Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
34 C 125/2021-35
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
anonymizována tři slova jméno příjmení
sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
anonymizováno adresa, obec a číslo
anonymizována dvě slova adresa žalovaného
o 256 216 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 244 452 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 244 452 Kč od 18. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci 11 764 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 54 009,40 Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 244 452 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 244 452 Kč od 18. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci 11 764 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 54 009,40 Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou ze dne 28. 6. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 256 216 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru anonymizováno číslo. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému dne 8. 11. 2018 převodem na účet úvěr ve výši 300 000 Kč, který měl být splacen v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 147 Kč vždy k 8. dni v měsíci. Na splátkách bylo celkem uhrazeno 103 840 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný opakovaně ocitl v prodlení s úhradou splátek, žalobce dopisem ze dne 4. 1.2021 odstoupil od smlouvy. Celkový dluh žalovaného se skládá z jistiny ve výši 244 452 Kč, dlužných splátek pojištění 1 680 Kč, dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši 8 584 Kč a z nákladů v případě ukončení smlouvy ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobce se žalovaným jako spotřebitelem dne 8. 11. 2018 uzavřel smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 300 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 8,90 % a výší RSPN 9,27 %, přičemž smluvní strany si dále sjednaly, že se budou řídit také obchodními podmínkami a sazebníkem poplatků. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet žalobci úvěr, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 147 Kč, včetně platby na pojistné, po dobu 84 měsíců, které byly splatné vždy k 8. dni příslušného kalendářního měsíce (smlouva o úvěru). Žalobce odstoupil dne 4. 1. 2021 od smlouvy o úvěru (odstoupení od smlouvy ze dne 4. 1. 2021). Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný má čistý měsíční příjem 35 000 Kč, s tím, že po odečtení výdajů žalovaného (12 000 Kč jako splátky úvěrů a půjček), není uvedeno, jaká zbývá částka jako volné zdroje. Žalovaný dále uvedl, že je rozvedený, žije v nájmu v bytě a má jednu vyživovací povinnost k nezletilému (smlouva o úvěru). Jako zaměstnavatele uvedl právnická osoba anonymizována dvě slova v hodnocení klienta doporučil úvěr schválit s tím, že prověřil žalovaného v registru příjmení s výsledkem negativní, v centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem a prošel registr anonymizováno (příjmení anonymizována dvě slova) se zjištěním, že žalovaný má osobní úvěr ve zbývající výši 1 005 074 ve splátkách 8 446 Kč, spotřebitelský úvěr ve zbývající výši 343 200, který žalovaný splácel ve výši 4 400 Kč a kreditní kartu s fixní splátkou ve výši 527 Kč; žalovaný měl dále uvést výši nájmu 6 000 Kč, a splátky úvěrů ve výši 13 373 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů tedy 14 523 Kč (zpráva o posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný předložil výpis z účtu vedeného u právnická osoba, za měsíc září 2018, dle kterého zaměstnavatel anonymizována dvě slova mu zaslal na účet 33 896 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný splácel další úvěr ve výši 570 000 Kč ve splátkách 9 647 Kč, když smlouvu se spol. anonymizována dvě slova uzavřel dne 1. 11. 2018 (řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka). Žalovaný dlužnou částku v dohodnuté lhůtě splatnosti včetně ze smlouvy vyplývajících dalších shora specifikovaných plnění nevrátil, ačkoliv byl o vrácení upomínán (upomínka ze dne 1. 4. 2021, předžalobní výzva ze dne 7. 4. 2021, včetně poštovního podacího archu).
4. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by smluvní vztah ukončil dříve, než tvrdil žalobce, nebo že by na svůj dluh cokoliv zaplatil, ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu.
