Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 214/2021-27

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 9.524,41 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba žalobce se v částce 174,41 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.076,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 360,60 Kč, s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 9.524,41 Kč od 21.1.2020 do 12.3.2021, s 0,75% úrokem z prodlení ročně z částky 174,41 Kč od 13.3.2021 do zaplacení a s 29% úrokem ročně z částky 9.524,41 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.350 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 9.350 Kč od 13.3.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1.489 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba žalobce se v částce 174,41 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.076,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 360,60 Kč, s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 9.524,41 Kč od 21.1.2020 do 12.3.2021, s 0,75% úrokem z prodlení ročně z částky 174,41 Kč od 13.3.2021 do zaplacení a s 29% úrokem ročně z částky 9.524,41 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.350 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 9.350 Kč od 13.3.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1.489 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 9.524,41 Kč s příslušenstvím, neboť dne 10.10.2018 uzavřel právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl věřitel žalovanému v hotovosti a v den uzavření smlouvy částku 10.000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit věřiteli částku ve výši 8.917 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené finanční prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně sjednanou ve smlouvě o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4.180 Kč, jakož i poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.948 Kč, to vše prostřednictvím 60 týdenních splátek po 316 Kč, při splatnosti poslední splátky dnem 4.12.2019. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas neplatil a na poskytnutou zápůjčku zaplatit toliko 650 Kč. K 26.2.2019 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení dlužné částky, jež představuje na jistině 9.524,41 Kč a na poplatku 7.634,16 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o zápůjčce ze dne 10.10.2018, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 včetně oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020 a výzvou k plnění ze dne 25.2.2021 včetně podacího lístku, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 10.10.2018 uzavřel právní předchůdce žalobce - právnická osoba s žalovaným jako zákazníkem smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl věřitel dlužníkovi - zákazníkovi půjčku ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaný jako zákazník zavázal vrátit spolu s poplatkem za půjčku ve výši 8.917 Kč (sestávající se z úroku ve výši 1.789 Kč, z poplatku za zpracování doručení a administrativní činnost včetně flexibilního splácení ve výši 4.180 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.948 Kč) to vše formou 60 splátek, splatných vždy ke konci splátkového období po 316 Kč. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (dále jen "RPSN") činí 241,97%. Dne 20.1.2020 byla uzavřena písemná smlouva o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, když téhož dne bylo sepsáno oznámení o postoupení pohledávky. Podáním ze dne 25.2.2021 byl žalovaný vyzván k plnění dlužné částky spolu se základním, skutkovým, právním rozborem předcházející žalobě s tím, že ve výzvě byl tento vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 12.3.2021.

4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.

5. Ve smyslu ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle ust. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je dílem důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 10.10.2018 sepsána smlouva o zápůjčce číslo ve smyslu ust. a následující ve spojení s ustanoveními zákona číslo Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10.000 Kč.

13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. ).

14. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. , kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žalovaným, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjistil majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Žalobce si teda počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. ,2 o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplňují tyto povinnosti, má též pro širší společnost, neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýká pouze dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ust o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. či Ústavního soudu, jak shora uvedeno). S ohledem na výše uvedené tedy dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky 9.350 Kč, tedy částky, která byla žalovanému prokazatelně poskytnuta po odpočtu částky 650 Kč, kterou na poskytnutou finanční částku hradil. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci částku 9.350 Kč, neboť ve smyslu ust. o.z. se žalovaný na úkor žalobce obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. S ohledem na shora uvedené, tak soud žalobě dílem vyhověl nejen co do dlužné jistiny, ale i co do příslušenství pohledávky představující úroky z prodlení ve smyslu ust. 1970 o.z. ve spojení a ve výši vládního , kdy prvý den prodlení soud odvozuje od konce lhůty, která byla žalovanému k úhradě stanovena ve výzvě k plnění se základním skutkovým nebo právním rozborem ze dne 25.2.2021. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný byl ve věci zcela pasivní, neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatit a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči němu z hlediska hmotněprávního je nedůvodný. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena v rozsahu tří dnů s odkazem na ust. Pokud se týká zamítavého výroku, a to v rozsahu částky 174,41 Kč, tak tato částka představuje rozdíl mezi částkou žalobcem v žalobě požadovanou a soudem tímto rozhodnutím přiznanou (9.524,41 Kč - 9.350 Kč). Z důvodů shora uvedených pak soud zamítl i nárok žalobce týkající se příslušenství pohledávky, a to v rozsahu jak ve výroku I. uvedeno, neboť tyto vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 200 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (,5 a ) tedy celkem 1.489 Kč, z čehož DPH představuje 189 Kč.

16. S ohledem na výši předmětu tohoto sporu podléhá odůvodnění tohoto rozhodnutí ustanovení

17. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.