Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 362/2021-42

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 20 100 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 11.100 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.464,85 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10.278,67 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně z částky 15.000 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 15.000 Kč od datum do datum a pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 6.000 Kč od datum do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku 11.100 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.464,85 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10.278,67 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 15.000 Kč od [datum] do [datum] a pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 6.000 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky 20.100 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně. Žalobkyně tvrdila, že ke dni postoupení žalovaný uhradil částku 6.000 Kč, dále již nebylo hrazeno ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 15.000 Kč jako dlužnou jistinu, částku 4.551,70 Kč jako dlužný poplatek za hotovostní inkaso, částku 548,30 Kč jako dlužný poplatek za administrativní činnost, smluvní úrok ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny, a to od datum do zaplacení. Žalobkyně se po žalovaném dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že mezi společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ věřitel“), a žalovaným bylo písmeně dohodnuto, že věřitel žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 2.100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 6.000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den datum. Výše zápůjční úrokové sazby byla sjednána na 23,72% p.a. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že peněžní prostředky v hotovosti převzal. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště.

4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný o svých poměrech písemně prohlásil, že bydlí v nájemním bytě, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán, má příjem 19.000 Kč čistého měsíčně, hradí splátky úvěrů ve výši 1.200 Kč měsíčně a jeho běžné měsíční výdaje činí 8.400 Kč za nájem a domácnost. Věřitel zde uvedl, že prohlášení žalovaného ověřil výplatními páskami, pracovní smlouvou a dokladem SIPO. Uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi věřitelem a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným.

6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum zaslána výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů a současně byl vyrozuměn o postoupení pohledávek.

7. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

8. Dle , (dále jen „“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá . Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v  členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v  povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

15. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr 15.000 Kč zaplatit v 58 týdenních splátek po 450 Kč. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupoval zcela formálně a spokojil se s tím, že uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. O tom svědčí zejména to, že žalobkyně nedisponuje kopiemi dokladů (výplatních pásek, pracovní smlouvy, doklady o výdajích za SIPO) na základě kterých měla být majetková situace žalovaného ověřována a které měly být před uzavřením spotřebitelského úvěru předloženy. Dále pak nebylo ani tvrzeno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházela z jakýchkoliv jiných relevantních dokladů, např. výpisů z bankovního účtu, úvěrové smlouvy, nájemní smlouvy. Současně nebylo prokázáno, že by byly řádně prověřovány měsíční výdaje žalovaného, ty byly evidentně stanoveny pouze odhadem, přičemž vůbec není zřejmé, které konkrétní položky jsou v nich zahrnuty nebo zda a jakým způsobem do nich byla promítnuta tvrzená vyživovací povinnost žalovaného k jednomu nezaopatřenému dítěti. Postup věřitele v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Všechny shora uvedené skutečnosti přitom svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet, a to zejména s ohledem na výši jeho tvrzených příjmů za současné existence dalších závazků.

16. Výdaje i příjmy žalovaného tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi společností právnická osoba a žalovaným ve smyslu absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

17. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil částku 6.000 Kč, když další úhrady žalovaný netvrdil. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil již 6.000 Kč, zbývá mu k úhradě 9.000 Kč. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 9.000 Kč se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl v oznámení o postoupení pohledávky, odeslané dne datum, vyzván k jejímu zaplacení ve lhůtě 10 dnů od doručení. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10% p. a. V souladu s  část věty před středníkem byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl úspěšnější žalovaný, který by měl právo na poměrnou část všech svých nákladů řízení. Žalovaný v řízení zůstal nečinný a neučinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.