Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 196/2021-78
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 19 391 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 981 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 19. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 11 410 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 11 410 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 189,12 Kč od 1. 4. 2021 do 18. 5. 2021, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 981 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 19. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 11 410 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 11 410 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 189,12 Kč od 1. 4. 2021 do 18. 5. 2021, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala žalobu a doplnění žaloby, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 391 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 10. 2019 prostřednictvím sítě internet smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč bankovním převodem na účet uvedený ve smlouvě dne 29. 10. 2019, který měl být splacen s poplatky, úroky ve 24 měsíčních splátkách. Žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru, zda žalovaný má úvěry u jiných společností a zda tyto platí. Žalobkyně prověřuje spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, rodinný stav, splátky u jiných společností, zdroj příjmů. Žalovaný hradil v průběhu trvání smlouvy dne 6. 12. 2019 částku 1960 Kč, dne 2. 3. 2020 částku 1 962 Kč, dne 9. 3. 2020 částku 2 500 Kč, dne 26. 4. 2020 částku 3 616 Kč, dne 19. 5. 2020 částku 1 981 Kč. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 14 996 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 245Kč, úrok v celkové výši 1 960 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 695 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 189,94 Kč od 1. 4. 2021 do 18. 5. 2021 a dále do zaplacení. Žalovanému byla zaslaná předžalobní výzva. Při posouzení bonity žalobkyně využívá úvěrové registry SOLUS a NRKI, vstupní data pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky žalovaného byla čistý měsíční příjem 40 000Kč, měsíční výdaje domácnosti na bydlení 15 000Kč, životní minima členů domácnosti 3 410Kč (1 dospělý), počet vyživovaných dětí – 0. Dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen.
2.Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.
3.Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil.
4.Žalobkyně předložila úvěrovou smlouvu a rámcovou smlouvu ze dne 5. 1. 2016, úvěrovou smlouvu ze dne 29. 10. 2019, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník platný od 4. 1. 2019, opis výpisu proplacení smlouvy, výpis čerpání splátek a úhrad, přehled transakcí na účtu, printstcreen ze systému žalobce, zprávu z nebankovního registru, výzvu před zahájením vymáhání z 5. 8. 2020, výzvu ke splacení celé půjčky z 23. 9. 2020, předžalobní výzvu k plnění ze dne 1. 4. 2021 včetně poštovního podacího archu z 6. 4. 2021, ze kterých lze učinit závěr, že se žalobkyně zavázala úvěrovou smlouvou ze dne 29. 10. 2019 poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč a žalovaný měl celkovou částku ve výši 27 520 Kč nezahrnující úhradu za doplňkové služby splatit ve 24 splátkách. V uvedené smlouvě a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru k osobě žalovaného je uvedeno rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa bydliště a doručovací adresa shodná s adresou bydliště, číslo mobilního telefonu, emailová adresa, číslo bankovního účtu. Splátkový kalendář obsahoval výši splátek, první splátka byla ve výši 1 841 Kč, sedm splátek bylo po 1 962Kč, patnáct splátek po 982 Kč a poslední splátka ve výši 966 Kč. V úvěrové smlouvě a rámcové smlouvě ze dne 5. 1. 2016 k osobě žalovaného bylo uvedeno rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa bydliště a doručovací adresa shodná s adresou bydliště, číslo mobilního telefonu, emailová adresa, čistý měsíční příjem 20 000Kč, student, měsíční výdaje 1 500 Kč. Z přehledu transakcí na účtu číslo vedený u právnická osoba byly zjištěny výběry dne 25. 8. 2016 ve výši 729 Kč, 200 Kč, 311 Kč Dle opisu výpisu proplacení smlouvy a zprávy právnická osoba ze dne 30. 8. 2021, kterou soud vyžádal, byla dne 29. 10. 2019 zaslána žalobkyní na účet žalovaného číslo částka 20 000 Kč. Dopisem ze dne 1. 4. 2021 podaným dle podacího archu k poštovní přepravě dne 6. 4. 2021 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky do třiceti dnů od sepsání výzvy.
5.V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Důkazní břemeno k prokázání těchto skutečností nese žalobkyně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 (právnická osoba v . jméno příjmení a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
6.Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Deklarované příjmy ve výši 20 000Kč, jakož i sdělení, že žalovaný je studentem jsou uvedeny v úvěrové smlouvě a rámcové smlouvě ze dne 5. 1. 2016. Úvěrová smlouva ze dne 29. 10. 2019 neobsahuje sdělení o příjmu žalovaného ve výši 40 000Kč, o jeho pracovní činnosti jako OSVČ, specifikaci měsíčních výdajů ve výši 1 500Kč. Z předložených listin nevyplývá předložení dokladů k tvrzeným údajům o osobních, majetkových poměrech žalovaného. Transakce z účtu žalovaného se vztahují k výdajům realizovaným v roce 2016, předložený výpis nevypovídá o případných příjmech a výdajích, zůstatku finančních prostředků na uvedeném účtu k datu úvěrové smlouvy ze dne 29. 10. 2019. Z dokladů předložených žalovanou pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nelze dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, nebyly doloženy doklady k tvrzením o jeho příjmu, pracovní činnosti, výdajům. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
7.Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč a uhradil 12 019 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 7 981 Kč. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 1. 4. 2021 podané k přepravě dne 6. 4. 2021, dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 19. 5. 2021. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
8.Žalovaný, který se k jednání nedostavil, ve věci neučinil žádný úkon, byl ve věci úspěšný v rozsahu 17,68 %, z obsahu spisu nebyly zjištěny náklady žalovaného. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, exekuci.