Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
243 C 19/2019-111
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Leblochovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně, země,
podnikající v země anonymizováno
právnická osoba, IČO,
sídlem adresa, PSČ obec a číslo,
zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D.,
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 55.371,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 47.938 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 47.938 Kč od 1.3.2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 12.723,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7.433,70 Kč od 1.3.2019 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13.444 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 47.938 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 47.938 Kč od 1.3.2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 12.723,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7.433,70 Kč od 1.3.2019 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13.444 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.
1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 60.661,35 Kč s tzv. zákonným úrokem z prodlení z částky 55.371 od 1.3.2019 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru. Žalobce poskytl žalované úvěr, který žalovaná řádně a včas nesplácela. Žalobce v souladu se smlouvou od úvěrové smlouvy odstoupil a dluh žalované sestávající z jistiny 53.312,20 Kč, úroků 5.289,65 Kč, pojistného 898,50 Kč, nákladů na vymáhání pohledávky 600 Kč a smluvních pokut 561 Kč se stal splatným 28.2.2019. Žalovaná žalobci poté přes předžalobní výzvu ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila.
3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění.
4. Z žádosti/smlouvy ze dne 10.12.2016 soud zjistil, že žalobce a žalovaná sjednali smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a rámcovou smlouvu o platebních službách, za součást smlouvy byly prohlášeny všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky, sazebník, přílohou smlouvy byla přihláška k pojištění k revolvingovému úvěru. Smlouvou žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 55.000 Kč, byl sjednán maximální úvěrový rámec 500.000 Kč, výše splátky minimálně 5 % z dlužné částky (bez čerpání podle specifických podmínek čerpání a splácení určené části revolvingového úvěru) k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Splátky byly splatné k 17. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru, byl sjednán poplatek za správu a vedení úvěrového účtu 69 Kč měsíčně, úroková sazba 23,76 % ročně, úhrada za pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru, smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s upomínáním ve výši 600 Kč, poplatek za odeslání upomínky 100 Kč.
5. Z dodatku o specifických podmínkách čerpání a splácení určené části revolvingového úvěru ze dne 10.12.2016 soud zjistil, že žalobce a žalovaná se dohodly na tom, že čerpáním části revolvingového úvěru ve výši 6.780 Kč bude uhrazena kupní cena zboží, tuto část úvěru se žalovaná zavázala uhradit ve 20 měsíčních splátkách po 355 Kč včetně pojištění 16 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17.1.2017.
6. Z žádosti/smlouvy číslo soud dále zjistil, že v rámci údajů o žalované bylo uvedeno, že je svobodná, nemá děti, je zaměstnána jako úřednice u Městského soudu v Brně, má čistý příjem 12.000 Kč, náklady na bydlení 1.000 Kč, ostatní příjmy 0 Kč, finanční závazky 4.500 Kč, ostatní pravidelné výdaje 3.000 Kč, bylo uvedeno číslo jejího bankovního účtu, způsob bydlení: bydlí u rodičů, dětí, na adrese bydlí od roku 1991.
7. Z informace o zprostředkovateli úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že zprostředkovatelem úvěru byla ALZA CZ A.S.
8. Z nedatovaného dopisu soud zjistil, že žalované byly sděleny přístupové údaje do depozitáře klientských dokumentů na internetových stránkách.
9. Z firemní aplikace ve spojení s výpisem z účtu žalobce ze dne 15.12.2016 soud zjistil, že žalobce prodejci uhradil částku 6.780 Kč dle dodatku.
10. Z výpisu k úvěru žalované soud zjistil, že žalovaná kromě částky 6.780 Kč vyčerpala finanční prostředky ve výši 53.358 Kč prostřednictvím karty, a to v období od 30.4.2018 do 29.5.2018, což se podává i z přehledu transakcí ke kartě. Dále z výpisu k úvěru soud zjistil, že žalovaná žalobci uhradila 12.200 Kč.
11. Z dopisu ze dne 18.12.2018 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě splatného dluhu ve výši 13.161 Kč ve lhůtě 30 dnů od doručení upomínky a upozornil ji, že v případě neuhrazení od smlouvy odstoupí.
