Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 302/2021-44
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Peškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši číslo ročně z této částky od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbytku se žalobní návrh co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na účet titul jméno jméno, advokáta se sídlem adresa, částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen doplatit Čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech soudní poplatek ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši [číslo] ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbytku se žalobní návrh co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na účet [titul] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa], částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalovaný je povinen doplatit Čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech soudní poplatek ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne datum, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobní návrh byl odůvodněn tím, že původním věřitelem, kterým byla společnost právnická osoba, byla na žalobce postoupena pohledávka za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Tento původní věřitel uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši částka, který měl být splacen nejpozději do datum. Předmětem žaloby je pohledávka sestávající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši částka a z dalších poplatků za poskytnutí úvěru ve výši částka před slevou. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru, znění smlouvy žalovaný odsouhlasil a po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru částka a splatností. Finance byly zaslány dne datum na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný však ničeho neuhradil ani po výzvě žalobce odeslané dne datum. Na nákladech řízení bylo účtováno částka.
2. Soud jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků dne datum, když žalobce byl k jednání omluven a u žalovaného bylo doručeno fikcí dnem datum. Protože měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé, postupoval dle § 101 odst. 2 , 3 o. s. ř. o. s. ř. a jednal bez přítomnosti účastníků.
3. Svoji aktivní legitimaci k podání této žaloby žalobce doložil Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne datum s původním věřitelem, na kterého byla pohledávka za žalovaným postoupena, což bylo údajně žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (doloženo sice podacím lístkem, ale na adresu jméno příjmení).
4. Žalobce soudu předložil Smlouvu o úvěru č. číslo, ze které soud zjistil, že byla uzavřena dne datum mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, a to distančním způsobem. Ve smlouvě žalobce označil veškeré indentifikační údaje žalovaného, včetně částky, která se mu půjčuje – částka s datem datum a splatností datum. Celková částka, kterou měl žalovaný věřiteli vrátit, dosahuje výše částka před slevou a po slevě částka. Sleva se odvíjí od dodržení doby splatnosti, pokud je překročeno dny dní, sleva není poskytnuta, o části poplatku se žalobce vyjadřuje jako o smluvní pokutě. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši číslo. Z výpisu z účtu věřitele bylo doloženo, že částka částka byla dne datum převedena na účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská dle § 1810 a násl. o. z., distančním způsobem dle § 1820 a násl. o. z.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). obec mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. příjmení způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o úvěru ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána žalobcem předem, pouze se dopisují konkrétní údaje o úvěru a o žalovaném. Žalovaný tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Nicméně je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se spotřebitel – žalovaný nacházel s ohledem na finanční prostředky, které má k dispozici, není známo, jakým způsobem si předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, i když žalobce tuto skutečnost tvrdil. Soud považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce požaduje po žalovaném„ celkový poplatek za poskytnutí úvěru“, aniž by bylo uvedeno, jak byl určen a proč právě v této výši, které u úvěru na částka činí částku buď částka, nebo částka, přičemž sleva závisí na„ uvážení Úvěrujícího“ dle čl. XV. Smlouvy„ Celkové náklady spotřebitelského úvěru“ zahrnující i poplatek za sjednání úvěru, vztažmo k půjčené částce, krátkou lhůtou splatnosti, neurčitou„ slevou“, soud považuje za odporující dobrým mravům. I roční sazba úroku 40 % převyšuje úrokové sazby bank v daném místě a čase. Dle názoru soudu není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Sjednanou celkovou odměnu nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by původní věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva je celkově nevyvážená, neboť dalšími poplatky a sankcemi dochází k neúměrnému navyšování zapůjčené částky v neprospěch dlužníka – spotřebitele. Smlouva o úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním.
6. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle bezdůvodného obohacení. Žalovaný prokazatelně obdržel částku částka, kterou věřiteli nevrátil. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá tato částka částka. V této části bylo proto žalobě vyhověno s tím, že je žalovaný povinen uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení, který byl přiznán od data následujícího po doručení žalobního návrhu a předvolání k jednání, od datum, ve výši číslo ročně do zaplacení. Žalobce soudu totiž předložil předžalobní výzvu k plnění ze dne datum, adresovanou jiné osobě, než žalovanému (jméno příjmení) a jinou výzvu nepředložil. Ani žalovaný nedoložil, že by dluh uhradil, nebo že by dluh rozporoval. Soud proto uložil žalovanému dluh žalobci zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku, dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , když povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovaného vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Ve zbývající části částka s příslušenstvím, byla proto žaloba zamítnuta. Z neplatné smlouvy se totiž nemůže žalobce domáhat plnění týkající se jiných úroků či poplatků, než faktického plnění a úroků zákonných.
7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V daném případě měl nepatrně v převažující míře sice úspěch žalovaný, nicméně tento se k jednání nedostavil a ohledně jistiny byla žaloba důvodná. Soud má proto zato, že je spravedlivé, aby se na nákladech řízení podílel žalovaný alespoň v částce uhrazeného soudního poplatku, který žalobce zaplatil ve výši částka. Tuto částku nahradí žalovaný žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
8. Soud uložil žalovanému doplatit soudní poplatek ve výši částka, dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. a) přílohy k z. č. 549/1991 Sb. , neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši částka žalobcem a protože činí částka, pak soud uložil rozdíl žalovanému doplatit ve výši částka (žalovaný by se měl podílet na úhradě poplatku celého), ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.