Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (10)No categories available
9 C 66/2021-28
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, již se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 19,27% ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, již se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 19,27% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne datum o úvěru se společností právnická osoba (dále též„ původní věřitel“), a to písemnou formou. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka, které mu byly předány uvedeného dne v hotovosti. Žalovaný se zavázal krom takto poskytnuté částky vrátit kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši částka (19,27 % ročně z dlužné částky), náklady na hotovostní inkaso ve výši částka a administrativní poplatek za zpracování smlouvy o zápůjčce ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit takto zapůjčené peníze a další poplatky v 60 týdenních splátkách s tím, že poslední splátka byla splatná dnem datum. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Ke dni podání žaloby uhradil toliko částku částka. Původnímu věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, dlužného kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku ve výši 19,27 % ročně z dlužné jistiny od datum, kapitalizovaného úroku ve výši částka, dlužného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně se po žalovaném domáhá shora uvedeného plnění, které doposud žalovaný nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval při jednání v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.
3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný uzavřela datum v písemné formě smlouvu o zápůjčce se společností právnická osoba (dále též„ původní věřitel“). Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka, které mu byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaný se zavázal krom takto poskytnuté zápůjčky vrátit i kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši částka, náklady na hotovostní inkaso ve výši částka a administrativní poplatek za zpracování smlouvy o zápůjčce ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a další poplatky v 60 týdenních splátkách s tím, že poslední splátka byla splatná dnem datum. Splátka však nehradil řádně a včas a doposud zaplatil žalobkyni částku částka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně nato vyzvala žalovaného písemnou výzvou ze dne datum k zaplacení dlužné částky, v níž stručně skutkově i právně vymezila předmět plnění ze strany žalovaného, do datum. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně kartu zákazníka, z níž má soud za prokázané, že žalovaný je rozvedený, žije v nájmu v rodinném domě, jako hlavní zdroj příjmů má starobní důchod ve výši částka. Jako další příjmy uvedl částku částka měsíčně, která není jakkoli blíže specifikována. Dokumenty k ověření finanční situace žalovaného nebyly podle této karty zákazníka žalovaným doloženy a žalobkyní ověřeny. Stejně tak žalobkyně sice tvrdí, že ověřila osobu žalované v dlužnických registrech, k tomuto tvrzení ovšem žádné listiny k posouzení úvěruschopnosti nedoložila. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by dluh splnila či k jeho zániku došlo jiným způsobem než splněním.
4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. V projednávané věci má soud za to, že žaloba není důvodná. Původní věřitel je„ licencovaným“ poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, jak vyplývá z výpisu z rejstříku nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Žalovaný je spotřebitelem.
6. Soud se předně zabýval otázkou, zda žalobkyně či její předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
7. Soud předesílá, že otázku úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat podle § 588 o. z. z moci úřední, t.j. bez návrhu účastníků (viz rozsudek KS obec ze dne 14.3.2018, č.j. 8 Co 47/2018-50, nález Pléna Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 1/10 bod číslo Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 ze dne datum). K textu § 87 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru„ že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy“ soud nepřihlížel, neboť toto ustanovení je evidentně v rozporu s uvedenou Směrnicí EP a tudíž s právem Evropské unie. I když žalovaný námitku neplatnosti úvěrové smlouvy pro porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nevznesl, nemá jeho pasivita na povinnost soudu zabývat se touto otázkou z úřední povinnosti žádný vliv.
8. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle shora cit. ustanovení, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018. Takto uzavřená spotřebitelská smlouva by proto odporovala § 580 odst. 1 o. z. a byla by neplatná. K této neplatnosti by soud přihlédl bez návrhu podle § 588 o. z. I v tomto případě by tedy šlo o plnění na základě bezdůvodného obohacení.
9. Např. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud.
10. Navíc soud upozorňuje i na procesní stránku řízení. Soudy nejsou povinny (ani oprávněny) poskytovat účastníkům v rámci občanského soudního řízení jiné poučení, než o procesních právech a povinnostech. Nemohou (a nesmí) proto účastníky poučovat o hmotném právu, tedy ani o tom, kterých práv (případně povinností) by se mohli (měli) podle hmotného práva domáhat. Poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. slouží k tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (povinnost tvrzení) a aby ke svým tvrzením označili důkazy (povinnost důkazní). Postup podle ustanovení § 118a o. s. ř. přichází v úvahu tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 3820/2009, ze dne 11.1.2011). Soud proto i v tomto případě by dospěl k závěru, že zde jsou dány předpoklady pro zamítnutí žaloby v plném rozsahu.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že nárok žalobkyně není důvodný, neboť žalobkyně i přes určitá tvrzení neprokázala, jakým způsobem ve skutečnosti posoudila úvěruschopnost žalovaného, a zda tak učinila s odbornou péčí. Žalobkyně měla k dispozici prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Žalovaný doložil pouze nájemní smlouvu, ale již z prohlášení žalovaného není zřejmé, jakým způsobem byly ověřeny např. příjmy žalovaného (starobní důchod či další tvrzený příjem ve výši částka měsíčně). Žalobkyně tak podle názoru soudu další výdaje a příjmy žalovaného nezkoumala dostatečně, a byť lze s určitými částka výdajů obecně souhlasit, s ohledem na věk žalovaného a skutečnost, že již je příjemcem starobního důchodu, měla žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti postupovat obezřetněji a už tehdy měla mít vážné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a smlouva o úvěru je tedy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. neplatná.
13. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky bez smluvního základu, neboť nebyla žalobkyní tvrzená smlouva sjednána platně. Převzal-li žalovaný předmět„ zápůjčky“, ať už na základě neplatné smlouvy či bez sjednání smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Pakliže se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka a žalovaný již žalobkyni uhradil částku částka, žalovaný již nemá povinnosti cokoli vracet žalobkyně, neboť žalovaným zaplacená částky částka převyšuje žalobkyní požadovanou částku částka. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť zde již není nic k zaúčtování rozdílu těchto částek.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy zcela úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.