Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 156/2021-79
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 37.276 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 30.590 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 30.590 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 6.686,40 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 983,76 Kč a úrok 10 % ročně z částky 16.202,52 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 118.022 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 30.590 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 30.590 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 6.686,40 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 983,76 Kč a úrok 10 % ročně z částky 16.202,52 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 118.022 Kč, se zamítá. <b>II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 31. 5. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 30.590 Kč, smluvních pokut v celkové výši 6.686,40 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, a náhrady nákladů řízení, to vše na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 25.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem za poskytnutí, ve 48 měsíčních splátkách po 2.049 Kč, počínaje květnem 2017. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne datum na účet uvedený ve smlouvě. Pro nesplácení byl úvěr zesplatněn.
2. Před poskytnutím úvěru splnila žalobkyně svoji povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě údajů a informací získaných od žalovaného uvedených ve formuláři hodnocení klienta a ověřením v databázích registru SOLUS a NRKI. Žalobkyně zjistila, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s klientem doporučil úvěr ke schválení.
3. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 19.901,32 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku z úvěru 95,9 % od datum do datum ve výši 983,76 Kč, a úroku v sazbě 10 % ročně od datum do zaplacení maximálně však do částky 118.022 Kč. Tato sazba je stanovená v souladu s §1802 občanského zákoníku, pro případ nejsou-li ujednány úroky z úvěru. Tato sazba odpovídá úrokům obvyklým, požadovaným za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka a době uzavření smlouvy. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty 5.489 Kč (11 splátek x 499 Kč) za prodlení s úhradou splátek o délce 30 dnů, zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 5.200 Kč (26 splátek x 200 Kč), smluvní pouty 0,1% denně z částky 19.901,32 Kč od datum do datum ve výši 6.686,40 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení 10% ročně z částky 30.590 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, na kterou však žalovaný nereagoval.
4. Žalovaný se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřil, v řízení zůstala zcela nečinný.
5. K jednání nařízenému ve věci dne datum, se zástupce žalobkyně dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. I když žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud v daném případě tento rozsudek nevydal, neboť, jak je níže uvedeno, shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou.
6. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy:
Vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek ze dne datum, úplným výpisem žalobkyně ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ke dni datum, výpisem z registru SOLUS ke dni datum, výpisem registru NRKI ke dni datum, pracovní smlouvou žalovaného ze dne datum, historií plateb účtu žalovaného o došlých platbách mzdy za anonymizována tři slova 2017, výplatními lístky žalovaného za anonymizováno rok anonymizována dvě slova 2017, prohlášením klientů (informace pro klienty) s podpisem žalovaného ze dne datum, kartou klienta, hodnocením klienta ke smlouvě číslo ze dne datum, předsmluvním formulářem ke smlouvě číslo smlouvo o úvěru číslo ze dne datum, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo včetně splátkového kalendáře a spolu s dokladem o odeslání žalovanému, dokladem o vyplacená úvěru ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum spolu s dokladem o odeslání žalovanému.
7. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:
Žalovaný vyplněním formulářové žádosti zažádal dne 10. 4. 2017 o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru, v celkové výši 25.000 Kč. Přípisem ze dne datum byla nabídka na uzavření smlouvy o úvěru žalobkyní akceptována, oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno poštou na korespondenční adresu dle smlouvy. V oznámení je sděleno schválení úvěru ve výši 25.000 Kč a konečné parametry poskytovaného úvěru: doba trvání činí 48 měsíců, počet měsíčních splátek 48, základní celková částka splatná úvěrovaným činí 98.352 Kč, celková výše měsíční splátky 2.049 Kč, výpůjční úroková sazba úvěru činí 151,58 %. K oznámení je přiložen splátkový kalendář s rozpisem splátek splatných od datum do datum. Uvedenou akceptací došlo k uzavření smlouvy, kterou je uvedený návrh, ve spojení s oznámením o schválení úvěru. Dne datum byl úvěr ve výši 25.000 Kč vyplacen na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, vedený u ČSOB na jméno příjmení. Žalovaný ke dni podání žaloby splatil celkem 71.715 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě informací poskytnutých klientem a uvedených v kartě hodnocení klienta. Dále prověřila žalovaného v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS. Z doloženého výpisu z databáze SOLUS k datu datum soud zjistil, že k žalovanému byla k datum evidována dlužná částka po splatnosti, resp. dlužná splátka po splatnosti byla zaplacena datum a klientovi byl přiřazen příznak„ U“. Z doloženého výpisu z NRKI k datu
datum, soud zjistil, že žalovanému bylo přiřazeno skóre 258, což dle legendy odpovídá kategorii I. – nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Z hodnocení klienta dále soud zjistil, že žalovaný byl v době sjednání úvěru zaměstnancem právnická osoba, se sídlem v obec s průměrným měsíčním příjmem 17.980 Kč, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do
datum, měl tedy skončit za měsíc po poskytnutí úvěru a před úplným splacením úvěru. Dále žalovaný uvedl, že je ženatý, s manželkou nežije ve společné domácnosti, má jedno dítě v domácnosti. Dále uvedl, že má maturitu a bydlí v družstevní formě bydlení. Jako měsíční výdaje žadatele je uvedena částka 3.410 Kč, soudu je z úřední činnosti známo, že tato částka vychází z paušální částky pokrývající životní minimum a náklady spojené s výživou a zajištěním základních potřeb. Tato částka je uváděna pravidelně i v jiných smlouvách ve vztahu k jiným žadatelům o úvěr, a jedná se tak o zmechanizovaný a konstantní systém vyjádření fixních nákladů předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr. V hodnocení klienta je dále uvedena částka 2.000 Kč na dítě v domácnosti, dále jsou uvedeny splátky ve výši 1.000 Kč a splátky vůči žalobkyni 3.450 Kč, v položce bydlení (nájemné, inkaso) je uvedena částka 1.400 Kč a ostatní výdaje /doprava, kurzy, záliby apod.) je uvedena částka 50 Kč. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný disponuje volnými zdroji ve výši 5.740 Kč. Bankovní účet, na který byl úvěr vyplacen, je veden na jméno žalovaného. Na uvedený účet byla vyplácena mzda žalovaného ve výši 15.007 Kč za anonymizováno rok anonymizováno částka anonymizována dvě slova 2017. Z výplatní pásky soud zjistil, že čistý příjem žalovaného ze mzdy se pohyboval mezi 16.183 Kč a 17.980 Kč a dále že žalovanému byla ze mzdy srážena částka 1.000Kč jako běžné výživné. Výpisy z účtu žalovaného (historie plateb) nejsou úplné a nelze z nich proto učinit jiné závěry, např. o existenci či neexistenci dalších závazků žalovaného.
8. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil mimo jiné, že rozsudkem č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byla schválena dohoda rodičů nezletilého dítěte, kterou byl nezletilý (ročník 2010) svěřen do výchovy matky a žalovaný jako otec nezletilého byl zavázán přispívat na výživu nezletilého částkou 1.000 Kč. Výživné bylo od anonymizováno rok vymáháno exekučně, což vyplývá i z předložených výplatních lístků žalovaného.
Dále soud zjistil, že předmětem řízení sp. zn. spisová značka byla pohledávka žalobkyně vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru číslo ve výši 60.001 Kč. Žaloba byla podána
datum. Soud konstatuje, že splátka uvedeného úvěru ve výši 3.450 Kč koresponduje s údajem o výši splátky v hodnocení klienta v projednávané věci a dále s údajem, že v době sjednávání projednávané smlouvy neměl žalovaný vůči žalobkyni žádné závazky ve stavu vymáhání.
9. Z registru obyvatel soud zjistil, že žalovaný má tři děti. Syna narozeného v listopadu 2010 ze vztahu s předchozí partnerkou a dále s manželkou syna narozeného v anonymizováno 2014 a dceru narozenou v anonymizováno 2017. Sňatek uzavřel žalovaný datum. V době sjednávání předmětného úvěru tedy byl žalovaný ženatý a měl dvě nezletilé děti, z nich k jednomu měl stanoveno výživné 1.000 Kč, které bylo vymáháno exekučně ze mzdy a třetí dítě se narodilo měsíc po uzavření předmětné smlouvy.
10. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
15. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
16. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
17. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
18. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
19. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni datum dle zjištěných informací,
v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalovaného. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka. Dle těchto údajů byl žalovaný ženatý, s jedním dítětem, vedl domácnost v družstevním bydlení a byl zaměstnaný v pracovním poměru na dobu určitou u zaměstnavatele se sídlem v obec a s příjmem okolo 18.000 Kč. Skutečnost, že žalovaný uvedl v hodnocení toliko jedno dítě nelze klást k tíži žalobkyně, neboť tento údaj bez přístupu k údajům centrální evidence obyvatel lze ověřit pouze s obtížemi.
20. Soud však zcela postrádá doložení výdajů žalovaného na bydlení (nájemní smlouvou, doklad SIPO), stejně tak postrádá zohlednění výdajů na dopravu do zaměstnání, když sídlo zaměstnavatele žalovaného se nacházelo mimo adresu bydliště žalovaného. Jelikož měl žalovaný bankovní účet, bylo nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit výdaje žalovaného, právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců. Poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil pouze s historií plateb z bankovního účtu žadatele osvědčující výši mzdy, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Stav, kdy pracovní poměr žalovaného končil necelý měsíc a půl po uzavření předmětné smlouvy, měl vést poskytovatele k dalšímu prověřování, z čeho (z jakých prostředků) hodlá žalovaný své závazky hradit po datum. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud tento příjem není potvrzen i pro období trvání úvěru a dále není dostatečně zkoumána jeho výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci. Signálem k takovému postupu byly také zcela jistě výstupy registrů SOLUS a NRKI a dále údaj o exekučním vymáhání výživného v poměrně nízké výši 1.000 Kč, který byl zřejmý z předložených výplatních lístků.
21. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla (s ohledem na nejisté trvání pracovního poměru žalovaného po skočení doby určité a absentující ověření informací o výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
22. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne datum číslo. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, neboť v případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud.
23. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 25.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 71.715 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný tak svůj dluh vůči žalobkyni uhradil zcela, soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu, podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Zde byl úspěšný žalovaný. Jelikož však žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.