Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
11 C 106/2021-51
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 22 082,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 082,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 16 725,25 Kč od 10. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 16 725,25 Kč od 10. 1. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 404,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 082,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 725,25 Kč od 10. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 16 725,25 Kč od 10. 1. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 404,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 22 082,36 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentu uzavřené dne datum mezi žalovaným a společností právnická osoba (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že žalovanému bylo umožněno čerpat úvěr z jeho běžného účtu až do výše 15 000 Kč, tzn. měl možnost čerpat peněžní prostředky na svém účtu do záporného zůstatku až do uvedeného limitu. Žalovaný nebyl oprávněn čerpat peněžní prostředky nad sjednaný limit. Současně byl povinen na svém účtu udržovat za období předchozích 3 měsíců kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu a hradit splátky úvěru společně s úrokem ve výši 19,90 % p.a. formou připsání jakékoli příchozí kreditní transakce na jeho účet. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný porušil smlouvu, když řádně nehradil splátky a nezajistil na běžném účtu sjednaný kreditní obrat. Z důvodu porušení smlouvy žalovaným předchůdkyně žalobkyně ke dni datum zesplatnila celý neuhrazený úvěr, který na jistině představoval 18 159,70 Kč. Předchůdkyně žalobkyně současně požadovala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ujednané ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Po postoupení žalovaný svůj dluh neuhradil. Nárok žalobkyně tvoří neuhrazená jistina úvěru ve výši 16 725,25 Kč, smluvní pokuta ve výši 5 357,11 Kč (za období od datum do datum) a příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku i úroku z prodlení.
2. Žalobkyně dále uvedla, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Hodnotila informace získané od žalovaného a porovnávala je s údaji zjištěnými nahlížením do veřejných registrů a interních systémů. Na základě takto zjištěných informací nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet.
3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízeným jednáním se bez omluvy nedostavil.
4. Při zjišťování skutkového stavu věci soud vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci. Hodnocením těchto důkazních prostředků ve spojení se vším, co v řízení vyšlo najevo, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o kontokorentu číslo. Tato skutečnost vyplývá z návrhu na uzavření smlouvy, který dne datum podal žalovaný, a z dopisu z téhož dne, jímž předchůdkyně žalobkyně návrh žalovaného akceptovala. Smlouva pak byla uzavřena právě ve znění návrhu. Obecný rámec úpravy vzájemného závazku v tomto případě poskytovala rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb uzavřená mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně dne datum. Vzájemná práva a povinnosti byly zakotveny také ve všeobecných obchodních podmínkách, produktových obchodních podmínkách a sazebníku poplatků, jež byly nedílnou součástí smlouvy. Z návrhu, resp. smlouvy (zejména čl. 2) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala umožnit žalovanému čerpat peněžní prostředky z jeho běžného účtu č. bankovní účet až do záporného zůstatku ve výši 15 000 Kč. Byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 19,90 % p.a. jako neměnná po celou dobu trvání smlouvy. V čl. 4 pak byla sjednána povinnost žalovaného udržovat na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu za období předchozích 3 měsíců pro splácení vyčerpaného úvěru. Žalovaný současně nebyl oprávněn přečerpat sjednanou výši kontokorentu. Výpisy z běžného účtu žalovaného prokazují, že žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky. Výpisy dále osvědčují, že žalovaný se s finančními prostředky na svém účtu dostával do záporného zůstatku převyšujícího povolený limit, který nevyrovnal, neboť na účtu nezajišťoval dostatečný obrat. Toto zjištění podporuje zesplatňující dopis ze dne datum a předžalobní upomínka ze dne datum, které osvědčují dluh žalovaného na vyčerpané jistině úvěru ve výši 16 725,25 Kč. Ze zesplatňujícího dopisu dále vyplývá, že dluh žalovaného v podobě nedovoleného záporného zůstatku předchůdkyně žalobkyně ke dni datum zesplatnila a celý dluh převedla z běžného účtu na samostatný technický účet (v souladu s čl. 6 smlouvy). Z dopisu a předžalobní upomínky pak soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě tohoto dluhu společně se smluvní pokutou, která podle čl. 6 smlouvy odpovídá 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Předžalobní upomínka pak dokládá, že žalovaný byl povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 357,11 Kč. Tvrzení žalobkyně, že je oprávněna zaplacení dluhu z předmětné smlouvy požadovat po žalovaném, má soud za prokázané z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, jímž bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty. Právě posledně zmíněný listinný důkaz osvědčuje, že k postoupení pohledávky za žalovaným došlo s účinností ke dni datum. Všemi písemnými výzvami byla žalovanému poskytnuta dodatečná lhůta k plnění. Svůj dluh však neuhradil, přestože mu byly výzvy podle poštovních podacích archů či podacích lístků prokazatelně odeslány.
5. K prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy řádně ověřena, žalobkyně předložila výpisy z interního i externího systému užívaného předchůdkyní žalobkyně a Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne datum společně s formulářem obsahujícím poměry žalovaného. Z výpisů ze systémů vyplývá, že žalovaný v době žádosti o předmětný úvěr neměl jiný závazek po splatnosti a jeho platební morálka byla hodnocena kladně (konkrétně pravděpodobnost splácení úvěru žalovaným byla vyhodnocena jako téměř stoprocentní). Z protokolu a formuláře pak vyplývá, že byla posuzována osobní a rodinná situace žalovaného - v době žádosti o úvěr byl svobodný, jako druh bydlení uvedl„ u rodičů“, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, žil ve společné domácnosti s dalšími dvěma osobami a neměl žádné vyživované dítě. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně sdělil, že má příjem ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč měsíčně a jeho výdaje na živobytí představují 12 000 Kč a další výdaje ve výši 5 000 Kč měsíčně. Neměl žádné splátky jiných úvěrů. Z protokolu pak zřetelně vyplývá postup předchůdkyně žalobkyně, jímž hodnotila údaje uvedené žalovaným. Tyto údaje podrobila standardním parametrům schváleným pro bankovní sektor, za využití komplexních statistických nástrojů. Takto byl ověřen příjem žalovaného jako reálně dosažitelný příjem na základě osobních předpokladů žalovaného, tedy uvedených 25 000 Kč (ačkoliv na účtu žalovaného byl pozorován příjem ve výši 27 662 Kč). Výdaje žalovaného byly tímto způsobem uvažovány v částce 8 590 Kč, kromě toho byly uvažovány výdaje v podobě životního minima jedince ve výši 3 410 Kč a ostatní výdaje uvedené žalovaným ve výši 5 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného, který považovala za naprosto dostačující pro splácení úvěru. S přihlédnutím ke zjištěné dosavadní platební morálce žalovaného neměla předchůdkyně žalobkyně důvod pochybovat o jeho schopnosti úvěr řádně splácet.
6. Na základě výše uvedeného soud nemá pochyb o tom, že předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému postupovala dostatečně odborně a pečlivě vyhodnocovala různé aspekty ovlivňující jeho schopnost úvěr splácet. Její postup, resp. hodnocení poměrů žalovaného bylo transparentní, přičemž v postupu předchůdkyně žalobkyně soud neshledal žádné pochybení.
7. Soud provedl také důkaz protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne datum včetně souvisejícího formuláře obsahujícího poměry klienta a výpisů z interního systému předchůdkyně žalobkyně. Z těchto listinných důkazů nicméně při zjišťování skutkového stavu věci nevycházel, neboť obsahují informace o osobě odlišné od žalovaného a soudu byly předloženy omylem.
8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
13. Na základě zjištěných skutkových okolností věci s přihlédnutím k výše uvedeným zákonným ustanovením soud posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud na tento závazkový vztah aplikoval kromě obecných ustanovení rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru vystupovala v postavení věřitele a žalovaný v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když poskytla žalovanému peněžní prostředky sjednaným způsobem, a že řádně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Současně bylo prokázáno splnění povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru na posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak bylo uvedeno, předchůdkyně žalobkyně postupovala s dostatečnou odbornou péčí a její postup nevyvolal žádné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Její postup lze považovat za souladný i s ustálenou judikaturou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). Pokud jde o žalovaného, soud má za to, že mu v plnění jeho povinností nebránily žádné objektivní překážky. Pokud tedy žalovaný nevrátil předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných souvisejících plateb, porušil tím své smluvní povinnosti a dosud neuhrazené plnění žalobkyni náleží v plném rozsahu. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku 22 082,36 Kč sestávající z dlužné jistiny a smluvní pokuty, na níž žalobkyni vzniklo právo v souladu se smluvním ujednáním v intencích ustanovení § 2048 o. z. Soud dále přiznal žalobkyni smluvní úrok ve smluvené výši 19,9 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 16 725,25 Kč od datum do zaplacení a za stejné období také z důvodu prodlení žalovaného se splněním svého závazku dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce, a sice za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby, vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum a účast na jednání dne datum) ve výši 6x 2 020 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), celkem tedy 12 120 Kč. Žalobkyně se domáhala přiznání odměny za další dva úkony právní služby, a to za vyjádření ve věci ze dne datum a účast na jednání soudu dne datum Tyto úkony však nelze považovat za úkony, za něž by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení, neboť byly vynuceny nedostatečným postupem žalobkyně, která špatně označila důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. To je podle názoru soudu důvod hodný zvláštního zřetele, pro který v souladu s § 150 o. s. ř. odměnu za posuzované úkony právní služby žalobkyni nepřiznal.
15. Žalobkyni dále náleží šestkrát režijní paušál po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT a v souvislosti s účastí na jednání soudu dne datum (včetně cesty k němu) také náhrada za promeškaný čas v souladu s § 14 odst. 3 AT za 2 půlhodiny po 100 Kč v celkové výši 200 Kč a v souladu s § 13 odst. 4 AT také cestovné za cestu z obec do obec a zpět v celkové délce 54 km za použití značka automobilu registrační značka. Při průměrné spotřebě automobilu 5,3 l číslo km, ceně benzinu dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 37,10 Kč/litr a sazbě základní náhrady u osobního silničního motorového vozidla ve výši 4,70 Kč/km pak žalobkyni náleží cestovné v celkové výši 360 Kč. Z uvedených částek pak žalobkyni náleží v souladu s § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 3 040,80 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 884 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 18 404,80 Kč.
16. Výrok II. má současně povahu opravného usnesení ve smyslu § 164 o. s. ř., neboť při vyhlašování rozsudku nebyl opomenutím do celkové náhrady nákladů zahrnut zaplacený soudní poplatek ve výši 884 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.