Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 50/2021-39
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 10 490 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 255,13 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 2 800 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 12 235,57 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 7 946,17 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 146,17 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 255,13 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 2 800 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 12 235,57 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 7 946,17 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 146,17 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 10 490 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, a žalovanou dne datum, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které měla uhradit společně s poplatky a úroky v 58 splátkách. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinu ve výši 7 946,17 Kč, zůstatek poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 371,86 Kč a dlužné poplatky za životní pojištění ve výši 171,97 Kč. Žalobkyně současně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení do 29. 11. 2019, což představovalo částku 1 309,57 Kč a do stejného data kapitalizovala sjednaný úrok ze zápůjčky, který představoval částku 3 691,13 Kč. Stejné příslušenství žalobkyně požadovala i od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Žalobkyně byla výzvou z datum poučena o nutnosti doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy ze strany právního předchůdce věřitele, a to v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
5. Žalobkyně ve svém podání ze dne datum uvedla, že dle jejího názoru právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , kdy především na základě vyhodnocení informací poskytnutých od samotné žalované, které se týkají její rodinné, majetkové, pracovní a jiné situace, dospěla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý spotřebitelský úvěr řádně splácet. Žalobkyně tvrdila, že v této souvislosti žalovaná předložila výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouvu, rovněž byly majetkové poměry žalované ověřovány ve veřejně dostupných rejstřících. Žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že její stálý příjem představuje státní podporu ve výši 12 632 Kč.
6. Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, na základě níž byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky písemně vyrozuměna.
7. Ze smlouvy o půjčce z datum, ze smluvních podmínek půjčky, z karty zákazníka a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s prověřením osobních a majetkových poměrů žalované před uzavřením smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná je starobní důchodkyně s příjmem (důchod) ve výši 8 522 Kč. Dále je v kartě zákazníka uvedeno, že další příjem žalované představuje 4 110 Kč, aniž je specifikováno, o jaký další příjem žalované se jedná a z jakých zdrojů je získáván. Dále je uvedeno, že žalovaná platí nájemné ve výši 5 500 Kč a ostatní výdaje představují 3 700 Kč. V přehledu dokladů, z nichž byly ověřeny příjmy žalované, soud zjistil, že se mělo jednat o nájemní smlouvu a doklad o výplatě důchodu. Tyto doklady však nebyly soudu předloženy a je zřejmé, že pokud by soud odhlédl od nespecifikovaných dalších příjmů žalované ve výši 4 110 Kč, pak jen tyto základní výdaje žalované přesahovaly její deklarovaný příjem ze starobního důchodu. Přes tuto skutečnost byla s žalovanou sepsána dne datum smlouva o půjčce, na základě níž jí byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 7 400 Kč, který zahrnoval poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dále byla žalovaná povinna uhradit životní pojištění ve výši 290 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit v 58 týdenních splátkách, představovala 17 690 Kč. Ve smluvních podmínkách je uvedeno, že při 58 splátkách činí poplatek za hotovostní inkaso splátek 40 % z celkové výše půjčené částky, úroková sazba představuje 23,72 % ročně. Pokud se týká poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, pak ze smlouvy nevyplývá, jakým způsobem byl tento poplatek stanoven. Žalovaná na předmětnou částku uhradila 7 200 Kč. Věřitel provedl započtení těchto plateb částečně na jistinu ve výši 2 053,83 Kč, dále na úrok ve výši 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, na část poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 628,14 Kč a částečně na poplatek za životní pojištění ve výši 118,03 Kč. Ke dni podání žaloby představoval zůstatek dlužné jistiny 7 946,17 Kč, úroky i poplatek za administrativní činnost byly dle provedeného zápočtu uhrazeny, zůstatek dluhu na poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 371,86 Kč a zůstatek poplatku za životní pojištění ve výši 171,97 Kč. Žalovaná byla povinna nejpozději uhradit předmětnou částku do 24. 12. 2017. Žalobkyně provedla výpočet zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 7 946,17 Kč od 1. 1. 2018 do 29. 11. 2019, což představovalo částku 1 309,57 Kč. Dále kapitalizovala sjednaný úrok z půjčky ve výši 23,72 % ročně ze stejné jistiny od 25. 12. 2017 do 29. 11. 2019, což představovalo částku 3 691,13 Kč. Celkově činil dluh ke dni podání žaloby, včetně kapitalizovaného příslušenství částku 15 490,70 Kč. Příslušenství pohledávky pak žalobkyně požadovala i od 30. 11. 2019 do zaplacení.
8. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
9. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
10. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
11. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. Podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných
15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
17. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
20. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
21. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
22. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou lze v souladu s ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb. považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla s přihlédnutím k § 9 tohoto zákona uzavřena platně, tedy zda věřitel s odbornou péčí před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva absolutně neplatná. Z důvodové zprávy k ustanovení § 9 citovaného zákona vyplývá, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Odbornou péčí je v tomto případě třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v této činnosti (viz. výklad § 2 zákona č. 634/1992 Sb. ). Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 citovaného zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
23. Žalobkyně v řízení nedoložila žádný důkaz o tom, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce byla s odbornou péčí ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalované. V kartě zákazníka jsou sice uvedeny určité listin y, kterými měla být ověřena majetková situace žalované, avšak žádné důkazy předloženy nebyly. Lze konstatovat, že již v době uzavření smlouvy bylo možné mít důvodnou pochybnost, zda žalovaná dosahuje dostatečného příjmu na úhradu pravidelných týdenních splátek, které po zohledněný výdajů žalované, převyšovaly její příjmy. Za takové situace neměla být zápůjčka žalované poskytnuta. Vzhledem k této skutečnosti dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce je dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , absolutně neplatná a vzhledem k této skutečnosti posoudil uplatněný nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 a § 2991 o. z. Současně soud konstatuje, že je zde dán i další důvod pro zamítnutí části uplatněného nároku.
24. Podepsaná smlouva představuje smlouvu o zápůjčce formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění. Vzhledem ke konstrukci smlouvy o zápůjčce nelze mít pochyb o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně zvolená forma smlouvy kalkuluje s dalšími poplatky jako odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání zapůjčených peněžních prostředků. Obecně touto cenou bývají pouze úroky. V daném případě je cena představována nejen úroky, ale i dalšími složkami poplatku (administrativní poplatek a poplatek za hotovostní inkaso splátek), které cenu za poskytnutí peněžních prostředků zcela neadekvátně navyšují, aniž by jí odpovídaly věřitelem poskytnuté služby. Nelze pochybovat o tom, že právní předchůdkyní zvolená smluvní konstrukce kalkuluje s ohledem na faktické chování klientů tohoto typu finančních služeb s poplatky jako s cenou za poskytnutý kapitál. Výše roční procentní sazby nákladů je stanovena pouze v závislosti na délce splácení půjčky, a to zavádějícím způsobem, když výše poskytované jistiny se mění. Stanovení výše administrativního poplatku není ve smlouvě ani ve smluvních podmínkách žádným způsobem specifikován. Těmito konstrukcemi se věřitel snaží eliminovat poměření skutečné výše ceny poskytnutého kapitálu, tj. úroků, se zásadou dobrých mravů. Sjednaný obsah smlouvy tedy brání tomu, aby bylo možno rozlišit skutečnou cenu věřitelem poskytnuté služby a skutečnou výši úroku. Smlouva o zápůjčce, dle závěru soudu, svými účinky obchází účel a smysl právní úpravy, neboť věřitel předmětnou smlouvou záměrně cílil na výsledek, který není právní úpravou předvídán ani není žádoucí. V tomto směru lze odkázat i na § 6 zákona č. 89/2012 Sb. , kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Rovněž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o poplatcích považovat dle § 580 odst. 1 o. z., za neplatné.
25. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 zákona č. 89/2012 Sb. je neplatnou pouze část smlouvy o zápůjčce zahrnující ujednání o poplatcích nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního úkonu, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu úkonu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto lze odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 436/05 ze dne 10. 7. 2008, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem a účelem existence původního věřitele bylo vytvoření zisku v podobě poplatků. Jestliže tato část právního úkonu byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního úkonu. Soud konstatuje, že nelze pochybovat o tom, že bez sjednání těchto poplatků by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze poplatky oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o poplatcích v celkové výši 7 690 Kč, je pro jejich neoddělitelnost neplatný celý právní úkon, tedy celá smlouva o zápůjčce.
26. Jelikož bylo prokázáno, že žalované byla fakticky poskytnuta částka 10 000 Kč na základě neplatného právního jednání, žalovaná na úhradu této částky zaplatila částku 7 200 Kč, je žalovaná povinna vydat žalobkyni to, oč se obohatila, tedy zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny ve výši 2 800 Kč od 1. 1. 2018 do 29. 11. 2019, což představuje částku 455,13 Kč, tedy celkem 3 255,13 Kč, a dále 8,5 % zákonný úrok z prodlení ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení, neboť žalovaná byla i v tomto období v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 a § 1970 o. z., kdy v případě prodlení dlužníka může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
27. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu co do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o zápůjčce, tedy do částky 12 235,57 Kč představující rozdíl mezi původně žalovanou částkou a částkou přiznanou a to i s přihlédnutím ke kapitalizovanému příslušenství pohledávky (15 490,70 Kč - 3 255,13 Kč). Dále byl zamítnut nárok na zaplacení příslušenství pohledávky, a to sjednaného úroku ze zápůjčky a zákonného úroku ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny, která byla žalovanou uhrazena. Současně soud zamítl žalobu do části neuhrazené jistiny, poplatku za hotovostní inkaso splátek a část poplatku za životní pojištění. Tyto nároky nemohou být považovány za důvodné, pokud soud dovodil neplatnost uzavřené smlouvy o zápůjčce.
28. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Jelikož míra úspěchu a neúspěchu žalobkyně byla zásadně srovnatelná a žalovaná náhradu nákladů nepožadovala, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
29. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.