Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

110 C 17/2022-50

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 3 358,80 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 600 Kč od datum do zaplacení, částku ve výši 326,66 Kč, částku ve výši 434 Kč a částku ve výši 1 324,80 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 600 Kč od [datum] do zaplacení, částku ve výši 326,66 Kč, částku ve výši 434 Kč a částku ve výši 1 324,80 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném úhrady 1 600 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení z částky 1 600 Kč ve výši 9 % ročně od datum do zaplacení, a ve formě kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 326,66 Kč, úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky za mimosoudní vymáhá pohledávky ve výši 434 Kč a úhrady smluvní pokuty ve výši 1 324,80 Kč, celkem 3 358,80 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o úvěru číslo v písemné formě na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy částku ve výši 30 000 Kč, kterou žalovaný převzal při podpisu smlouvy, což stvrdil vlastnoručním podpisem, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 50 700 Kč uhradit formou měsíčních splátek po 3 900 Kč do datum. Žalovaný uhradil 49 100 Kč. Ke ni dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba, IČO, a z této společnosti byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě obecně tvrdila, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, do které žalovaný uvedl mj. okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jako jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů a na ě jsou rovněž vyznačeny doklady, které byly žalovaným k posouzení jeho úvěruschopnosti předloženy. Podle žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně předchůdkyní posouzena.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a žádný z řádně předvolaných účastníků se k jednání nedostavil, právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání omluvil. Soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením (dále jen „ “).

4. Z tvrzení žalobkyně, z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným dne datum a z formuláře ke smlouvě soud zjistil, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě) jako bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr bez zajištění a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 51 900 Kč uhradit předchůdkyni formou 13 měsíčních splátek po 3 900 Kč splatných vždy k 24. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena s tím, že úvěr měl být uhrazen do datum. Z tvrzení žalobkyně a z předpisu splátek vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil v rámci úvěrového vztahu částku ve výši 49 100 Kč.

5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne datum poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

6. Žalobkyně předložila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum (viz čl. 30-31 spisu), ze které vyplynulo, že žalovaný má průměrné měsíční příjmy ve výši 24 722 Kč z renty, měsíční výdaje na bydlení byly uvedeny částkou 9 000 Kč, na stravování, výživné 7 000 Kč, průměrné měsíční výdaje žalovaného celkem byly uvedeny částkou 8 000 Kč, a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti částkou 16 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, v domácnosti jsou dvě výdělečně činné osoby a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti do 6 let a k jednomu dítěti do 15 let. Z žádosti dále vyplynulo, že k ověření příjmové stránky žalovaný předložil vyrozumívací dopis o vyplacení a k předložené výdajové stránky předložil smlouvu o nájmu, čestné prohlášení k nájemní smlouvě a poštovní složenky k nájmu a k inkasu. Žádná z uvedených listin však soudu předložena nebyla a soud tak dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, pokud jde o jeho individuální příjmy a výdaje, nezkoumala řádně, neboť vycházela pouze z informací žalovaného.

7. Soud uzavírá, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, když vycházela pouze z informací žalovaného. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením až 3 (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).

8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.

9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč a uhradil částku ve výši 49 100 Kč.

10. Podle ustanovení věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil poskytnutou jistinu (vrátil více), byla žaloba zamítnuta.

11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala notářským zápisem a v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).