Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
13 C 214/2021-72
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 32 344,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 142 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucí z částky 19 142 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, a dále částku 6 476,10 Kč a úrok ve výši 8,2 % ročně jdoucí z částky 18 398 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 27 172 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 976 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucí z částky 4 976 Kč od 1. 11. 2020, z částky 1 750,14 Kč a úrok ve výši 92,3 % ročně jdoucí z částky 19 901,99 Kč od 23. 6. 2020, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 6. 2020 dosáhne částky 49 421 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 142 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucí z částky 19 142 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, a dále částku 6 476,10 Kč a úrok ve výši 8,2 % ročně jdoucí z částky 18 398 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 27 172 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 976 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucí z částky 4 976 Kč od 1. 11. 2020, z částky 1 750,14 Kč a úrok ve výši 92,3 % ročně jdoucí z částky 19 901,99 Kč od 23. 6. 2020, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 6. 2020 dosáhne částky 49 421 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 24 118 Kč, která představuje jistinu úvěru včetně poplatků za pojištění 744 Kč. Dále žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 8 226,24 Kč, úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 118 Kč a úroku z úvěru ve výši 100,5 % do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 6. 2020 dosáhne částky 76 593 Kč, to vše z titulu nesplněných povinnosti vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené účastníky řízení dne datum. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok splácet v 36 měsíčních splátkách po 2 021 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje březnem 2020, a to dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Součástí všech splátek byla i úhrada poplatků za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 248 Kč měsíčně, a to dle přílohy č. 1 smlouvy o úvěru. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil pouze částku 2 021 Kč dne 19. 3. 2020. S úhradou splátky č. 2 se dostal do prodlení o délce více jak 65 dnů. K datu 21. 6. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 24 874,91 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V dané věci však žalobkyně účtuje smluvní pokutu až od 1. 11. 2020 do dne vyhovení žaloby, tj. do 18. 10. 2021. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Po zesplatnění žalovaný uhradil pouze částku 1 500 Kč, a to 500 Kč dne 25. 6. 2020 a 1 000 Kč dne 6. 8. 2020. Ke dni podání žaloby ani na základě předžalobní výzvy žalovaný ničeho na dluh neuhradil.
2. K jednání nařízenému na den 16. 2. 2022 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Předvolání bylo žalovanému zasláno na adresu trvalého pobytu a bylo mu doručeno v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) dne 20. 1. 2022. Soud proto rozhodoval bez osobní přítomnosti žalovaného, neboť byly splněny podmínky dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
3. Smlouvou o úvěru ze dne datum (dále jen„ smlouva“) včetně přílohy č. 1 obsahující informace o pojištění, přihláškou do pojištění, oznámením věřitele o schválení úvěru včetně přehledu splátek, dokladu o vyplacení úvěru, předsmluvním formulářem, informacemi pro klienta, prohlášením klienta včetně hodnocení, upozornění na možnost zesplatnění včetně kopie dodejky, oznámením o zesplatnění a předžalobní výzvou včetně kopie podacího archu žalobkyně prokázala, že účastníci uzavřeli dne datum smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se tuto částku a sjednaný úrok ve výši 100,5 % ročně zavázal splácet ve 36 měsíčních splátkách po 2 021 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od března 2020, když součástí splátky byla i měsíční platba za pojištění v částce 248 Kč. Pokud jde o úročení úvěru, žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 100,5 % ročně, úroková sazba byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. V čl. 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto bylo i to, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaná) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne datum byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 20 000 Kč. Na úhradu poskytnutého úvěru neuhradil žalovaný do doby zesplatnění ničeho a po zesplatnění celkem částku 1 500 Kč. Podle bodu 6.3 písm. b) smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzvy s upozorněním na možné zesplatnění vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek, které měl řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradu 2. splátky žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru k 21. 6. 2020. Předžalobní výzvou ze 29. 9. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu a byl upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Z hodnocení klienta, výpisu ze systému SOLUS, dodatku k pracovní smlouvě, potvrzení právnická osoba vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze statistického seznamu České národní banky - Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR soud zjistil, že v lednu 2020 činila průměrná sazba úroků úvěrů poskytovaná domácnostem v ČR 8,20 % ročně.
