Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 28/2022-14
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba doručená soudu dne 14. 7. 2021, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 6 900 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 24. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba doručená soudu dne 14. 7. 2021, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 6 900 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 24. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 14. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 900 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 27. 2. 2018 smlouvu o úvěru ve výši 17 700 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 7 700 Kč), podle které měl splácet týdně 295 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 10 800 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56,497 % a v poměru 43,503 % na souhrnný poplatek – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Žalovaná částka 6 900 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56,497 %) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43,503 % - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta) – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobkyně předkládá jako důkaz, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 10 800 Kč, vydělila týdenní splátkou 295 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně by podle tohoto klíče nastala již ke dni 20. 11. 2018. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobkyně nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 23. 4. 2019 a datum prodlení ke dni 24. 4. 2019. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako listin y způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listin y nazvané: smlouva o úvěru ze dne 27. 2. 2018, výpis z účtu, výzva k zaplacení, včetně poštovního podacího archu.
5. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.
6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:
7. Z listin y nazvané smlouva o úvěru číslo ze dne 27. 2. 2018, včetně smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a Formuláře o standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že tato byla uzavřena uvedeného data mezi žalobkyní a žalovaným, s tím, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky i s poplatkem celkem ve výši 7 700 Kč, tj. celkem částku ve výši 17 700 Kč v hotovosti v 60-ti týdenních splátkách po 295 Kč. První splátka měla být uhrazena 6. 3. 2018 a další splátka pak vždy ve lhůtě 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal v hotovosti v celé výši uvedenou částku půjčky. Nedílnou součástí smlouvy strany učinily„ Smluvní podmínky smlouvy o úvěru“. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou bydliště.
8. Z předžalobní upomínky – nedatované, ve spojení s podacím archem a výpisu sledování zásilek získaného na webová adresa vzal soud za prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku k zaplacení žalobou uplatněné částky, a to do 7 dnů od doručení výzvy.
9. Z listin y nazvané evidenční karta klienta soud zjistil, že se jedná o obecné informace týkající se žalovaného – o jeho osobních poměrech a výdělkových poměrech, které byly poskytnuty přímo žalovaným.
10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník , v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (příjmení, jméno. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C číslo, ECLI:EU:C: číslo).
18. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
19. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
20. Soud vzal za prokázáno, že žalobce a žalovaný uzavřeli shora identifikovanou smlouvu o úvěru ve znění smluvních podmínek, jak citováno shora. K obsahu těchto dokumentů a úpravě práv a povinností smluvních stran soud odkazuje za shora učiněná skutková zjištění, když o tomto nebylo mezi stranami sporu.
21. Soud však nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v tomto směru tvrdila, že provedl lustraci v dostupných databázích, v tomto směru však žádný důkaz neoznačila ani nedoložila; dále tvrdila, že vycházela z žalovaným poskytnutých informací zachycených v evidenční kartě, což však samo o sobě v kontextu shora uvedeného rovněž nepostačuje. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, připravila se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ ).
22. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy celkem částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný před podáním žaloby uhradil celkem 10 800 Kč, dále vzal soud za prokázáno, že předžalobní výzvou žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy, kdy tato mu byla odeslána poštou na adresu uvedenou ve smlouvě.
23. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě nelze vyhovět. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 10 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 10 800 Kč (kdy žalovaný ani netvrdil, že by žalobci zaplatil částku vyšší, resp. neuplatnil žádnou procesní obranu). Soud tedy konstatuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným ustanovením § číslo odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalovanému. Na základě uvedeného tak soud konstatuje, že žalovaný již žalobkyni obohacení, kterého se mu dostalo, v plné výši vrátil. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Pro úplnost sodu dodává, že vzhledem k tomu, že soud s ohledem na shora uvedené nemá za prokázáno uzavření platné smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, nelze žalobkyni přiznal nic víc.
24. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšný a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné prokazatelné a účelně vynaložené náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
25. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. v rozsudku, proti kterému není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).