5. Na základě shora uvedených důkazů a tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nezpochybnil, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytla převodem na účet částku 300 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 8,90 % a výší RSPN 9,27 %. Žalovaný se úvěr zavázal splácet ve formě 84 měsíčních splátek po 5 147 Kč počínaje měsícem prosinec 2018. Majetkové poměry žalovaný popsal ve smlouvě o úvěru, ve které uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč a splátky úvěrů činí 12 000 Kč, žije v nájmu v bytě a má jednu vyživovací povinnost. Tvrzené zaměstnání a příjem doložil výpisem z účtu a potvrzením o příjmu, ze kterého vyplynulo, že za období od číslo 2018 činí průměrný měsíční příjem žalovaného 35 187 Kč. Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného v registru příjmení, anonymizováno 5 slov. Jiné listiny žalovaný nedoložil a jiným způsobem, než výše uvedeným způsobem, žalobce úvěruschopnost žalovaného nezkoumal.
6. Žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci za poskytnutí této částky úrok ve výši 8,90%. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 84 měsíčních splátkách po 5 147 Kč. Žalobce vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele
7. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobce poskytl žalovanému úvěr přesto, že jeho zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo dostatečné. Žalovaný měl daný úvěr splácet formou splátek ve výši 5 147 Kč měsíčně za situace, kdy žalobce z anonymizováno zjistil, že žalovaný již splácí osobní úvěr ve zbývající výši 1 005 074 ve splátkách 8 446 Kč, spotřebitelský úvěr ve zbývající výši 343 200, který žalovaný splácel ve výši 4 400 Kč a kreditní kartu s fixní splátkou ve výši 527 Kč, že bydlí v nájmu v bytě, výši nájmu žalovaný do smlouvy neuvedl, částka 6 000 Kč je uvedena až v dokumentu„ posouzení úvěruschopnosti“, který předložil žalobce na výzvu soudu; výše nájmu nebyla ověřena, žalobce nadto při jednání dne 5. 1. 2022 na výzvu soudu uvedl, že žalovaný ohledně nájmu ničeho nesdělil, pouze tvrdil, že žije v bytě s družkou, které hradí nájem. Žalobce se řádně nezabýval výdaji žalovaného na bydlení, stravu, dopravu, služby (vyjma splátek úvěrů, byť nedostatečně), výší vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti, ani nezohlednil částku na výživu nezletilého v rámci výdajů žalovaného a nezohlednil ani částku představující životní minimum jako částku určenou na výdaje žalovaného (3 410 Kč v roce 2018). Žalobce rovněž nezkoumal dobu trvání pracovního poměru žalovaného, spokojil se pouze s jedním výpisem z účtu žalovaného. Výše uvedené tak jednoznačně prokazuje skutečnost, že žalobce řádně nezkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zejména jeho výdaje, kdy žalobcem tvrzená negativní lustrace příjmení na této skutečnosti ničeho nemění a jiné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalobce nenavrhl.
8. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku název soudu sp.zn. spisová značka ve spojení s konstantní judikaturou anonymizována dvě slova mezinárodní organizace a název soudu. Jak uvedl anonymizována dvě slova mezinárodní organizace v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 ustanovení právního předpisu EU, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice ustanovení právního předpisu EU Smlouva o EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizováno dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl název soudu ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. ústavní nález to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.
9. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Jestliže žalobce přes neplatnost smlouvy o úvěru plnil žalovanému 300 000 Kč, plnil dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo mu dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 244 452 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka, ze dne 7. 4. 2010, a žalobci tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení z částky 244 452 Kč ode dne 18. 1. 2021 do zaplacení.
10. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl co do částky 244 452 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 18. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.) a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobci, jež byl v řízení úspěšný, byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení v částce 54 009,40 Kč, přičemž tato částka představuje 90,80 % z jejich celkové výše anonymizováno (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,60 %). Celková výše nákladů sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 811 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 256 216 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění a účast na jednání dne 5. 1. 2022), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 560 Kč ve výši 8 097,60 Kč. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť žaloba má být perfektní již v době podání. Lhůta 3 dnů ke splnění povinnosti uložené rozsudkem byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo pro náhradu nákladů řízení k rukám advokáta stanoví ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízením exekuce.