Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 200/2021-33

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 86 916,78 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 50 000 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 36 916,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 916,78 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 5 209,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 50 000 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 36 916,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 916,78 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 5 209,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 86 916,78 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 74 075 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalobkyní žalovanému dne datum vyplacena zápůjčka ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit celkovou částku 156 381 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 76 381 Kč a administrativní poplatek ve výši 30 000 Kč, tj. celkem částku 156 381 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 2 607 Kč a v 60-té závěrečné splátce ve výši 2 568 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 24. 4. 2020. Žalovaný však žalobkyni hradil platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce pouze částečně, žalobkyně proto v souladu s ustanovením čl. 13. Obchodních podmínek, respektive čl. 11 smlouvy o zápůjčce neuhrazenou část jistiny zápůjčky zesplatnila, a to ke dni 1. 4. 2021. Podanou žalobou se pak žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 86 916,78 Kč, která představuje souhrn plnění z této zápůjčky a je představována dlužnou jistinou v částce 50 000 Kč, neuhrazenými obchodními úroky v částce 18 325 Kč, neuhrazenými administrativní poplatky v částce 5 000 Kč, dále úrokem z prodlení vyčísleným za období do 28. 6. 2021 ve výši zákonné sazby částkou 2 324,25 Kč, dále smluvními pokutami požadovanými dle smlouvy v celkové výši 10 517,53 Kč a úhradou za upomínečné a poštovné v celkové výši 750 Kč. Žalovaný přitom žalobkyni nezaplatil ničeho ani přes její opakované výzvy.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na den 25. 1. 2022 se žalovaný nedostavil, o odročení jednání přitom nepožádal. Zástupce žalobkyně se dostavil a na podané žalobě v celém rozsahu setrval. Soud proto věc projednal a rozhodl podle v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, výpisu z účtu žalobkyně prokazujícího převod částky 50 000 Kč dne datum na účet žalovaného dle smlouvy číslo z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 7. 4. 2021 – oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce číslo kterým žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě předmětné pohledávky nejpozději do data 29. 4. 2021, vzal soud za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, na která proto soud pro stručnost v dalším odkazuje.

5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých 59 pravidelných měsíčních splátkách po 2 607 Kč a v 60-té závěrečné splátce ve výši 2 568 Kč. Žalovaný dohodnuté splátky řádně nesplácel, žalobkyni na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně proto žalovaného v souladu s úvěrovými podmínkami dopisem ze dne 7. 4. 2021 vyzvala k úhradě celého zbývajícího dluhu, jakož i smluvní pokuty.

6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. , (dále jen „ “), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé ( ). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení tohoto zákona ze strany žalobkyně.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, že schopnost žalovaného splácet měsíčně částku 2 607 Kč žalobkyně posoudila nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí prokazující, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí a dále z informací získaných od žalovaného, a to předložením výpisů z účtů žalovaného a výplatním lístkem žalovaného za měsíc prosinec 2019 a únor 2020 prokazujících čistý měsíční příjem až ve výši 32 300,43 Kč. K tomu předložila výpisy z účtu žalovaného, jakož i výplatní lístek.

11. Z předložených výpisů se podává, že za období měsíce prosince 2019 kladné obraty na účtu žalovaného činily částku celkem 32 844 Kč (tedy příjem na účet) a záporné obraty na účtu činily celkem částku 31 800,19 Kč (tedy výdaje z účtu), roční kreditní obrat činil 617 323,44 Kč, roční debetní obrat činil 616 481,88 Kč, konečný zůstatek na účtu - 57 453,91 Kč, za období měsíce leden 2020 kladné obraty na účtu žalovaného činily částku 63 714 Kč a záporné obraty částku 62 680,63 Kč, roční kreditní obrat na účtu činil částku 63 714 Kč a roční debetní obrat činil částku 62 680,63 Kč, konečný zůstatek - 57 480,03 Kč a za období měsíce února 2020 kladné obraty na účtu žalovaného činily částku 80 329 Kč a záporné obraty částku 81 321,23 Kč, roční kreditní obrat činil 144 043 Kč a roční debetní obrat činil částku 144 001,86 Kč, konečný zůstatek na účtu – 58 472,26 Kč.