4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých 36 splátkách po 2 021 Kč včetně poplatku za pojištění vždy k 17. dni příslušného kal. měsíce počínaje od března 2020. Žalovaný smluvní ujednání nedodržel, splátky úvěru nehradil včas a řádně a ocitl se tak s jejich splácením v prodlení, proto žalobkyně v souladu se smluvní ujednáním přistoupla k okamžitému zesplatnění všech závazků k 21. 6. 2020. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy k zaplacení nebyly dlužné částky uhrazeny, vyčíslila žalobkyně novou jistinu na částku 19 901,99 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 972,92 Kč s tím, že po zápočtu uhrazených částek požaduje aktuální dlužnou jistiny 23 374,91 Kč a poplatek za pojištění 744 Kč, tj. 24 118 Kč. Dále žalobkyně nárokuje také smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 1. 11. 2020 ke dni sepisu žaloby (18. 10. 2021) vyčíslenou na částku 8 226,24 Kč, úrok z úvěru ve výši 100,5 % ročně z částky 19 901,99 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 76 593 Kč a zákonný úrok z prodlení.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel z § 2395 o. z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.
6. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
7. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory vedené žalobkyní již byly předmětem přezkoumání jak zdejšího soudu, tak soudu nadřízeného - Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře. Jednalo se například o rozsudky ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018 –93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. 15 Co 86/2018 -129, ze dne 9. 5. 2018, č.j. 15 Co 119/2018 -64 nebo ze dne 28. 2. 2019, č.j. 15 Co 33/2019 . V souladu s právními závěry v nich vyslovenými dospěl podepsaný soud po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů k závěru, že žaloba je zčásti nedůvodná. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu, např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017 -36, ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017 -50, ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017 , bylo odkazováno na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , sp. zn. 20 Cdo 474/2006 , sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 , od kterých není důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (sp. zn. 21 Cdo 486/2002 ) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005 ).“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 uzavřeli-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky v obvyklé výši, a to za účinnosti občanského zákoníku ve smyslu § 1802 o. z. (dříve dle § 502 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku). Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).
8. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 100,5 %. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období leden 2020 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,20 % ročně. Dohodnutá výše úroků 100,5 % ročně tedy více jak dvanáctinásobně překračuje obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 36 měsíců a žalovaný by tak při řádném splácení měl žalobkyni zaplatit celkem částku 63 828 Kč, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a je tedy neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K témuž právnímu závěru dospěla též všechna výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto soud považuje ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tuto část uvedené smlouvy úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 100,5 % ročně. I zde se jedná o shodný právní závěr, jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu. Protože žalovaný poskytnutý úvěr vyčerpal, avšak řádně jej nesplácel (viz výše uvedené závěry o prokázaném skutkovém stavu), bylo zesplatnění úvěru po právu a žalovanému vznikla povinnost jej zcela zaplatit, a to co do dlužné jistiny, nákladů a smluvních pokut i co do úroků. Protože úroky sjednané mezi účastníky byly neplatné a žalobkyně má v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé, tj. ve výši 8,20 % ročně, musel soud provést přepočet částky, kterou žalovaný zaplatil a žalobkyně ji započetla na nemravně vysoké úroky. Postupoval přitom tak, že vyšel ze smluvního ujednání účastníků, že splátkou úroků, na kterou žalobkyně započetla platbu žalovaného, se rozumí dohodnutý úrok 100,5 % ročně. Tento zápočet je vzhledem k výše dovozené neplatnosti sjednaných úroků nesprávný. Žalobkyně má nárok na úroky v obvyklé výši (§ 1802 o. z.), a proto soud vypočetl výši nové jistiny ke dni zesplatnění na částku 18 398 Kč, vzhledem k připočtení poplatků za pojištění 744 Kč měla činit žalovaná jistina pouze částku 19 142 Kč, tj. soud přiznal žalobkyni částku 19 142 Kč spolu se zákonným úrokem, na smluvní pokutě částku 6 476,10 Kč a dále úrok 8,20 % ročně z částky 18 398 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok z dobu od 23. 6. 2020 dosáhne 27 172 Kč, zatímco žaloba o zaplacení jistiny 4 976 Kč s úrokem z prodlení, částky 1 750,14 Kč a úrok 92,30 % ročně z částky 19 901,99 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 6. 2020 dosáhne částky 49 421 Kč byla zamítnuta.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , a to za situace, kdy ke dni rozhodnutí soudu žalobkyně požadovala na jistině, poplatcích za pojištění a smluvní pokutě částku 34 669,04 Kč, na úrocích z úvěru i z prodlení (částka vyčíslena ke dni vyhlášení rozhodnutí) částku 26 384,30 Kč, tj. celkem 61 053,34 Kč. Naopak přiznána žalobkyni byla ke dni rozhodnutí soudu na jistině, poplatcích za pojištění a smluvní pokutě částka 25 618,10 Kč, na úrocích z úvěru a úrocích z prodlení vyčíslených ke dni vyhlášení rozhodnutí částka 3 835,20 Kč, tj. celkem 29 453,30 Kč. Z porovnání úspěchů a neúspěchu účastníků (48,24 %: 51,76 %) je zřejmé, že žalovaný byl v řízení více úspěšný (o 3,52 %), v průběhu řízení mu ovšem žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.