Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 3/2022-18
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 65 266,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 26. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do:
) částky 15 266,2 Kč
) zákonného úroku z prodlení z částky 65 266,2 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %
částečně zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 194,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 26. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do: ) částky 15 266,2 Kč ) zákonného úroku z prodlení z částky 65 266,2 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % částečně zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 194,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13. 10. 2021, doplněnou podáním ze dne 21. 2. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 266,20 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 5. 2021 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že dlužnou částku požaduje z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut právnická osoba příjmení jméno (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 28. 1. 2021 (dále jen„ smlouva“). Tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným elektronicky prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních a dalších údajů, po jejichž vyplnění mu byl zřízen uživatelský účet. Následně žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím elektronického formuláře požádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Na základě této žádosti byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65 266,20 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet Tyto peněžní prostředky měly být splaceny dne 25. 5. 2021. Žalovaný však sjednanou částku do uvedeného data neuhradil ani z části. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 23. 6. 2021. Žalovaná částka ve výši 65 266,2 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 50 000 Kč, z úroků za dobu čerpání ve výši 15 016,20 Kč a z účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč.
2. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována prostřednictvím lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, kdy se tato rezerva rovná životnímu minimu. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neposoudil nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje posouzení nároku týkající se jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.
5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 28. 1. 2021 se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr s úvěrovým limitem ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 10,50 % měsíčně splácet formou pravidelných měsíčních splátek splatných vždy 30. den každého kalendářního měsíce na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně. Minimální splátka byla vypočtena dle smlouvy ve výši 11 % nesplaceného úvěru nebo 1 000 Kč v závislosti na tom, která z částek je vyšší. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit i účelně vynaložené náklady vzniklé z důvodu prodlení žalovaného ve výši 250 Kč (prokázáno citovanou smlouvou o revolvingovém úvěru, obchodními podmínkami a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla prostřednictvím opakovaného čerpání z úvěrového limitu v celkové výši 50 000 Kč (dva výběry po 25 000 Kč), a to převodem na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě (bankovní účet číslo), žalovaný však uvedenou částku do sjednaného dne splatnosti v plné výši neuhradil (prokázáno výpisem z aplikace právní předchůdkyně žalobkyně a z dokumentu, ze kterého jsou zřejmé platební informace). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky výše pohledávky činila 65 438,80 Kč. Žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně vyrozuměn a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2021 a podacím archem). Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, neučinil tak ani na základě předžalobní výzvy k plnění, ve které byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 80 103,80 Kč (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 6. 2021 a podacím archem).
6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením
této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost),
a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru
ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně
coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.
7. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázala pouze na provedenou lustraci z veřejně dostupných registrů, jak je uvedeno výše. Uvedla, že prováděla výpočet na základě získaných a doložených informací o příjmech a výdajích žalovaného, k těmto skutečnostem však neoznačila žádné důkazní prostředky. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli jinak zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle níže uvedených ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39). Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). V daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 a § 78 z. s. ú., tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prakticky vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalovaného skutečně řádně zkoumala.
9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru
se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky
na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení
toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,
co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem
nebo s ním jinak jedná.
14. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem
ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru
nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je
to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020
ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná
se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu
46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem
na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat
tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
19. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný
pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
22. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil,
že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy
(a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání
toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu
o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
23. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací
k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli
do dluhové pasti.
24. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky,
za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
25. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku
50 000 Kč, kterou jí žalovaný nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný
na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně
ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 50 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Co se týče zákonného úroku z prodlení z částky 65 266,2 Kč ve výši 8,25 % ročně od 26. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020 ). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému, a ode dne následujícího
lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobkyní zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 26. 11. 2021, do zaplacení.
26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když neshledal důvod pro její prodloužení.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 194,39 Kč, přičemž tato částka představuje 53,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 76,61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 611 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 266,20 Kč sestávající z částky 3 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 120 Kč ve výši 2 545,20 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.