12. Z výše uvedených výpisů z bankovního účtu žalovaného se proto podává, že žalobkyně neměla relevantní podklady pro to, aby situaci žalovaného vyhodnotila tak, že bude schopen poskytnutou půjčku jí splácet. Alespoň z obratů na účtu žalovaného zachycených na výpisech je totiž zřejmé, že jeho celkové měsíční výdaje byly v podstatě rovny jeho příjmům, konečné zůstatky byly vždy mínusové a v žádném případě nečinil příjmy žalovaného měsíčně 32 300,43 Kč, když podle výpisu z účtu mzda žalovaného představovala v průměru 26 975 Kč za tři měsíce. Žalobkyně se proto měla případně mnohem blíže zaobírat strukturou příjmů a výdajů žalovaného, pokud mu už úvěr při těchto výsledných obratech chtěla poskytnout. Z výpisů navíc vyplývá, že žalovaný, kromě splátek jiných úvěrů a dalších výdajů, naprostou většinu platebních příkazů zadává ve prospěch E-Casina TRANSACTION D (v prosinci 2019 zaslal E-Casinu 14 400 Kč, aniž oproti tomuto cokoliv obdržel, za únor 2020 zaslal E-Casinu celkovou částku 44 070 Kč a zpět obdržel od Chance a.s. 29 000 Kč, v lednu 2020 tamtéž postupně zaslal částku 38 457 Kč a zpět mu bylo vyplaceno celkem 15 300 Kč). V žádném případě tak žalobkyně při finanční analýze nemohla vycházet z výdajů zahrnující sázky z částky 8 077,25 Kč a o výdajích spojených s bydlením (nájem, inkaso) se již nezmiňuje při své finanční analýze vůbec, pokud se však nemá jednat o neidentifikovatelné domácí platby ve výši 862,50 Kč. Jestliže proto pouze na podkladě těchto informací, které žalobkyně měla k dispozici, vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného, nepostupovala tak správně (evidentně žalovanému s ohledem na jeho reálné hospodaření totiž žádné volné měsíční prostředky pro splácení úvěru nezůstávaly).

13. Za té situace však žalobkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž uzavřená smlouva je neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (MELZER Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/87, ECLI:EU:C: 1978). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. , který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje také již jen odkázat.

14. Bylo řečeno, že smlouva uzavřená se žalovaným jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti. Plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy poskytnuta částka 50 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně jí neuhradil ničeho, pak žalobkyně má nárok na zaplacení neuhrazené dlužné částky 50 000 Kč.

15. S ohledem na vše výše uvedené je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl. Za té situace přitom nemá ani smysl se těmito nároky, jak případně žalobkyní byly tvrzeny a prokazovány, jakkoli dále zaobírat.

16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni, která v řízení zaznamenala pouze částečný úspěch, ovšem mírně převažující nad úspěchem žalovaného, má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5 209,33 Kč. Tato částka představuje konečný úspěch ve výši 15 % k celku. Žalobkyně měla úspěch ve výši 57,5 % a žalovaný ve výši 42,5 %, což je současně neúspěch žalobkyně. Po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně je tedy výsledný úspěch žalobkyně 15%. Celkové náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 477 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhl. 177/96 Sb. za 4 úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění, žaloba, účast při jednání) po 4 580 Kč, 4 paušální odměny po 300 Kč, náhrady za zmeškaný čas při cestě k jednání a zpět za 22 půlhodin po 100 Kč, náhrady cestovních výdajů za cestu autem na trase obec - obec a zpět 4 108 Kč a dle 21 % DPH z částky 25 828 Kč, tj. 5 423,88 Kč Náklady řízení tak činí celkem částku 34 728,90 Kč. Jelikož žalobkyně má nárok pouze na 15 % z celkové částky, je žalovaný povinen uhradit jí částku ve výši 5 209,33 Kč k rukám jejího právního zástupce.

17. O lhůtách k plnění soud rozhodl dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí.