Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 19/2022-54
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 20 296,51 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 196,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 196,69 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 945,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 633,04 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částku ve výši 7 099,82 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 196,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 196,69 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 945,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 633,04 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částku ve výši 7 099,82 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 13 196,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 196/ 96 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 945,16 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 15 633,04 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, částkou 7 099,82 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 2 264 Kč.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne 20. 7. 2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 32 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr spolu s příslušenství za dobu jeho trvání ve výši 34 912 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou částku 66 912 Kč se žalovaný zavázal splatit v 17 splátkách po 3 936 Kč, a to do 20. 12. 2019. Žalovaný uhradil pouze 41 000 Kč, závazek žalovaného byl proto zesplatněn ke dni 21. 12. 2019, neboť žalovaný nehradil řádně a včas.
3. Pohledávka za žalovaného byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 5. 8. 2021.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 ). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.
5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
6. právnická osoba poskytla žalovanému dne 20. 7. 2018 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, a to na základě žádosti a formuláře pro poskytnutí úvěru (č.l. 14, 15) a smlouvy o úvěru (viz smlouva č.l. 16). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 66 912 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 32 000 Kč a dále nákladů spojených se spotřebitelským úvěrem ve výši 34 912 Kč (úrok ve výši 3 719 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 21 440 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 3 353 Kč, náklady na inkaso plateb ve výši 6 400 Kč). To vše se žalovaný zavázal uhradit ve 17 měsíčních splátkách po 3 936 Kč. Z předložené smlouvy dále vyplynulo, že RPSN činilo 270,48 %. Žalovaný uhradil celkem částku 41 000 Kč (viz bilance smlouvy na č.l. 26).
7. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 17-24 spisu). Toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 5. 8. 2021 (č.l.27-29).
8. Předžalobní výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 20. 10. 2021 doporučeně (č.l. 31-32)
9. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila pouze zcela obecně, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalovaného na základě tvrzení žalovaného a jím předložených dokladů, k čemuž doložila pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného (č.l. 44-51 spisu). jméno žalobkyně pak uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě vyplněné žádosti o úvěru a údajů poskytnutých žalovaným. Ani přes výzvu soudu žalobce však nedoložil, že by byl žalovaný lustrován v jakékoli evidencích dlužníků (např. příjmení, NRKI apod.).
10. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
11. Původní věřitelka společnost právnická osoba poskytla žalovanému 20. 7. 2018 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 66 912 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 32 000 Kč a dále nákladů spojených se spotřebitelským úvěrem ve výši 34 912 Kč. To vše se žalovaný zavázal uhradit ve 17 měsíčních splátkách po 3 936 Kč. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek.
12. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.
19. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka řádně neověřovala příjmy žalovaného, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry, resp. pokud tak činila, toto řádně a včas nedoložila. Hodnocení příjmové stránky bylo také nedostatečné a v souvislosti s neprovedením lustrace v registrech dlužníků vedlo k nesprávnému závěru o schopnosti splácet.
20. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle § 85 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční prostředky ve výši 32 000 Kč, které žalovaný zcela uhradil, když uhradil celkem částku 41 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nezpochybnil, ohledně jeho plnění. Proto byla žaloba zcela zmítnuta.
21. Žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný však žádné náhrady nákladů řízení nepožadoval.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího.