Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 226/2021-21

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 12 166 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 7 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit po žalovaném částku 5 166 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 7 000 Kč od 16. 3. 2020 do 30. 6. 2021, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 122 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 7 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit po žalovaném částku 5 166 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 7 000 Kč od 16. 3. 2020 do 30. 6. 2021, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 122 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala soudu dne 20. 7. 2021 návrh, jímž se domáhala uložení povinnosti žalovanému k úhradě částky 12 166 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalovanému byl zřízený osobní uživatelský účet na internetovém portálu společnosti právnická osoba, a to na základě registrace žalovaným na stránkách webová adresa, kde vyplnil svoje identifikační a kontaktní údaje a vyjádřil vůli být vázán všeobecnými obchodními podmínkami společnosti právnická osoba (dále jen "VOP"). Po zřízení uživatelského účtu dle čl. 3 VOP, žalovaný zažádal u společnosti právnická osoba o spotřebitelský úvěr. právnická osoba žádost žalovaného přijala, ověřila na základě zajištěných podkladů jeho úvěruschopnost, zhodnotila ji jako dostatečnou pro požadovanou výši úvěru a dobu trvání a žádost o poskytnutí úvěru akceptovala. Žalovaný tak za pomoci prostředků komunikace na dálku uzavřel dne 14. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě mu byl vyplacen úvěr ve výši 7 000 Kč na bankovní účet, jenž žalovaný uvedl u své registrace. Na základě smlouvy měl být čerpaný úvěr včetně sjednaného úroku nejpozději do 15. 3. 2020. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen žalobci uhradit činila 8 890 Kč. Žalovaný však ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil řádně a včas a dostal se tak do prodlení. V souvislosti s prodlením žalovaného vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny do zaplacení. Žalobkyně účtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 7 000 Kč od 16.3.2020 do dne vydání předžalobní upomínky. Žalovaný byl o svém dluhu vyrozuměn předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř, avšak ani na základě této předžalobní výzvy nedošlo k úhradě předmětného dluhu.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

3. Soud dle a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení , odst. 2 směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.

5. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu vyzvána k doplnění svých tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr a označila soudu důkazy k prokázání svých tvrzení, jinak může být se svou žalobou neúspěšná.

6. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 14.2.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 7 000 Kč. Výše úroku byla sjednána 0,9 % z vypůjčené částky denně v případě, že nedojde ke splnění podmínek akce„ První půjčka zdarma“, termín splatnosti půjčky 30 dní od odeslání finančních prostředků. Roční úroková sazba: 328. 50 %, RPSN činila 1 732,08 % (viz smlouva o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně dne 14.2.2020 vystavila fakturu na jméno žalovaného s termínem splatnosti 15.3.2020 na částku 7 000 Kč. V podrobnostech faktury bylo uvedeno„ půjčka: 30 dnů, 7 000 Kč, číslo smlouvy o spotřebitelském úvěru: číslo“ (faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru). Z výpisu účtu vedeného na jméno žalobkyně u Equa bank za období od 1. 2. 2020 do 19. 2. 2020 bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně odeslána částka 7 000 Kč na účet celé jméno žalovaného popis: půjčka dle smlouvy číslo (viz výpis z účtu) .Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 28.6.2021, jehož obsahem je předžalobní výzva k úhradě dlužné částky (viz předžalobní výzva vč. dokladu o odeslání).

8. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

9. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 14. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 7 000 Kč. Výše úroku půjčky byla sjednána 0,9 % z vypůjčené částky denně v případě, že nedojde ke splnění podmínek akce„ První půjčka zdarma“, termín splatnosti půjčky 30 dní od odeslání finančních prostředků. RPSN činila 1 732,08 %. Žalobkyně dne 23. 8. 2016 vystavila fakturu na jméno žalovaného s termínem splatnosti 15. 3. 2020 na částku 7 000 Kč. Žalobkyně zaslala částku 5 000 Kč na účet žalovaného dne 14.2.2020. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 10. 2020, jehož obsahem je předžalobní výzva k úhradě dlužné částky.

10. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.

11. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení , , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

13. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

14. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, , podle jehož platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2)“

Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 2) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. (odst. 3)“

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Soudem bylo vzato za prokázané, že žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byla povinnost předat finanční prostředky oproti povinnosti tyto prostředky uhradit sjednanými úplatami. Smlouva byla označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Soud konstatuje, že teorie procesního práva zastává v souladu s  zcela jednoznačný závěr o tom, že právní charakteristiku skutků, tzv.„ právní důvod žaloby“, není žalobce povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodných skutečností jako jedna z podstatných náležitostí žaloby slouží k vymezení předmětu řízení po stránce skutkové, nikoliv právní. Právní posouzení věci a aplikace příslušných předpisů na žalobcem vymezený skutek, jehož existenci je však povinen prokázat soudu navrženými, označenými, důkazy, je věcí samotného nalézacího soudu. Soud tak není vázán právním hodnocením uváděným stranami sporu. Nadto soud jednání posuzuje dle jeho obsahu, nikoliv dle jeho označení ( o. z.).

18. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

19. V projednávané věci bylo zjištěno, že mezi žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude předána finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.

20. Dále, s ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti provést řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Tedy provedení přezkumu úvěruschopnosti musí být provedeno pečlivě a tak, aby byla zjištěna reálná situace žadatele o úvěr. V souzené věci však toto nebylo řádně provedeno, z žalobkyní předložených listin je zřejmé, že ani nemohlo. Kontraktační proces byl veden prostředky na dálku, žalovaný pouze provedl verifikační platbu pro ověření účtu, na který má být platba zaslána. Strany smlouvy kromě zadání údajů k realizaci plateb nebyly žádným jiným způsobem v kontaktu. Ohledně příjmů ani výdajů žalovaného není ve smlouvě uvedeno ničeho. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného a nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu neplatná.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla bezhotovostně převedena dne 14.2.2020 částka ve výši 7 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný na uvedenou částku ničeho neplnil. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 7 000 Kč a je povinen toto plnění dle o. z. vrátit. Žalovaný tak byl zavázán k úhradě částky 7 000 Kč s příslušenstvím, když žalobkyni rovněž náleží dle ve spojení s  o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení Žalovaný tudíž byl zavázán k úhradě úroku z prodlení z uvedené částky od 1.7.2021 do zaplacení, když žalovaný měl vědomí o tom, že uvedenou částku musí vrátit, a nadále s ní nesmí disponovat. V ostatních nárocích byl nárok žalobkyně shledán nedůvodným, proto byl v této části žalobní návrh zamítnut. Lhůta k plnění byla určena v souladu s 

22. O náhradě nákladů rozhodl soud dle Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem ve výši 12 166 Kč, přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 7 000 Kč, žalovaný byl úspěšný pro částku 5166 Kč. Když odečteme od úspěchu neúspěch, pak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů ve výši 15 %. Při plném úspěchu ve věci by soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 479 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 4 500 Kč za tři úkony právní služby po 1 500 Kč a z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) dle , , , d), , ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům dále přistupuje dle náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 1327 Kč. Jelikož žalobkyně plný úspěch ve věci neměla, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů ve výši 15 % z částky 7 479 Kč, tedy odměnu ve výši 1 122 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.