Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 291/2021-23
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 29 214,04 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 671,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 671,04 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 1 543 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 634,64 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 688 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 359,04 Kč od 28. 1. 2021 do 23. 11. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 688 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 1 363 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 671,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 671,04 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky 1 543 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 634,64 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 688 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 359,04 Kč od 28. 1. 2021 do 23. 11. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 688 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 1 363 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 29 214,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 15.1.2018 uzavřela se žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo, (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě otevřela žalovanému úvěrový účet č. bankovní účet a vydala žalovanému kreditní kartu s úvěrem do úvěrového limitu 30 000 Kč Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, kdy žalovaný deklaroval v žádosti příjem ve výši částka a čistý měsíční příjem domácnosti ve výši částka. Žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, např. insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací, atd. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit měsíční splátky ve výši 2% čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně prohlásila dopisem ze dne 30.6.2020 úvěr za okamžitě splatný v celé výši, tj na jistině ve výši 27 671,04 Kč, smluvním úroku ve výši 3 688 Kč, smluvních poplatcích ve výši 943 Kč, smluvní pokutě ve výši 600 Kč a úrocích z prodlení kapitalizovaných ke dni 28.1.2021 ve výši 1 634,64 Kč. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání ze dne datum, žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy uzavřené dne 15.1.2018 a její platební historie a výpisu ke kreditní kartě příjmení příjmení soud zjistil, že na jejím základě žalobkyně otevřela žalovanému úvěrový účet č. bankovní účet a vydala žalovanému kreditní kartu s úvěrem do úvěrového limitu 30 000 Kč a úrokem 22,99 % ročně, žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky ve výši 2% čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalovaným překračoval povolený limit a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, poslední platba žalovaného byla přijata 17.8.2020 ve výši 49 Kč.
6. Z Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že žalovaný deklaroval v žádosti měsíční čistý příjem ve výši částka a čistý měsíční příjem domácnosti ve výši částka, tyto skutečnost však nebyly ověřeny žádnými dokumenty.
7. Z upomínky-rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne 1.7.2020 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši 32 902,04 Kč.
8. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 1. 2021 podané na poště dne 28.1.2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 34 536,68 Kč
9. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 15. 1. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, na jejímž základě žalobkyně otevřela žalovanému úvěrový účet č. bankovní účet a vydala žalovanému kreditní kartu s úvěrem do úvěrového limitu 30 000 Kč a úrokem 22,99 % ročně. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 13.10.2021 tvrdila, že před uzavřením Smlouvy dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, kdy žalovaný deklaroval v žádosti příjem ve výši částka a čistý měsíční příjem domácnosti ve výši částka, aniž by tyto příjmy ověřila. Žalobkyně dále uvedla, že kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, např. insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací, o tom však rovněž nepředložila žádný důkaz. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit měsíční splátky ve výši 2% čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalovaným překračoval povolený limit a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, poslední platba žalovaného byla přijata 17.8.2020 ve výši 49 Kč. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně prohlásila dopisem ze dne 30.6.2020 úvěr za okamžitě splatný v celé výši, tj. na jistině ve výši 27 671,04 Kč, smluvním úroku ve výši 3 688 Kč, smluvních poplatcích ve výši 943 Kč, smluvní pokutě ve výši 600 Kč a úrocích z prodlení kapitalizovaných ke dni 28.1.2021 ve výši 1 634,64 Kč. Přes upomínku žalobkyně ze dne 27.1.2021 žalovaný dluh nezaplatil.
10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 30.6.2018, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky
11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3.1.2019, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů a výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
20. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
21. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému kreditní kartu s úvěrem do úvěrového limitu 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny v částce 27 671,04 Kč.
22. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 24.11.2021, když žaloba byla žalovanému doručena fikcí dne 22. 11. 2021 a následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 24. 11. 2021, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
23. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě vyhověl co do zaplacení částky 27 671,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části pro neunesení důkazního břemene žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 28 415,31 Kč včetně úroku z prodlení uvedeného ve výroku I. rozsudku a kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, což představuje 76 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 76 % nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovaný byl úspěšný co do částky 9 091.23 Kč (částka 1 543 Kč včetně příslušenství uvedeného ve výroku II. rozsudku a kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), což představuje 24 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak má žalobkyně právo na náhradu 52 % (76 % 24%) nákladů řízení vůči žalovanému. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. 52 % jejích účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 1 363 Kč z částky 2 621 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 169 Kč a náklady za právní zastoupení advokátem sestávajících z odměny ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014 (dále jen,,vyhláška“), když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. řízení vedená u zdejšího soudu sp. zn. 24 C 246/2021 , 34C 416/2021 ) a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující hodnotu 50 000 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky včetně 21 % DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.
25. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.