12. Z dopisu ze dne 23.1.2019 soud zjistil, že žalobce z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru od smlouvy o úvěru odstoupil a vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 60.662 Kč (sestávajícího z dlužných splátek ve výši 15.000 Kč, úvěrové jistiny splatné ke dni účinnosti odstoupení ve výši 44.501 Kč, smluvní pokuty 561 Kč a náhrady nákladů na vymáhání 600 Kč) do 28.2.2019. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že dopis byl žalované odeslán dne 25.1.2019.
13. Z dopisu ze dne 1.3.2019 soud zjistil, že zástupkyně žalobce upomenula žalovanou o úhradu a upozornila ji na soudní vymáhání v případě neuhrazení dluhu. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že upomínka byla žalované odeslána dne 5.3.2019.
14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaná sjednali dne 10.12.2016 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru a rámcovou smlouvu o platebních službách, jíž žalobce poskytl žalované úvěr. Žalovaná vyčerpala 6.780 Kč tak, že žalobce uhradil cenu zboží, a dále vyčerpala prostřednictvím platební karty 53.358 Kč. Žalovaná žalobci uhradila 12.200 Kč. Žalobce pro prodlení žalované se splácením úvěru odstoupil od smlouvy a vyzval žalovanou k úhradě celého dluhu do 28.2.2019.
15. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.
16. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba.
17. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
18. Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti žalované provedl na základě údajů uvedených v úvěrové smlouvě s tím, že neměl důvod považovat žalovanou uvedené příjmy za nereálně vysoké, kde žalovaná uvedla, že je úřednice na městském soudě, jako svůj čistý měsíční příjem uvedla částku 12.000 Kč, náklady na bydlení 1.000 Kč, jako způsob bydlení uvedla, že bydlí u rodičů, uvedla, že je bezdětná a svobodná. Žalobce uvedl, že žalovanou deklarovaný příjem ověřil proti tabulce předpokládaných příjmů a nebyla zjištěna nekonzistence, profil žalované nebyl shledán jako rizikový, proto žalobce nepřistoupil k dalšímu kroku vícestupňového ověření příjmů žalované. Žalovanou deklarované náklady na bydlení ve výši 1.000 Kč žalobce z obezřetnosti navýšil na 2.000 Kč, jako na výdaj dále nahlížel na„ hodnotu minimálního disponibilního příjmu, který u žalované stanovil na 4.000 Kč s tím, že minimální disponibilní příjem je regulován zákonem č. 110/2006 Sb. Dotazem do registru SOLUS žalobce zjistil, že žalovaná nebyla vedena jako osoba se závazky po splatnosti. Žalobce zdůraznil, že žalovaná potvrdila správnost a úplnost údajů uvedených ve smlouvě a uvedla, že nezamlčela žádné relevantní informace potřebné k posouzení její úvěruschopnosti.
19. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a to již proto, že se spolehl pouze na informace sdělené žalovanou, které si nenechal nijak doložit, sám příjem žalované ověřil pouze proti své tabulce předpokládaných příjmů, skutečný příjem žalované z jiných podkladů nezjišťoval ani neprověřoval, nenechal si jej nijak doložit, skutečnými výdaji žalované se nijak nezabýval, zohlednil pouze výdaj na bydlení, tvrzený způsob bydlení si však také nijak nenechal doložit, u dalších výdajů vycházel pouze z hodnoty životního minima, které však informaci o skutečných výdajích žalované neposkytuje. Ve smlouvě bylo uvedeno číslo účtu žalované, ani žádné výpisy z účtu si však žalobce nenechal doložit. Nadto i pouhé deklarované příjmy a výdaje žalované uvedené ve smlouvě musely v žalobci vzbudit pochybnost o schopnosti žalované splácet úvěr. Již v době sjednání úvěru žalovaná oproti svému příjmu ve výši 12.000 Kč uváděla jako své výdaje vedle nákladů na bydlení ve výši 1.000 Kč, finanční závazky ve výši 4.500 Kč a další pravidelné výdaje 3.000 Kč, tedy měsíční výdaje ve výši 8.500 Kč. Rozdíl mezi deklarovanými příjmy a výdaji žalované již při sjednávání úvěru činil pouhých 3.500 Kč. Podle smlouvy pak měla žalovaná hradit splátky ve výši 355 Kč na část úvěru dle specifických podmínek čerpání a v případě vyčerpání úvěrového rámce pak byla měsíční splátka mnohonásobně vyšší. Z výpisu k úvěru žalované vyplývá, že po čerpání úvěru prostřednictvím karty činila měsíční splátka 3.355 Kč. Pokud žalobce žalované i přes pouze deklarované příjmy a výdaje úvěr ve sjednané výši poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Žalobce dokonce bral v úvahu jako výdaje žalované pouze částku 6.000 Kč, tedy nižší výdaje než sama žalovaná deklarovala. Pokud žalobce argumentoval tím, že žalovaná měla povinnost uvést úplné informace potřebné k posouzení její úvěruschopnosti, pak lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatele, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu.
