Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 17/2022-24
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 17.770 Kč /úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.820 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.820 Kč od 11. 09. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4.440 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 180 Kč od 11. 09. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1786,91 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.330 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení částky 2.330 Kč od 17. 04. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5.180 Kč s úrokem z prodlení z částky 5.180 Kč od 17. 04. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2.282,66 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5.783,66 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5.820 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.820 Kč od 11. 09. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4.440 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 180 Kč od 11. 09. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1786,91 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.330 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení částky 2.330 Kč od 17. 04. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5.180 Kč s úrokem z prodlení z částky 5.180 Kč od 17. 04. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2.282,66 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5.783,66 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 10.260 Kč a 7.510 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smluv o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 24. 7. 2017 a číslo ze dne 27. 2. 2017 („ smlouvy o úvěru“). První smlouvou v pořadí právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytnul žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po 180 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkového poplatku ve výši 4.440 Kč, sestávajících z poplatku ve výši 1.200 Kč, úroku ve výši 840 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Žalovaný podle žalobkyně uhradil 180 Kč. Druhou smlouvou v pořadí právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytnul žalovanému úvěr ve výši 7.000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po 210 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkového poplatku ve výši 5.180 Kč, sestávajících z poplatku ve výši 1.400 Kč, úroku ve výši 980 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč. Žalovaný podle žalobkyně uhradil 4.670 Kč. Právní předchůdce žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupil pohledávky na žalobkyni.
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek § 115a o.s.ř.
4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listin y předložené žalobkyní. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé:
A) Smlouvou o úvěru ze dne 24. 7. 2017 číslo má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytnul žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po 180 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkového poplatku ve výši 4.440 Kč, sestávajících z poplatku ve výši 1.200 Kč, úroku ve výši 840 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč.
B) Smlouvou o úvěru ze dne 27. 2. 2017 právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytnul žalovanému úvěr ve výši 7.000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě týdenních splátek po 210 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkového poplatku ve výši 5.180 Kč, sestávajících z poplatku ve výši 1.400 Kč, úroku ve výši 980 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč.
C) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně touto smlouvou postoupil pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení na žalobkyni.
D) Soud přihlédl k tvrzením, jež jsou v neprospěch žalobkyně, že žalovaný podle žalobkyně uhradil 180 Kč v případě první smlouvy o úvěru, žalovaný podle žalobkyně uhradil 4.670 Kč v případě druhé smlouvy o úvěru.
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 30. 6. 2017, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník “) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku .
Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku . Na základě těchto smluv právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému spotřebitelské úvěry ve výši 6.000 Kč a 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto úvěry splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvami, a to včetně celkového poplatku. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnil, žalovaný uhradil celkem částku 180 Kč a 4.670 Kč. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanými smlouvami o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku .
7. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistin. Další ujednání smluv o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
8. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).
9. Soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz) nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. V této souvislosti soud akcentuje, že k ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, a to nejen v podobě rozhodčích nálezů, ale dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi přehledný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18 , jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů, ale také judikaturu Ústavního soudu včetně změny v judikatuře tohoto soudu; v tomto rozhodnutí Ústavní soud shrnuje, mimo jiné:„ Z ustálené judikatury Ústavního soudu tak plyne, že v exekučním řízení obecným soudům přísluší se zabývat zásadními vadami exekučního titulu a že jsou povinny výkon rozhodnutí zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu… Zásadní vadou exekučního titulu je také přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již není v souladu s ústavním pořádkem. V těchto případech je třeba, aby obecné soudy poskytly povinnému a jeho majetku soudní ochranu (čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listin y) tak, že výkon rozhodnutí v části týkající se nepřiměřené výše úroků zastaví podle § 268 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 268 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. tak, aby byla zajištěna spravedlivá rovnováha při ochraně majetkové sféry dlužníka i věřitele.“). V rozhodnutích uvedených na začátku tohoto odstavce odůvodnění Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
10. Citovanými názory Ústavního soudu soud poměřoval posuzované smlouvy o úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouvy jsou jako celek neplatné pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle první v pořadí smlouvy činí 195 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 73,33 % poskytnuté jistiny úvěru, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku . Žalovaný se oproti poskytnutému úvěru ve výši 6.000 Kč zavázal vrátit 10.440 Kč. I když jsou uváděny jednotlivě poplatky podrobně popsané shora, smlouva s nimi počítá jako s jediným závazkem – k tomu srovnej čl. 1 , v němž se dlužník zavazuje zaplatit celkovou částku ke splacení ve výši 10.440 Kč.
11. RPSN dle druhé v pořadí smlouvy činí 195 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 74 % poskytnuté jistiny úvěru, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku . Žalovaný se oproti poskytnutému úvěru ve výši 7.000 Kč zavázal vrátit 12.180 Kč. I když jsou uváděny jednotlivě poplatky podrobně popsané shora, smlouva s nimi počítá jako s jediným závazkem – k tomu srovnej čl. 1 , v němž se dlužník zavazuje zaplatit celkovou částku ke splacení ve výši 12.180 Kč.
12. Podle neplatných smluv jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku ), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok. Protože žalovaný uhradil částku 180 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 6.000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovaným (6.000 Kč – 180 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl (5.820 Kč). Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve vazbě na původně sjednanou splatnost, ujednanou ve smlouvě o úvěru první v pořadí, ve zbytku soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul. Protože žalovaný v případě druhé smlouvy o úvěru uhradil částku 4.670 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 7.000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovaným (7.000 Kč – 4.670 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl (2.330 Kč). Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve vazbě na původně sjednanou splatnost, ujednanou ve smlouvě o úvěru druhé v pořadí, ve zbytku soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu . Žalovaný byl sice z větší části úspěšný, ale žádné náklady řízení mu nevznikly, a proto mu je soud nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.