Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 20/2022-31
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované (mu): ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 63 230 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 23 200 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % od 08.05.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 480 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 563,35 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 682,50 Kč, dále 10% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 27 000 Kč od 30.11.2019 do 07.05.2020 a z částky 3 800 Kč od 08.05.2020 do zaplacení, dále úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 27 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, dále částky ve výši 21 550 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 699,20 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 316,44 Kč, dále úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 16 761,03 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, dále úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 16 761,03 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 23 200 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % od 08.05.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 480 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 563,35 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 682,50 Kč, dále 10% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 27 000 Kč od 30.11.2019 do 07.05.2020 a z částky 3 800 Kč od 08.05.2020 do zaplacení, dále úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 27 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, dále částky ve výši 21 550 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 699,20 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 316,44 Kč, dále úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 16 761,03 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, dále úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 16 761,03 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkem částky 63 230 Kč s příslušenstvím. Část žalobního nároku uplynula z tvrzené uzavřené smlouvy o půjčce ze dne datum, kdy z této smlouvy se žalobce domáhal zaplacení částky 41 680 Kč s příslušenstvím (první smlouva). Další nárok byl z tvrzené druhé smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, ze které požadoval žalobce po žalovaném zaplatit částku 21 550 Kč s příslušenstvím (druhá smlouva).
2. První smlouvu dle žalobních tvrzení uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba dne datum jako smlouvu o spotřebitelském úvěru pod číslo. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce řádně schopnost žalovaného splácet, a to na základě spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele, které s odbornou péčí posoudil, žalovaný byl dotazován na své poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 4 590 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 040 Kč. Celkovou částku se zavázal zaplatit v pravidelných 78 týdenních splátkách po 655 Kč. Splátky však nesplácel řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatil pouze částku 9 350 Kč. Předmětná pohledávka byla na žalobce převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, postoupení pohledávky bylo žalovanému stejného dne oznámeno.
3. Druhou smlouvu dle žalobních tvrzení uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba dne datum jako smlouvu o spotřebitelském úvěru pod číslo. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce řádně schopnost žalovaného splácet, a to na základě spolehlivých a dostatečných informací od spotřebitele, které s odbornou péčí posoudil, žalovaný byl dotazován na své poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 4 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,52 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku se zavázal zaplatit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Splátky však nesplácel řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatil pouze částku 14 450 Kč. Předmětná pohledávka byla na žalobce převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, postoupení pohledávky bylo žalovanému stejného dne oznámeno.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. První jednání ve věci bylo nařízeno na den 24. 2. 2022. Žalobce se prostřednictvím právního zástupce řádně z jednání omluvil a nepožádal o odročení. Byly dány podmínky pro projednání věci v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.
5. Dokazování ve věci bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce.
6. Z první smlouvy číslo bylo prokázáno, že byla uzavřena smlouva s obsahem dle žalobních tvrzení (odst. 2) mezi právním předchůdcem žalobce na straně věřitele a žalovaným na straně dlužníka dne datum, na základě této smlouvy vyplatil právní předchůdce žalovanému částku 27 000 Kč. Ohledně prověření úvěruschopnosti odkázal žalobce na kartu zákazníka, která měla osvědčit poměry žalovaného, měla obsahovat údaje jím vyplněné a dokumenty, na základě kterých věřitel posuzoval úvěru úvěruschopnost žalovaného.
7. Ani u jedné ze smluv žalobce řádně netvrdil a neprokázal, že byla řádně prověřena a posouzena úvěruschopnost žalovaného tak, jak to ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, kdy neúčastí u jednání se žalobce ochudil o možnost být poučen ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.
8. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002).
9. K první smlouvě byla předložena k důkazu karta zákazníka, ze které vyplývá, že jsou v ní zaznamenány iniciály žalovaného, jako jméno, příjmení, adresa, druh bydlení je uveden vlastník, kdy na uvedené adrese se má nacházet od června 2016, k domácnosti je zaškrtnut jiný rodinný příslušník, k zdroji hlavních příjmů je uvedeno OSVČ, zaměstnavatel celé jméno žalovaného, tedy samotný žalovaný, k zápůjčkám je uvedeno, že již existovala v době sjednání smlouvy jiná zápůjčka od stejného věřitele, tedy od předchozího právního předchůdce žalobce ve výši 30 000 Kč s celkovou měsíční splátkou 4 050 Kč. Ze samotné žaloby a z listin předložených k žalobě vyplývá, že druhá smlouva, která však časově předcházela smlouvě první a byla uzavřena dne datum, byla uzavřena na další dlužnou částku 27 000 Kč se splátkou 600 Kč týdně, tedy cca 2 400 Kč měsíčně, již z těchto údajů je zřejmé, že zadlužení žalovaného v době uzavření této smlouvy dne 2. 2. 2018 bylo vysoké. K samotné finanční situaci je uvedeno k čistému příjmu 27 195 Kč, k výdajům 2 600 Kč na bydlení, osobní výdaje 4 000 Kč, vyživovací povinnost 3 000 Kč, splátky úvěru 4 050 Kč, další výdaje 2 000 Kč, celkové výdaje 15 550 Kč. Jako dokumenty k ověření je zaškrtnuto výpis ze živnostenského rejstříku, daňové přiznání, faktury, žádné z těchto listin však soudu nebyly předloženy, není zřejmé, zda vůbec a s jakým obsahem je měl k dispozici právní předchůdce žalobce a jak je vyhodnotil. Výše uvedené údaje jsou zcela nevěrohodné, pokud jde o příjem z činnosti žalovaného ve výši 27 195 Kč, tento není nijak řádně specifikován, pokud měl být dokládán fakturami, tyto soudu nejsou známy a soudu ani není známo, jak by z faktur, a jaké by to měly být, mohl být osvědčen skutečný pravidelný příjem žalovaného, i pokud by bylo doloženo daňové přiznání, které bylo zaškrtnuto v kartě zákazníka, opět však soudu nebylo předloženo a není zřejmé, zda jej měl právní předchůdce žalobce skutečně k dispozici a s jakým obsahem. Výdaje žalovaného jsou opět zcela nevěrohodné, výdaje na bydlení ve výši 2 600 Kč působí podhodnoceným způsobem, nejsou nijak specifikovány a doloženy, stejně tak ostatní výdaje, pokud jde o vyživovací povinnost, nebyla dokonce uvedena v kartě zákazníka, o jakou vyživovací povinnost by se mělo jednat. Je zjevné, že původní věřitel hodnotil a posuzoval úvěruschopnost žalovaného při uzavření předmětné smlouvy zcela nedostatečným způsobem.
