Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 164/2019-53
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 11 331,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 11 331,15 Kč spolu s úrokem ve výši 2 198,25 Kč a s úrokem ve výši 18,00 % ročně z částky 11 331,15 Kč od 25. 3. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 483,11 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 331,15 Kč od 25. 3. 2016 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 11 331,15 Kč spolu s úrokem ve výši 2 198,25 Kč a s úrokem ve výši 18,00 % ročně z částky 11 331,15 Kč od 25. 3. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 483,11 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 331,15 Kč od 25. 3. 2016 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 12. 2017 ve znění jejího doplnění ze dne 25. 1. 2018 domáhal zaplacení částky 11 331,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 10. 9. 2014 byla mezi právním předchůdcem žalobce (právnická osoba příjmení příjmení anonymizována dvě slova právnická osoba, IČO) a žalovanou uzavřena smlouva o účtu, na jejímž základě zřídil právní předchůdce žalobce žalované běžný účet. Dne 12. 9. 2014 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o kontokorentu, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované na jejím běžném účtu kontokorentní úvěr, který žalované umožňoval přečerpat peněžní prostředky na jejím běžném účtu až do výše 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr průběžně splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,00 % ročně s tím, že celý kontokorentní úvěr byla povinna splatit vždy nejpozději do 1 roku od jeho čerpání formou vyrovnání stavu běžného účtu do kladného zůstatku. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, využil právní předchůdce žalobce svého oprávnění a celý úvěr zesplatnil ke dni 11. 2. 2015 a s účinností ke dni 2. 3. 2015 od smlouvy o účtu odstoupil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2017 byla pohledávka za žalovanou postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku ve výši 11 331,15 Kč nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.
4. Ze smlouvy o zřízení a vedení U konta ze dne 10. 9. 2014 bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o účtu, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal zřídit a vést pro žalovanou běžný účet č. bankovní účet.
5. Z žádosti/smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. číslo smlouvy číslo ze dne 12. 9. 2014 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dále uzavřena smlouva o kontokorentu, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované na jejím běžném účtu číslo kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr průběžně splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,00 % ročně a nepřekročit jeho sjednanou výši.
6. Z údajů o klientovi ke kontokorentnímu úvěru ze dne 10. 9. 2014 a z interního záznamu dotazu do registru bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce se před poskytnutím kontokorentního úvěru zabýval schopností žalované úvěr splácet, a to jednak na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti a dále na základě informací získaných nahlédnutím do registru SOLUS, centrálního registru úvěrů, CBCB a insolvenčního rejstříku, v nichž ohledně žalované nebyl nalezen žádný negativní záznam.
7. Z Produktových obchodních podmínek pro úvěry právnická osoba příjmení příjmení anonymizována dvě slova právnická osoba platných od 1. 1. 2014 (dále jen„ Podmínky“) bylo zjištěno, že podle článku 9 odst. 9.1 písm. b) Podmínek se za závažné porušení smlouvy o úvěru a jiné závažné skutečnosti bez ohledu na příčinu jejich vzniku považuje, dostane-li se klient do prodlení s úhradou splátky úvěru, úroků nebo jakékoli jiné částky, kterou je povinen bance uhradit. Podle článku 10 odst. 10.1 písm. c) Podmínek pokud dojde k závažnému porušení smlouvy o úvěru nebo jiné závažné skutečnosti podle ust. 9 Produktových obchodních podmínek, je banka oprávněna odstoupit od smlouvy o úvěru s účinky odstoupení (zániku smlouvy) do budoucna a stanovit okamžitou splatnost veškerých dlužných částek, případně, aniž by odstoupila od smlouvy o úvěru, prohlásit veškeré nebo některé dlužné částky za okamžitě splatné.
8. Z informace o transakcích na účtu číslo má soud za prokázané, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti tím, že překročila sjednanou výši kontokorentního úvěru, přičemž ke dni 2. 3. 2015 činil konečný zůstatek na jejím běžném účtu - 11 831,15 Kč.