20. Protože žalobce nesplnil svou povinnost řádně prověřit schopnost žalované úvěr splatit, je smlouva uzavřená mezi účastníky neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 o.z., neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18).
21. Jelikož smlouva uzavřená mezi účastníky byla od počátku neplatná, má žalobce právo pouze na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila (§ 2991, 2993 o.z.). Žalobce žalované na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 60.138 Kč, žalovaná žalobci uhradila celkem 12.200 Kč. Žalobce má proto nárok na vrácení 47.938 Kč představující rozdíl mezi plněním poskytnutým žalobcem žalované na základě neplatné smlouvy ve výši 60.138 Kč a úhradou žalované ve výši 12.200 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovanou k plnění dopisem ze dne 23.1.2019, a to ve lhůtě do 28.2.2019. Ode dne následujícího, tj. od 1.3.2019 je žalovaná v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 47.938 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 47.938 Kč od 1.3.2019 do zaplacení vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.
22. K argumentaci žalobce (s odkazem na právní názor vyjádřený v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, č.j. 75 Co 179/2020-102), že by mu měla být přiznána částka odpovídající rozdílu mezi poskytnutými finančními prostředky a částkou 8.185,30 Kč, kterou žalovaná žalobci uhradila na jistinu úvěru, neboť žalovaná nevznesla námitku vzájemného plnění ve smyslu ustanovení § 2993 o.z., soud uvádí, že postupoval podle výkladu ustanovení § 2993 o.z., jenž byla jako alternativní publikován též v odborné literatuře (srov. Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. /§ 2521-3081, relativní majetková práva 2. část/, Praha: Wolters Kluwer /ČR/, 2014, komentář k § 2993, publikovaný v systému ASPI). Podle uvedeného výkladu v případě, že jsou plnění obou stran peněžitá, nezakládá poskytnutí protiplnění obohaceným vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V souladu s touto koncepcí se sféra obohaceného bez spravedlivého důvodu rozhojnila pouze co do přesahu získaného prospěchu nad hodnotami poskytnutými druhé straně. Vzhledem k tomu, že vymezení rozsahu bezdůvodného obohacení musí předcházet úvaze o způsobu jeho vypořádání, přičemž vyčíslení výsledného dopadu neplatné, zdánlivé, resp. zrušené smlouvy do majetkové sféry kontrahenta si žádá zohlednění jak vydaných, tak přijatých hodnot, lze při přijetí tohoto náhledu dovozovat, že se strana oboustranně zavazující vadné smlouvy může dožadovat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, přičemž zohlednění oboustrannosti majetkového přesunu nebude ani nadále podmíněno vznesením námitky vzájemnosti, neboť jde o otázku kvantifikace prospěchu smluvních stran, nikoli specifického synallagmatického způsobu vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993.
23. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný co do částky 47.938 Kč s příslušenstvím, tj. co do 86,6 %, neúspěšný co do částky 7.433,70 Kč s příslušenstvím, tj. co do 13,4 %, což při odečtení neúspěchu od úspěchu činí 73,2 % Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.769 Kč, odměny advokáta stanovené z tarifní hodnoty 55.371,70 Kč dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. ve výši 3.340 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast u jednání před soudem dne 7.12.2021) a ve výši 1.670 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (jednoduchá výzva k plnění), z náhrady hotových výdajů za tytéž úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a z částky 2.707 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.), tj. celkem 18.366 Kč, z toho 73,2 % činí 13.444 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím řádně a včas splněna, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.