Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 34/2022-44

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 11 766,23 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 20. 11. 2021 do zaplacení,

a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 466,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 22. 6. 2021

do 19. 11. 2021, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 767 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 20. 11. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 466,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 22. 6. 2021 do 19. 11. 2021, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 767 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 28. 11. 2021 domáhala

po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 766,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním,

že mezi účastníky byla dne 24. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově nejpozději

do 21. 6. 2021. V případě dodržení data splatnosti měl žalovaný zaplatit věřiteli celkem

10 486,23 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného žalobkyně požaduje rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 8 000 Kč za dobu od 22. 6. 2021 do 28. 11. 2021 v celkové výši 1 280 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

Mezi účastníky byla dne 24. 5. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo

ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný jako spotřebitel se zavázal žalobkyni uhradit celkovou částku 10 486,23 Kč, a to nejpozději do 28 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrovanému (zjištěno ze smlouvy o úvěru

a z úvěrových podmínek).

K poměrům žalovaného bylo při uzavření úvěrové smlouvy zjištěno, že dosahuje příjmů v průměru přes 30 000 Kč čistého měsíčně, když doložil výplatní pásky od zaměstnavatele

za období od prosince 2020 do dubna 2021. Dále bylo zjištěno, že žalovaný již splácí další úvěr v čerpané výši 11 500 Kč. Žalobkyně se před uzavřením smlouvy nezabývala jinými údaji žalovaného, nebyly zjištěny jeho vyživovací povinnosti, spolu žijící osoby či jeho výdaje (zjištěno ze smlouvy o úvěru a z výplatních pásek).

Úvěr ve výši 8 000 Kč žalovaný čerpal dne 24. 5. 2021, kdy byla předmětná částka připsána

na účet označený žalovaným ve smlouvě (zjištěno ze smlouvy o úvěru a z potvrzení o platbě).

Dne 18. 11. 2021 právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal předžalobní výzvu ze dne

18. 11. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy a z výpisu z emailové korespondence).

4. Podle ust. , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný

se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru poskytovatel

před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže

ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže

finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu

na své příjmy.

6. Podle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel

je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle ust. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo

na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:

11. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný doložil pouze své příjmy, jeho výdaji, spolu žijícími osobami či vyživovacími povinnostmi se však žalobkyně žádným způsobem nezabývala. Z těchto skutečností pak žalobkyně nemohla oprávněně dovodit schopnost žalovaného řádně splácet své závazky. Žalobkyně pak další skutečnosti ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani přes písemnou výzvu netvrdila a žádné další důkazy soudu nepředložila. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou

bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný na webová adresa). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat

i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy

o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES,

o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření

k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku

23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,

že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

12. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud předmětnou smlouvu o úvěru považuje

za absolutně neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy dle ustanovení . Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení

z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá

na základě neplatné smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný na předmětný úvěr žádnou částku neuhradil. Aktuální dlužná jistina tak činí 8 000 Kč. Žalovaný byl k zaplacení této částky poprvé vyzván dopisem ze dne 18. 11. 2021. Dne 19. 11. 2021 tak nastala splatnost dlužné jistiny

a od následujícího dne 20. 11. 2021 věřiteli vzniklo právo na úhradu zákonných úroků z prodlení. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení za dobu od 20. 11. 2021. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením

věta před středníkem

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 12 252,64Kč a žalobě bylo vyhověno pouze do co zaplacení částky 8 213,37 Kč. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 34,06 % z předmětu řízení. Žalobkyni vznikly v řízení náklady v celkové výši 2 252 Kč,

které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b

vyhl. č. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně

touž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu

), a 21% DPH z odměny za zastoupení a režijního paušálu ve výši 252 Kč. Žalobkyni pak vzniklo právo na zaplacení části těchto nákladů řízení v poměru 34,06 %, tj. právo na zaplacení nákladů řízení ve výši 767 Kč O lhůtě plnění bylo opět rozhodnuto

dle ust. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení

pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.