Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 251/2021-41

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 22.140 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba žalobce se v částce 11.840 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.542,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13.457,57 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 15.742,03 Kč od 7.12.2019 do 18.9.2020, s 23,72% úrokem ročně z částky 15.742,03 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.300 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 10.300 Kč od 19.9.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba žalobce se v částce 11.840 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.542,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13.457,57 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 15.742,03 Kč od 7.12.2019 do 18.9.2020, s 23,72% úrokem ročně z částky 15.742,03 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.300 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 10.300 Kč od 19.9.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 22.140 Kč s příslušenstvím, neboť dne 5.3.2015 uzavřel právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba s žalovaným smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 10.000 Kč a tento se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč zaplatit prostřednictvím 58 týdenních splátek po 300 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 14.4.2016. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil a za celou dobu trvání smluvního vztahu věřiteli uhradil toliko 4.750 Kč. Dne 1.6.2015 uzavřela společnost právnická osoba s žalovaným dále smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 6.000 Kč a tento se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč splatit prostřednictvím 58 týdenních splátek po 180 Kč, při sjednané splatnosti splátky dnem 11.7.2016. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas neplnil, s úhradou splátek se dostal do prodlení a na pohledávku vůči věřiteli za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil toliko 950 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Kartou zákazníka ze dne 5.3.2015 a 1.6.2015, smlouvou o půjčce ze dne 1.6.2015, smlouvou o půjčce ze dne 5.3.2015, výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3.9.2020 včetně podacího razítka ze dne 4.9.2020 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019, na základě kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 1.6.2015 byla mezi společností právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako zákazníkem uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které poskytl úvěrující zákazníkovi peněžní prostředky v částce 6.000 Kč a zákazník se zavázal zaplatit úvěrujícímu za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 4.440 Kč (poplatek za administrativní činnosti ve výši 1.200 Kč, úrok ve výši 840 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč), což v součtu představuje celkovou dlužnou částku ve výši 10.440 Kč. Ve smlouvě se zákazník - žalovaný zavázal zaplatit úvěrujícímu celkovou dlužnou částku prostřednictvím 58 splátek po 180 Kč, kdy první splátku byl zákazník povinen zaplatit nejpozději 7 kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední, vždy nejpozději do konce následujícího týdne. Dne 5.3.2015 uzavřeli ti samí účastníci další smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl úvěrující zákazníkovi peněžní prostředky v částce 10.000 Kč a tento se zavázal poskytnuté finanční prostředky úvěrujícímu zaplatit spolu s poplatek v celkové výši 7.400 Kč (poplatek za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, úrok ve výši 1.400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč), tedy celkovou dlužnou částku ve výši 17.400 Kč prostřednictvím 58 splátek po 300 Kč, přičemž první splátku byl zákazník povinen zaplatit nejpozději sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední, vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. V kartě zákazníka ze dne 5.3.2015 soud zjistil, že je uvedeno zaměstnání zákazníka spolu s jeho příjmem - mzdou ve výši 13.800 Kč, jakož i měsíčními výdaji, a to za nájem ve výši 2.650 Kč, za výdaje domácnosti ve výši 3.500 Kč, alimenty ve výši 2.000 Kč, výdaje na telefon ve výši 200 Kč a exekuce ve výši 1.300 Kč. Použitelný příjem tak byl vyčíslen částkou 4.150 Kč. V kartě zákazníka ze dne 1.6.2015 byl uveden identický zaměstnavatel a však s rozdílnou výší mzdy toliko ve výši 13.000 Kč, což opět představuje jediný příjem zákazníka. V rámci měsíčních výdajů na domácnost je zaznamenáno nájemné ve výši 2.700 Kč, výdaje na domácnost ve výši 3.500 Kč, splátky/půjčky/alimenty ve výši 3.200 Kč a výdaje na telefon ve výši 200 Kč. Použitelný příjem pak byl zaznamenán ve výši 3.400 Kč. Dne 6.12.2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba a právnická osoba s následným oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019. Dne 3.9.2020 byla sepsána výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, jež byla žalovanému odeslána, jak vyplývá z podacího lístku dne 4.9.2020. Ve výzvě byla žalovanému stanovena lhůta k uhrazení dlužné částky, a to nejpozději do 18.9.2020.

4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.

5. Ve smyslu ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle ust. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 1.6.2015 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo dne 5.3.2015 rovněž smlouva o zápůjčce číslo následující o.z., a to ve spojení s ust. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak úvěrující byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce - právní předchůdce poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 16.000 Kč (6.000 Kč a 10.000 Kč).

13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. ).

14. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. , kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žalovaným, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjistil majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Žalobce si teda počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. ,2 o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplňují tyto povinnosti, má též pro širší společnost, neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýká pouze dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ust o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. či Ústavního soudu, jak shora uvedeno). S ohledem na výše uvedené tedy dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky 10.300 Kč představující rozdíl mezi skutečně půjčenou částkou žalovanému a žalovaným v mezidobí zaplacenou (z půjčky ze dne 1.6.2015 - 5.050 Kč a z půjčky ze dne 5.3.2015 - 5.250 Kč). Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci částku 10.300 Kč, neboť dle ust. o.z. se žalovaný na úkor žalobce obohatil bez spravedlivého důvodu, když přijal plnění bez právního důvodu. Soud vyhověl žalobě i pokud jde o příslušenství z dlužné částky ve smyslu ust. o.z. ve spojení s vládním účinném k prvému dni prodlení, který soud odvozuje od konce lhůty, která byla žalovanému stanovena v písemné výzvě k zaplacení dlužné částky. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný byl ve věci zcela pasivní, neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči němu z hlediska hmotněprávního je nedůvodný. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena s odkazem na v rozsahu tří dnů. Pokud se týká zamítavého výroku v rozsahu částky 11.840 Kč včetně shora specifikovaného příslušenství, tak tato částka je představována rozdílem mezi žalobcem původně požadovanou částku a soudem přiznanou (22.140 Kč - 10.300 Kč). Jedná se o částku, která v duchu shora uvedeného žalobci z titulu vydání bezdůvodného obohacení nepřísluší. Tomuto rovněž nepřísluší ani zamítnuté příslušenství pohledávky, a to s identického důvodu.

15. Výrok o náhradě náklad řízení je odůvodněn ust. , kdy míra úspěchu a neúspěchu obou účastníků v tomto řízení je v zásadě shodná, soud tak rozhodl, že žádnému z účastníků na účelně vynaložených nákladech v tomto řízení ničeho nepřiznal.

16. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího a to ve třech písemných vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.