ji soud zahrnul do své úvahy o (ne) platnosti poplatku pro obcházení zákona, včetně porušení poctivosti, přesněji vyjádřeno zákazu těžit z nepoctivého jednání, a následně do úvahy o (ne) oddělitelnosti poplatku od ostatního obsahu právního úkonu. Shoda soudní praxe a občanskoprávní teorie panuje v tom, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky (někdy také odměna) představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. nebo rozsudek ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. , případně příjmení, J., příjmení, M., et al. . Komentář. II. díl. 1. vyd. obec: právnická osoba, 2009, s. číslo).

12. Součástí předmětné adhezní (formulářové) smlouvy, jak je tomu i v daném případě, učinil původní věřitel ujednání o dalších poplatcích. Ty jsou navíc z hlediska svého obsahu a vymezení naprosto nejasné a je zcela zřejmé, že věřitelka jimi sledovala jiný účel, než je smlouvou deklarován. Úž jenom poplatek ve výši několika tisíc korun českých za administraci úvěrového účtu je s ohledem na obecnou znalost veřejnosti o bankovních poplatcích zcela zarážející a hraničí až s arogancí původní věřitelky vůči rozumně uvažujícímu člověku, který by měl být jejím dlužníkem. Na jedné straně je zřejmé, že poplatky takto sjednané jsou dalším materiálním zdrojem zisku nahrazující obvykle sjednaný úrok, zároveň na straně druhé nelze pominout, v jakém skutečném rozsahu představují i cenu dohodnuté služby. Takto sjednané ujednání brání tomu, aby bylo možno rozlišit skutečnou cenu věřitelkou poskytnuté služby a skutečnou výši úroku, který tak nelze poměřovat ani korektivem dobrých mravů vyplývajícím z § 8 o. z. Smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky tak sice není v přímém rozporu s výslovným zákonným zákazem, avšak svými účinky smysl právní úpravy obchází. Věřitelka adhezní smlouvou o poskytnutí tzv. zápůjčky záměrně cílila na výsledek, který právní úpravou není předvídán a není ani žádoucí. Soud je přesto přesvědčen, že v případě, kdy byl sjednán samostatně ujednáním i kapitalizovaný úrok, je ujednání o inkasní službě oddělitelnou částí smlouvy, a proto lze dojít k závěru, že neplatnost tohoto ujednání nezpůsobuje neplatnost ostatních ujednání smlouvy. Soud by proto ale žalobu přesto i z tohoto důvodu co do částky zbývajícího úroku a dalších poplatků zamítl.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že nárok žalobkyně je důvodný, ale pouze z části, neboť žalobkyně zejména neprokázala, jakým způsobem posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému tak poskytla peněžní prostředky bez smluvního základu, neboť žalobkyní tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla sjednána platně. Převzal-li žalovaný předmět„ zápůjčky“, ať už na základě neplatné smlouvy či bez sjednání smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Toto bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou částka, a to jako rozdíl mezi žalobkyní poskytnou částkou částka a částkou částka, kterou žalovaný měl doposud uhradit.

17. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě toliko z částky částka. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne datum, tedy dnem následujícím po dni datum, který uvedla žalobkyně jako den splatnosti dlužné pohledávky v předžalobní výzvě odeslané žalovanému na poslední známou adresu. Úrok byl přiznán ve výši, kterou požadovala žalobkyně ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

18. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ( ) za situace, kdy žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu.

19. Co do zbývající částky (viz výrok II. rozhodnutí) soud s ohledem na shora uvedené odůvodnění zamítl, neboť v této částky žaloby neprokázala žalobkyně důvodnost žaloby.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za situace, kdy z větší části neúspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikl nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.