Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 249/2021-37

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa, obec a číslo - část obce

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 9.719,75 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 5.000 Kč od 1.4.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobce se v části povinnosti zaplacení částky 4.719,75 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 1.664,11 Kč od 1.3.2021 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 1.721,82 Kč od 29.3.2021 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 1.614,07 Kč od 29.1.2021 do zaplacení, s 0,1% úrokem denně z částky 1.664,11 Kč od 1.3.2021 do zaplacení, s 0,1% úrokem denně z částky 1.721.82 Kč od 29.3.2021 do zaplacení, s 0,1% úrokem denně z částky 1.614,07 Kč od 29.1.2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 5.000 Kč od 1.4.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobce se v části povinnosti zaplacení částky 4.719,75 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 1.664,11 Kč od 1.3.2021 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 1.721,82 Kč od 29.3.2021 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 1.614,07 Kč od 29.1.2021 do zaplacení, s 0,1% úrokem denně z částky 1.664,11 Kč od 1.3.2021 do zaplacení, s 0,1% úrokem denně z částky 1.721.82 Kč od 29.3.2021 do zaplacení, s 0,1% úrokem denně z částky 1.614,07 Kč od 29.1.2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 9.508 Kč s příslušenstvím a dále 211,75 Kč, neboť dne 28.12.2020 uzavřel žalobce s žalovaným online smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na základě které si žalovaný zapůjčil od žalobce částku 5.000 Kč s tím, že úvěr byl poskytnut jako bezúčelový se sjednaným smluvním úrokem ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit poskytnutý úvěr prostřednictvím tří splátek, a to nejpozději do 28.3.2021 v celkové výši 9.508 Kč. Své smluvní povinnosti však žalovaný řádně a včas neplnil, sjednané splátky vůbec, natož ve smyslu splátkového kalendáře nehradil, ačkoliv byl k úhradě opakovaně vyzván, a to jak telefonicky, tak pomocí SMS zpráv či emailovou zprávou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno ze dne 28.12.2020, výdajovým pokladním dokladem ze dne 28.12.2020, splátkovým kalendářem z téhož dne, žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru u společnosti právnická osoba, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, první výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne 15.2.2021 včetně podacího archu, druhou výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 1.3.2021 včetně podacího archu, protokolem o podpisu smluvních dokumentů ze dne 29.3.2021, předžalobní upomínkou ze dne 31.3.2021, poslední šancí k mimosoudnímu řešení pohledávky ze dne 22.3.2021, pracovní smlouvou číslo spisová značka, mzdovým výměrem číslo spisová značka, výpisem z účtu žalovaného za září roku 2020 až listopad 2020 včetně, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 28.12.2020 uzavřel žalobce s žalovaným online smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizováno, na základě které poskytl žalobce žalovanému částku ve výši 5.000 Kč. Spotřebitelský úvěr byl žalovanému převeden na účet č. bankovní účet, pod variabilní symbol, a to dne 28.12.2020. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru byl úvěr poskytnut jako bezúčelový. Ve smlouvě si strany dohodly smluvní úrok ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, s tím že poskytnutý úvěr bude uhrazen prostřednictvím tří splátek do 28.3.2021, a to v celkové výši 9.508 Kč. První splátka ve výši 3.169,07 Kč se skládá z jistiny ve výši 1.614,07 Kč, z poplatku za správu ve výši 1.400 Kč, smluvního úroku ve výši 0,1% denně z dlužné částky ve výši 155 Kč. Druhá splátka ve výši 3.169,07 Kč byla splatná dne 28.2.2021 a sestávající se z jistiny ve výši 1.664,11 Kč, z poplatku za správu ve výši 1.400 Kč a smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 104,96 Kč. Třetí splátka ve výši 3.170,03 Kč byla splatná dnem 28.3.2021 a sestává se z jistiny ve výši 1.721,82 Kč, z poplatku za správu ve výši 1.400 Kč a smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 48,21 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na základě opakovaných písemných upomínek či pokusů o mimosoudní řešení pohledávky ze dne 22.3.2021.

4. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem posouzena na základě žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru u společnosti právnická osoba, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, pracovní smlouvy číslo spisová značka, mzdového výměru číslo spisová značka a výpisu z účtu žalovaného u právnická osoba za období září až listopad včetně roku 2020.

5. Dle ust. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákona (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům.

11. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) se soud nejprve zabýval tím, zda žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když smlouva byla uzavřena s žalovaným jako spotřebitelem. Sjednaná smlouva o úvěru ze dne 28.12.2020 byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěr (§ 419 o.z.). Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Bylo tak na žalobci jako věřiteli, aby tento s odbornou péčí posoudil, zda dlužník - žalovaný nebude mít zjevný problém úvěr splácet (Nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaj o schopnosti úvěr splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. -39).

13. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměru dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelského úvěru, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádů spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky apod. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními předpisy (Nález Ústavního soudu ze dne 7.5.2009, sp.zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tak vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel smlouvu s žalobcem vůbec uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů úvěru, jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp.zn. ). Jak vyplývá ze spisu, žalobce se bezdůvodně spolehl toliko na skutečnosti, sdělené mu žalovaným, které mylně vyhodnotil a žalovanému poskytl úvěr, ačkoliv byl osobou, která nesplňovala ani základní předpoklady pro poskytnutí úvěru.

14. Vzhledem k výše uvedenému má tak soud za to, že žalobce se měl podrobněji zajímat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4 2015, pod č.j. -39). Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno bez zisku, či dokonce stále v mínusu a rozpouští úspory, popřípadě zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Žalobce se však toliko formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, jakož i formálním předložením dalších listin, které špatně vyhodnotil, když z výpisu účtu žalovaného za období září roku 2020 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu byl k 1.9.2020 mínus 2.554,38 Kč, kreditní obrat 55.656,02 Kč, debetní obrat ve výši 48.165,36 Kč a konečný zůstatek 4.936,28 Kč. Z uvedeného tak vyplývá, že za měsíc září roku 2020 na účtu naspořil celkem 7.490,66 Kč. Počáteční zůstatek k 1.1.2020 činil na účtu žalovaného 4.936,28 Kč, kreditní obrat 58.470,10 Kč, debetní obrat 68.453,31 Kč, při konečném zůstatku mínus 5.046,93 Kč. Z uvedeného tak plyne, že za měsíc říjen 2020 byl finančně žalovaný v mínusu 9.983,21 Kč. K 1.11.2020 pak představoval počáteční zůstatek na účtu mínus 5.046,93 Kč, kreditní obrat 60.570,02 Kč a debetní obrat 57.670,28 Kč, konečný zůstatek tak představuje mínus 2.147,19 Kč. Za tři měsíce pak rozdíl představuje celkem plus 2.899,74 Kč. Z uvedeného tak vyplývá, že žalovaný vůbec nebyl schopen dlouhodobě tvořit finanční rezervy, naopak mnohdy tyto rozpouštěl ve svých výdajích a jím tvrzené měsíční příjmy a výdaje vůbec neodpovídají pohybu na jeho účtu.

15. Žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péči při posuzování úvěruschopnosti žalovaného (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém Nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. . Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, což znamená, že ujednání o úrocích ve smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítl (§ 588 o.z.). Pro absolutní neplatnost celé smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše). Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. P1 .ÚS 1/10 bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

16. Vzhledem k tomu, že žalobce poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na toto plnění hledět, nikoliv jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 o.z. Byla-li žalovanému poskytnuta částka 5.000 Kč a v průběhu řízení nebylo ani tvrzeno ani prokázáno, že by na tuto částku cokoliv zaplatil, soudu nezbývá, než konstatovat, že žalovanému toliko zbývá zaplatit na poskytnutou částku plných 5.000 Kč.

17. Žalobce má současně právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o.z., kdy žalovaný byl k plnění prokazatelně vyzván předžalobní výzvou ze dne 22.3.2021 s datem uhrazení nejpozději do konce března 2021. Dnem následujícím, tedy dnem 1.4.2021 se žalovaný dostal do prodlení s platbou dlužné částky. Pokud se týká výše úroku z prodlení, tato odpovídá vládního v platném znění, kdy lhůta k plnění byla soudem stanovena v rozsahu tří dnů s odkazem na

18. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy celá smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úrok ze zápůjčky, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná smlouva. Žalobci tak nevznikl ani nárok na zaplacení poplatků. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuta, poplatky apod., nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru).

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, kdy poměr úspěchu od neúspěchu účastníků v tomto sporu je de facto identický a soud tak rozhodl, že žádnému z účastníků nepřiznal jinak účelně vynaložené náklady tohoto řízení.

20. S ohledem na výši předmětu tohoto sporu podléhá odůvodnění tohoto rozhodnutí ustanovení

21. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.