10. Z druhé smlouvy o úvěru pod číslo bylo prokázáno, že byla uzavřena s obsahem dle žalobních tvrzení (odst. 3) mezi právním předchůdcem žalobce na straně věřitele a žalovaným na straně dlužníka dne datum, ze smlouvy bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalovaného poskytl žalovanému při uzavření této smlouvy v hotovosti částku 20 000 Kč. K prověření úvěruschopnosti odkázal žalobce na kartu zákazníka, která měla osvědčit poměry žalovaného, měla obsahovat údaje jím vyplněné a dokumenty, na základě kterých věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného.
11. K druhé smlouvě byla předložena karta zákazníka, a to s obdobným obsahem, jako je karta zákazníka předchozí, kdy její obsah soud hodnotí totožně, jak bylo uvedeno výše v odstavci 9. Stejně tak jako v předchozím případě, nebyly s kartou zákazníka doloženy žádné další listiny, které jsou v ní zaškrtnuty, není zřejmé zda a s jakým obsahem je měl právní předchůdce žalobce k dispozici při uzavření smlouvy a jak je vyhodnotil, tvrzený příjem není nijak doložen a prokázán, stejně tak jako tvrzené výdaje, které nejsou nijak konkrétně specifikovány a doloženy. I v tomto případě platí, že původní věřitel hodnotil a posuzoval úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečným způsobem.
12. Dále bylo prokázáno ze soupisu provedených plateb na obě předmětné smlouvy a z tvrzení žalobce, které žalovaný žádným způsobem nezpochybňoval a bylo v jeho prospěch, že žalovaný na první smlouvu uhradil celkem částku 9 350 Kč a na druhou smlouvu 14 450 Kč, celkem uhradil 23 800 Kč.
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 ve spojení s oznámením pohledávky ze stejného dne byla prokázána aktivní věcná legitimace žalobce, kdy bylo prokázáno postoupení předmětných pohledávek z obou smluv z právního předchůdce žalobce na žalobce.
14. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem bylo uznáno, že touto výzvou byl žalovaný právním zástupcem žalobce vyzván k úhradě žalované částky, kdy mu byla poskytnuta lhůta k úhradě do 7. 5. 2020, výzva byla odeslána dne 1. 5. 2020.
15. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
20. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Porušení povinnosti původního věřitele řádně a s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázku i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele, tento výklad vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 6.10.2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20 a z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18. Soud zároveň odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně). V tomto smyslu původní věřitel žalované svou povinnost nepochybně nesplnil, soud tak vyhodnotil předmětné smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné.
21. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel vyplatil žalovanému dle první smlouvy částku 27 000 Kč a dle druhé smlouvy částku 20 000 Kč, kdy z první smlouvy vrátil žalovaný 9 350 Kč, zbývá tak uhradit 17 650 Kč, z druhé smlouvy vrátil 14 450 Kč, zbývá tak uhradit 5 550 Kč, celkem tak zbývá uhradit částka 23 200 Kč, když o tuto částku se žalovaný obohatil bezdůvodně, neboť ji přijal, aniž by k tomu existoval právní důvod s ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru, jak bylo výše dovozeno. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Proto soud ve výroku I vyhověl žalobě co do částky 23 200 Kč, žalobci dále přiznal zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne 8. 5. 2020, kdy za výzvu k plnění je možno považovat předžalobní výzvu, ve které byla stanovena lhůta k zaplacení do 7. 5. 2020, ode dne následujícího se tak žalovaný ocitl v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán v souladu s § 1970 o. z., kdy požadovaná výše není v rozporu s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta tak, jak vyplývá z výroku II rozsudku.
22. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že i pro případ řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, by soud nevyhodnotil žalovanou částku jako oprávněnou v plné výši, kdy poplatky za správu úvěru a poplatky za hotovostní výběr splátek považuje soud za ujednání nemravná, odporující zákonu a narušující veřejný pořádek, a jako taková absolutně neplatná. Soud je přesvědčen, že sjednaný úrok představuje dostatečnou odměnu pro věřitele za poskytnutý úvěr a původní věřitel již neměl právo požadovat po žalované další poplatky.
23. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně procesně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalobce domáhat uspokojení svého práva návrhem na výkon rozhodnutí.