Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 328/2021-55
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 28 471 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 950 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 13 521 Kč, co do úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 21 105 Kč od datum do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 105 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 155 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 950 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 13 521 Kč, co do úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 21 105 Kč od [datum] do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 105 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 155 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném úhrady 21 105 Kč s úrokem 21,05 % ročně z částky 21 105 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 105 Kč od datum do zaplacení, úhrady 3 200 Kč, 200 Kč, 2 994 Kč a 972 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které mu poskytla bezhotovostně standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla dne datum na účet určený žalovaným ve smlouvě a částku ve výši 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni úvěr společně s úroky ve výši 42 000 Kč formou pravidelných 40 měsíčních splátek po 1 050 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, přičemž splatnost první splátky byla dohodnuta na den datum. Žalovaný uhradil v rámci úvěrového vztahu celkem částku ve výši 12 550 Kč. Další platby již neprovedl a úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobkyně proto rozhodla o zesplatnění úvěru a oznámení o zesplatnění ze dne datum téhož dne žalovanému odeslala. Žalovaný zbývající část úvěru po zesplatnění neuhradil, žalobkyně mu zaslala 2 upomínky, kdy za každou inkasuje po 100 Kč. Neuhrazená jistina představuje tedy částku 21 105 Kč, neuhrazené dlužné splátky ke dni zesplatnění částku 3 200 Kč, poplatky za 2 upomínky činí 200 Kč, smluvní pokuta 2 994 Kč (za 6 neuhrazených měsíčních splátek do okamžiku zesplatnění, 6x 499) a smluvní pokuta 972 Kč (0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, tj. z částky 24 302 Kč od datum do datum). Celkem se takto žalobkyně domáhá podanou žalobou po žalovaném úhrady 28 471 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil, právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (čl. 17 a násl. spisu), z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (čl. 22 a násl. spisu), z potvrzení o provedení transakce (čl. 27-28 spisu) a z bonity smlouvy (čl. 25 spisu) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalobkyně žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tím způsobem, že dne datum zaslala žalovanému na jím označený účet ve smlouvě č. bankovní účet částku ve výši 27 500 Kč pod variabilní symbol. příjmení peněžních prostředků ve výši 2 500 Kč zaslala na účet zprostředkovatele jméno příjmení č. účtu bankovní účet. Žalovaný se zavázal celkovou cenu úvěru ve výši 42 000 Kč uhradit žalobkyni formou 40 měsíčních splátek po 1 050 Kč, první splátka byla splatná datum a úvěr takto měl být uhrazen do datum. Žalovaný uhradil 12 550 Kč (2 x po 1 050, tj. 2 100, a 11 x po 950, tj. 10 450). Další platby již neprovedl.
4. Ze sdělení právnická osoba ze dne datum (čl. 42 spisu) vzal soud za prokázáno, že majitelem účtu č. bankovní účet byl v květnu 2020 žalovaný, přičemž dne datum byla na tento účet přispána pod variabilní symbol částka ve výši 27 500 Kč.
5. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena úvěrová smlouva, na základě které dne datum poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet částku ve výši 27 500 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit žalobkyni do datum. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
6. Žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr je schopen řádně splácet. Žádná další konkrétní tvrzení, tzn. k jakým individuálním příjmům a individuálním výdajům žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně dospěla, a z čeho při jejich zjišťování vycházela, žalobkyně neučinila.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z datum a z listin y nazvané„ posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ z datum vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 20 000 Kč, výdaje na bydlení 8 500 Kč, že žalovaný je rozvedený, bydlí v obecním bytě, nesplácí další úvěry a nemá žádné vyživovací povinnosti. K prokázání příjmů doložila žalobkyně mzdový list žalovaného za únor 2020, ze kterého se příjem ve výši okolo 20 000 Kč taktéž podává, a dále doložila výpis z účtu žalovaného, z něhož vyplynulo, že mzdu mu vyplácí právnická osoba EUROPE s . Žalobkyně dále doložila výpisy z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku s negativními záznamy.
8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, když zkoumala pouze jeho individuální příjmy, avšak individuální výdaje žalovaného nikterak neověřila, navíc v žalobě absentují skutková žalobní tvrzení o výši příjmů a výdajů v době uzavření smlouvy a poskytnutí jistiny. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010 , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
9. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel na účet částku ve výši 27 500 Kč a uhradil 12 550 Kč.
11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 12 550 Kč, a žalobkyně mu poskytla částku 27 500 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu, tj., k úhradě částky ve výši 14 950 Kč (27 500 – 12 550). Splatnost uvedené částky nastala datum na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne odeslání upomínky, tj. do datum. K odeslání upomínky prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od datum, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. Výše zákonného úroku z prodlení je limitována žalobou (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
12. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. S ohledem na shora uvedené byl v řízení procesně úspěšný žalovaný, kterému by tak náležela náhrada nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalovanému v daném případě žádné náklady v řízení nevznikly a tomu odpovídá rovněž nákladový výrok.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.