Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
35 C 66/2022-15
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 1 101 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 101 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 101 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 101 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 101 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Soud se zabýval žalobou z jízdy bez dokladu o zaplacení ze dne 18. 2. 2021 anonymizováno společnosti právnická osoba
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy, který je provozován společností právnická osoba, a to dne 18. 2. 2021 na lince anonymizováno číslo. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného činí 101 Kč a přirážky k jízdnému 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalobci.
Soud posuzoval nárok ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dále ve smyslu § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, a ve smyslu § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaný jako cestující z přepravní smlouvy byl povinen se při jízdě dopravním prostředkem žalobce prokázat platným dokladem a pokud tak neučinil, byl povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou určí dopravce v přepravním řádu, nejvýše však 1 500 Kč, což žalobce učinil.
Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil nárok žalobce dobrovolně, musel soud žalobci nárok přiznat, jak uvedeno ve výroku rozsudku, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž pohledávka byla postoupena žalobci v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobci žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Žalobce jako právní nástupce společnosti právnická osoba podal vůči žalovanému 2 žaloby v rozmezí 1 měsíce vždy za 1 jízdu bez dokladu o zaplacení jízdného. V době podání předchozí žaloby vedené pod sp. zn. spisová značka pak žalobce již věděl o pohledávce z této žaloby, přičemž s ohledem na to, že jde o jednotlivé jízdy, mu nic nebránilo obě žaloby podat společně. Tím by náklady řízení hradil toliko jedenkrát. Vzhledem k tomu, že žalobci již byly náklady řízení přiznány v souběžném řízení, uzavřel soud, že opakované náklady řízení byly zaplaceny neúčelně. Soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.