Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 363/2021-60
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 846,58 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 580 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 11 266,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 972,12 Kč od 15. 3. 2020 do 20. 8. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 392,12 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 13 580 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 204,72 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 580 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky 11 266,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 972,12 Kč od 15. 3. 2020 do 20. 8. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 392,12 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 13 580 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 204,72 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu včetně jejího doplnění ze dne 3.1.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 24 846,58 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 7. 2. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo, (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky, poplatky ve splátkách po 760 Kč měsíčně vždy ke každému 15. dni v měsíci spolu se sjednaným úrokem ve výši 34,33 % ročně. Podpisem Smlouvy žalovaný přistoupil ke smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr a součástí Smlouvy byla též Dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty anonymizováno. Ve Smlouvě žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí částka, jeho příjem byl ověřen z výplatního lístku a výpisu z účtu a činil částka. Žalovaný ve Smlouvě uvedl, že bydlí v nájemním bytě, nemá žádné srážky ze mzdy a exekuce, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, náklady na bydlení činí částka měsíčně, náklady na splátky jiných půjček, leasingů a úvěrů činí měsíčně částka. Na základě databáze Českého statistického úřadu žalobkyně stanovila existenční výdaje žalovaného na částku částka. Exekuce a závazky po splatnosti žalobkyně ověřila z registrů CEE, Solus, insolvenčního rejstříku a CRIF. Na základě těchto skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že příjem žalovaného byl dostatečný pro pokrytí existenčních výdajů i splátek (částka - částka - částka - částka - částka = + částka). Dne 8.2.2019 byla částka disponibilního úvěrového limitu odeslána na účet žalovaného č. bankovní účet. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně od Smlouvy odstoupila dopisem ze dne datum, které nabylo účinnosti nejpozději ke dni 14.3.2020. Na splátkách žalovaný uhradil celkem částku ve výši 6 420 Kč. Celkový dluh žalovaného činí 24 846,58 Kč a skládá se z poskytnutých nevrácených peněžních prostředků ve výši 18 972,12 Kč, dlužných splátek pojištění 849,10 Kč, dlužných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši 2 725,36 Kč, dlužných nákladů v případě ukončení Smlouvy ve výši 1 500 Kč, nákladů na upomínky ve výši 800 Kč (upomínka ze dne 1.11.2019 náhrada ve výši 300 Kč a upomínka ze dne 1.12.2019 náhrada ve výši 500 Kč) .Přes předžalobní upomínku ze dne 1.6.2020 žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze Smlouvy soud zjistil, že se žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na jeho účet č. bankovní účet a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky, poplatky ve splátkách po 760 Kč měsíčně vždy ke každému 15. dni v měsíci spolu se sjednaným úrokem ve výši 34,33 % ročně. Podpisem Smlouvy žalovaný přistoupil ke smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr a součástí Smlouvy byla též Dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty anonymizováno. Žalovaný ve Smlouvě uvedl, že je ženatý, má 1 vyživovací povinnost, bydlí v bytě v nájmu, jeho měsíční příjem činí částka a ostatní příjmy činí částka, nájemné činí částka, splátky úvěru činí částka.
Ze Sazebníku pro smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno účinného od 15.1.2020 soud zjistil, že z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce byl sjednán poplatek za ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a poplatek ve výši 400 Kč za 1. písemnou upomínku a poplatek ve výši 600 Kč za 2.upomínku (část D).
Z výplatní pásky žalovaného za prosinec 2018 soud zjistil, že jeho čistá měsíční mzda činila částka.
Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. č. bankovní účet za období od 1.1.2019 do 31.1.2019 soud zjistil, že žalovanému byla dne datum vyplacena mzda ve výši částka, počáteční zůstatek činil částka a konečný zůstatek činil částka, příjmy celkem činily částka, výdaje celkem částka.
Z dokladu o výplatě úvěru ze dne 6.12.2021 soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 8.2.2019 na účet žalovaného ze svého účtu částku 20 000 Kč.
Z upomínek žalobkyně ze dne 1.5.2019, 1.8.2019, 1.11.2019, 1.12.2019 soud zjistil, že žalovaný byl upomínán žalobkyní k úhradě dlužných splátek.
Z Odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 2.3.2020 dle podacího archu České pošty podaného na poště dne 4.3.2020 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od Smlouvy a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši 24 846,58 Kč.
Z Odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 1.6.2020 dle podacího archu České pošty podaného na poště dne 3.6.2020 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od Smlouvy a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši 24 846,58 Kč, tuto výzvu učinil zástupce žalobkyně..
4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 30.6.2020, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, ve znění účinném do 23.4.2020, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
8. Dle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje
9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. V projednávané věci žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, proto byla žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763 2018 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat.
14. Ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
15 V daném případě žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů sdělených žalovaným, které dále ověřila následujícím způsobem, a to výplatní páskou a výpisem z účtu žalovaného příjem žalovaného ve výši částka měsíčně čistého, při určení měsíčních výdajů žalobkyně vycházela z databáze Českého statistického úřadu a stanovila existenční výdaje žalovaného na částku částka, náklady na bydlení ve výši částka měsíčně ověřila telefonicky, náklady na splátky jiných půjček, leasingů a úvěrů ve výši částka ověřila v CRIF. Dle názoru soudu však příjmovou ani výdajovou stránku nelze objektivně posoudit výpisem z účtu za jeden měsíc a výplatní páskou za jeden měsíc, kdy navíc žalobkyně ani měsíční příjmy a výdaje dle výpisu z účtu blíže nespecifikovala. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1.1.2019 do 31.1.2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 1 479,96 K, konečný zůstatek činil 0 Kč, z čehož je zřejmé, že v tomto období nedisponoval žalovaný ani zůstatkem postačujícím k úhradě měsíční splátky ve výši 760 Kč. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného žalobkyně nepředložila žádné relevantní důkazy. S ohledem na všechny tyto skutečnosti má soud za to, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí a dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU za užití § 580 odst.1 o.z.. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co předchůdkyně žalobkyně poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku ve výši 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému po započtení úhrady žalovaného ve výši 6 420 Kč povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 13 580 Kč (20 000Kč - 6 420 Kč). Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdkyně žalobkyně. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která byla žalovanému doručena dne 19.8.2020 Následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 21. 8. 2020, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 13 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, neboť plnění měla vyplývat se smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, která však byla shledána neplatnou.
17. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 15 363,35 Kč včetně úroku z prodlení uvedeného ve výroku I. rozsudku a kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, což představuje 54 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 54 % nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovaný byl úspěšný co do částky 11 266,58 Kč včetně příslušenství uvedeného ve výroku II. rozsudku a kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, což představuje 46 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalovaný právo na náhradu 46 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. 8 % (54 % - 46 % = 46 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 107 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bod 2 ., § 11 odst.1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”), když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 18C 407/2021 , 7C 384/2021 ) a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující hodnotu 50 000 Kč, ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 300 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 100 Kč dle § 14b odst.5 písm.a) a.t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, celkem tedy 2 559 Kč 8 % z částky 2 559 Kč činí částku ve výši 204,72 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí (exekuci).