Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 301/2021-31
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 50 029 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 821,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 25. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 207,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 881,21 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12515,94 Kč, úrokem 20,5% ročně z částky 19349,63 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 19349,63 Kč od 21. 1. 2020 do 24. 2. 2020 ve výši 8,05% ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7527,87 Kč od 24. 2. 2020 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, s kapitalizovaným zákonný úrokem z prodlení ve výši 1120,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2873,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4177,71 Kč od 21.1.2020 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrokem 20,5 % ročně z částky 4177,71 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrok z prodlení ve výši 2466,16 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6318,37 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 8421,3 Kč od 4.2.2020 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrokem 20,5 % ročně z částky 8421,3 Kč od 4.2.2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 821,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 25. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 207,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 881,21 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12515,94 Kč, úrokem 20,5% ročně z částky 19349,63 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 19349,63 Kč od 21. 1. 2020 do 24. 2. 2020 ve výši 8,05% ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7527,87 Kč od 24. 2. 2020 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, s kapitalizovaným zákonný úrokem z prodlení ve výši 1120,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2873,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4177,71 Kč od 21.1.2020 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrokem 20,5 % ročně z částky 4177,71 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrok z prodlení ve výši 2466,16 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6318,37 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 8421,3 Kč od 4.2.2020 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrokem 20,5 % ročně z částky 8421,3 Kč od 4.2.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 50 029Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 20. 12. 2015 smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 20 902 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 766 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12.2.2017. Žalovaný nesplácel řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 21 454,61 Kč a na dlužném poplatku 15 707,39 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradil. Žalovaný celkem na smlouvu o zápůjčce uhradil celkem 13178,24 Kč. Žalobkyně proto požadovala též sjednaný smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, dne 2. 11. 2015 smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 377 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 12. 2016. Žalovaný nesplácel řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 4 632,21 Kč a na dlužném poplatku 2 224,79Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradil. Žalovaný celkem na smlouvu o zápůjčce uhradil celkem 23 330,33 Kč. Žalobkyně proto požadovala též sjednaný smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, dne 26.8.2015 smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 17 557 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 643 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19.10.2016. Žalovaný nesplácel řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 9549,29 Kč a na dlužném poplatku 4960,71Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradil. Žalovaný celkem na smlouvu o zápůjčce uhradil celkem 25 798,43 Kč a po postoupení pohledávky 1 500 Kč. Žalobkyně proto požadovala též sjednaný smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Na základě výzvy soudu žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně tak, že zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy, když žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, informace byly zaznamenány do zákaznické karty.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně, smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 20.12.2015, číslo ze dne 2.11.2015 a číslo ze dne 26.8.2015, na základě kterých byla žalovanému poskytnuta částka celkem 62 000 Kč v hotovosti při podpisu jednotlivých smluv, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (viz smlouva o zápůjčce ze dne 20.12.2015 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, smlouva o zápůjčce ze dne 2.11.2015 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, smlouva o zápůjčce ze dne 26.8.2015 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce).
6. Z tabulky umoření vztahující se ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky 13 178,24 Kč.
7. Z tabulky umoření vztahující se ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky 23330,33 Kč.
8. Z tabulky umoření vztahující se ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky 25798,43 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 14. 2. 2020.
10. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 a podacího lístku ze dne 28. 6. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.
11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).
12. Podle § 1 věta druhá a § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Věřitel je povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
13. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
14. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 11 821,76 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvách o zápůjčce číslo číslo číslo.
19. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalovaného, když pouze tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně tak, že zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy, když žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Tato svá tvrzení však ničím nepodložila
20. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouvy o zápůjčce již výše uvedené jsou neplatné. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C číslo ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.
21. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.
22. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 20.12.2015 finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, na které žalovaný uhradil 13 178,24 Kč, dne 2.11.2015 finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, na které uhradil žalovaný částku 23 330,33 Kč a dne 26.8.2015 finanční prostředky ve výši 21 000 Kč, na které žalovaný uhradil částku 27 298,43 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni ve smyslu § 1879 o.z. a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 odst. 1 o.z.. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil na smlouvu o zápůjčce číslo dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 11 821,76 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne 25. 2. 2020, tj. ode dne kdy byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky s přičtením 10 desetidenní lhůty k plnění, kterou žalobkyně žalované poskytla, a to ve výši 10 % ročně, tj. ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I.)
23. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).
24. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala v tomto řízení úhrady částky 50 029 Kč, avšak byla úspěšná pouze v rozsahu 11821,76 Kč, tj. žalovaný byl úspěšný v rozsahu 38207,24 Kč, tedy žalovaný byl úspěšnější, avšak mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.