Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
16 C 264/2020-65
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 16 960 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 774 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 12 774 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 6 399,62 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 080 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 663 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 774 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 12 774 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 6 399,62 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 080 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 663 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soud v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 16 854 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 319,62 Kč a smluvní pokuty ve výši 106 Kč, a to z titulu rámcové smlouvy o úvěru číslo a následně podepsané smlouvy o úvěru pod číslo ze dne datum, na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský bezhotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč.
2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět do smluvní pokuty ve výši 106 Kč a soud řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1 až 4 o. s. ř. o. s. ř. zastavil.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.
4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
5. Aktivní legitimaci žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, na základě níž s účinností od datum přešla pohledávka z právního předchůdce žalobkyně, společnosti právnická osoba, IČO, na žalobkyni. Žalovaná byla o této skutečnosti písemně vyrozuměna.
6. Z rámcové smlouvy o úvěru číslo ze smlouvy o úvěru uzavřené pod číslo dne datum, z výpisu účtu právní předchůdkyně žalobkyně potvrzujícího převedení částky úvěru na účet žalované a úhradu verifikační platby ze strany žalované, z faktury potvrzující uzavření příslušné smlouvy, z platební historie, z formuláře standardních informací o spotřebitelském úvěru a z předžalobní upomínky ze dne datum má soud za prokázané, že na základě rámcové smlouvy o úvěru číslo ze dne datum uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být uhrazen do 30 dnů společně s úrokovou sazbou ve výši 857 % ročně, přičemž stejnou výši představovala i roční procentní sazba nákladů. Zápůjční úroková sazba představovala 0,06 % a poplatek za poskytnutí úvěru představoval částku 4 080 Kč, což přepočtem na roční úrok představuje 248 %. Žalovaná měla celkem do 30 dnů uhradit 24 080 Kč. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku 7 226 Kč.
7. Usnesením soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila rozhodné skutečnosti a označila důkazy k prokázání toho, že před uzavřením předmětné smlouvy byla řádně a v souladu s ustanovením § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. prověřena úvěruschopnost žalované.
8. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že nedisponuje žádnými doklady, které by prokazovaly, zda a v jakém rozsahu byla před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru posouzena schopnost žalované předmětný úvěr ve sjednané lhůtě uhradit.
9. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
10. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
11. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
12. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
18. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně. Podepsaná smlouva představuje smlouvu formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že žalobkyní zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že uvádí fixní částku poplatku za poskytnutí úvěru, který má charakter úroku z úvěru a přepočtem na roční sazbu představuje úrok ve výši asi 248 % ročně. Tato sazba výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úroků u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně, přičemž výše sjednaného úroku z úvěru nemůže být zastírání stanovením úrokové sazby ve fixní částce. Současně je smlouva nejasná a neurčitá v části 8. Smlouvy, kde je uveden úrok z poskytnutého úvěru ve výši 1 Kč, což činí 857 % roční úrok. Ve stejné části smlouvy se uvádí, že pevná zápůjční úroková sazba představuje 0,06 % bez specifikace období. V tomto rozsahu tedy smlouva uvádí zcela nejasné a rozporné sazby sjednaného úroku z úvěru. V tomto směru lze odkázat na § 6 o. z., kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Rovněž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je neurčité a sjednané v rozporu s dobrými mravy.
19. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatná pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o úroku z úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne 10. 7. 2008, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru v podobě poplatku ve výši 4 080 Kč. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku v dané výši by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru včetně sjednané smluvní pokuty.
20. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalované byla fakticky poskytnuta částka 20 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalované dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Jelikož žalovaná žalobkyni uhradila částku 7 226 Kč, představuje výše bezdůvodného obohacení částku 12 774 Kč (20 000 - 7 226 Kč).
21. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 12 774 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 28. 11. 2019 do zaplacení, neboť žalovaná byla od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
22. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 6 399,62 Kč představující rozdíl mezi částkou 19 173,62 Kč (16 854 Kč + 2 319,62 Kč) a přiznanou částkou 7 226 Kč. Soud konstatuje, že nebyl důvodný ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 16 854 Kč od 17. 1. 2018 do 31. 8. 2019, neboť jednak žalovaná tuto částku žalobkyni nedlužila (dluh představoval jen 12 774 Kč) a současně nemůže být dovozována splatnost dluhu sjednaná ve smlouvě o úvěru, pokud tato smlouva je neplatná. Žalovaná se s vydáním bezdůvodného obohacení mohla dostat do prodlení až na základě následné výzvy k zaplacení dluhu (byť z jiného právního důvodu), nejdříve však od 28. 11. 2019. Současně soud zamítl přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 4 080 Kč (16 854 - 12 774Kč), neboť v prodlení s úhradou této částky žalovaná nebyla, neboť ji zaplatila.
23. Soud rovněž konstatuje, že věřitel porušil svou zákonnou povinnost prověřit u žalované v souladu s ustanovením § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. schopnost uhradit poskytnutý úvěr ve sjednané lhůtě, což by byl další důvod pro dovození neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.
24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. o. s. ř. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně žalobkyně zavinila zastavení řízení do částky 106 Kč. Žalobkyně byla úspěšná do 66% uplatněného nároku, neúspěšná do 34% nároku, náleží jí tedy 32 % (66% - 34%) z celkově účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil dva a půl úkonů právní služby (jednoduchá výzva před podáním žaloby - poloviční úkon, převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 750 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 220,50 Kč Náklady řízení představují celkem 2 070,50 Kč a 32 % z této částky činí 663 Kč.
25. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.