Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 257/2021-41

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 13.791,39 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba žalobce se v částce 8.576,39 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.618,16 Kč, s 26,28% úrokem ročně z částky 13.061,39 Kč od 26.1.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 230,69 Kč od 29.9.2020 do 25.1.2021, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 13.791,39 Kč od 26.1.2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.215 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 5.215 Kč od 29.9.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba žalobce se v částce 8.576,39 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.618,16 Kč, s 26,28% úrokem ročně z částky 13.061,39 Kč od 26.1.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 230,69 Kč od 29.9.2020 do 25.1.2021, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 13.791,39 Kč od 26.1.2021 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.215 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 5.215 Kč od 29.9.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 13.791,39 Kč s příslušenstvím, neboť dne 17.7.2018 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo když před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků. Výše úvěrového rámce byla sjednána ve smlouvě v rozsahu 22.000 Kč, kdy žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jak ve smlouvě účastníky dohodnuto. Splatnost byla účastníky v dohodě sjednána vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a tedy poskytnutí revolvingového úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 21.828 Kč, když na poskytnutý úvěr uhradil toliko 16.613 Kč. Žalovaný tak porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a žalobce využil svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1. úvěrových podmínek, spočívající v možnosti zesplatnění úvěru a požadavku okamžitého zaplacení celé dlužné částky. K 14.9.2020 byl úvěr zesplatněn a dopisem z téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, což neučinil. Ke dni sepsání žaloby tak žalovaný dlužní žalobci celkem 13.791,39 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 13.061,39 Kč, dlužných vymáhacích nákladů ve výši 230 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Městský soud v Brně provedl důkaz úvěrovou smlouvou číslo ze dne 17.7.2018 včetně sazebníku poplatků a odměn s úvěrovou zprávou včetně specifikaci úvěru a výpisu čerpání splátek a úhrad, předžalobní výzvou k plnění ze dne 10.1.2020 a výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 14.9.2020, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 17.7.2018 uzavřel žalobce se žalovaným úvěrovou smlouvu číslo se sjednanou výší úvěrového rámce 22.000 Kč jako bezúčelový revolvingový úvěr, kdy ve smlouvě se žalovaný zavázal na poskytnutý úvěr žalobci zaplatit celkem 25.840 Kč. Jak vyplývá z výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný vyčerpal na poskytnutý úvěr celkem 21.828 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil toliko 16.613 Kč. Ke dni 14.9.2020 došlo k zesplatnění úvěru s následnou písemnou výzvou z téhož dne k úhradě dlužné částky v celkové výši 15.428,65 Kč, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Podáním ze dne 1.10.2020 byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky do 7 dnů.

4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.

5. Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle ust. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 17.7.2018 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru číslo ve smyslu ust. a následující o.z. ve spojení s ustanoveními o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 21.828 Kč.

13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. ).

14. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. , kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žalovaným, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když řádně nezjistil majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Žalobce však na tuto svoji povinnost zcela rezignoval, když se spokojil toliko se sdělením výše příjmů klienta a ostatních členů domácnosti, bez doložení poskytnutého tvrzení, při naprosté rezignaci zkoumání výdajové stránky na straně žalovaného. Ve smyslu shora uvedeného, je tak zcela zásadně vyloučeno, aby poskytovatel úvěru rezignaci na zkoumání shora uvedeného tento nahradil nějakým obecným statistickým modelem, který nemá žádnou vypovídací hodnotu ke konkrétní osobě klienta. Žalobce si tedy počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. ,2 o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplňují tyto povinnosti, má též pro širší společnost, neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýká pouze dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ust o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. či Ústavního soudu, jak shora uvedeno). S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky 5.215 Kč, která představuje rozdíl mezi čerpaným úvěrem a jeho dílčí úhradou. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci částku 5.215 Kč, neboť dle ust. o.z. se žalovaný na úkor žalobce obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud vyhověl v části příslušenství pohledávky, byť toliko v omezeném rozsahu, a to s odkazem na ust. o.z. ve spojení s vládním , a to co do příslušenství toliko z přiznané jistiny. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný byl ve věci zcela nečinný, neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči němu z hlediska hmotněprávního je nedůvodný.

15. V rozsahu částky 8.576,39 Kč včetně přináležícího příslušenství byla žaloba zamítnuta, neboť se jedná o rozdíl mezi částkou v žalobě žalobcem požadovanou a soudem žalobci přiznanou (13.791,39 Kč - 5.215 Kč).

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy částečně úspěšný žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení, jelikož tomuto dosud žádné náklady řízení nevznikly, soud mu tak ničeho nepřiznal.

17. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího a to ve třech písemných vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.