9. Z informace o transakcích na účtu číslo ze Sazebníku odměn za poskytování bankovních služeb platného od 1. 7. 2014 soud zjistil, že žalované byl v souladu s platným sazebníkem účtován poplatek ve výši 350 Kč za zaslání I. upomínky, poplatek ve výši 500 Kč za zaslání II. upomínky a poplatek ve výši 650 Kč za zaslání výzvy k úhradě závazku.
10. Z odstoupení od smlouvy ze dne 10. 2. 2015 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalované dopisem ze dne 10. 2. 2015 oznámil, že z důvodu překročení povolené výše úvěrového rámce kontokorentního úvěru a neuhrazení splatné pohledávky řádně a včas prohlašuje kontokorentní úvěr za splatný ke dni 11. 2. 2015. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 11 729,94 Kč nejpozději do 2. 3. 2015.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2017, z přílohy č. 1 k této smlouvě – seznam postupovaných pohledávek a z dohody o úhradě úplaty ze dne 14. 6. 2017 a z prohlášení o okamžiku postoupení ze dne 14. 6. 2017 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce jako na postupníka.
12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2017 ve spojení s podacím lístkem ze dne 16. 6. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanou informoval o postoupení pohledávky na žalobce.
13. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11. 10. 2017 ve spojení s podacím lístkem ze dne 11. 10. 2017 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 18 653,37 Kč včetně příslušenství a upozornil ji na možnost jejího vymáhání soudní cestou.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
16. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě zřídil právní předchůdce žalobce žalované k jejímu běžnému účtu kontokorent, který umožňoval žalované přečerpat peněžní prostředky na jejím běžném účtu až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč. Bylo rovněž prokázáno, že právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a před uzavřením Smlouvy se zabýval schopností žalované úvěr splácet. S ohledem na výši poskytnutého úvěru má soud posouzení úvěruschopnosti žalované na základě informací poskytnutých žalovanou a získaných nahlédnutím do interních a veřejných databází za dostatečné. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti tím, že překročila sjednaný limit kontokorentu, čímž na jejím běžném účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Právní předchůdce žalobce proto využil svého oprávnění a celý úvěr zesplatnil ke dni 11. 2. 2015 a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 2. 3. 2015. Výše uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalovaná nijak nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku ve výši 11 331,15 Kč nezaplatila. Právo žalobce na úrok z úvěru ve výši 18,00 % ročně vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2395 občanského zákoníku. Žalovaná se nezaplacením dlužné částky ve lhůtě stanovené právním předchůdcem žalobce ve výzvě ze dne 10. 2. 2015 dostala dnem následujícím po uplynutí lhůty, tj. dnem 3. 3. 2015 do prodlení, čímž žalobci vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobce kapitalizoval ke dni 24. 3. 2016 na částku 483,11 Kč a dále jej požadoval od 25. 3. 2016 do zaplacení.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 331,15 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 11. 10. 2017) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud v daném případě postupoval při stanovení výše náhrady nákladů řízení podle § 14b a. t., neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podaný žalobcem dle názoru soudu splňuje definici formulářové žaloby, jak byla vyjádřena v bodu 28 nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11 („ …návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření, však bude totožný či jen s drobnými odchylkami…“). Ústavní soud uzavřel, že sepsání formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Formulářový charakter žaloby spočívá také v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Podle soudu je návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o úvěru, z nároku na vrácení zapůjčených peněžních prostředků, v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údajem o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, výpočtem dlužné částky a jejího příslušenství. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho rozhodovací činnosti. Právní zástupce žalobce dále požadoval přiznat odměnu a náhradu hotových výdajů za písemné podání ve věci samé ze dne 1. 8. 2019, v němž doplnil na výzvu soudu žalobu o skutková tvrzení a důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Náhrada nákladů řízení náleží úspěšnému účastníkovi pouze do výše účelně vynaložených nákladů. Povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované přitom pro žalobce, v tomto případě pro jeho právního předchůdce, vyplývá přímo ze zákona. Pokud tedy žalobce již v samotné žalobě neuvede skutková tvrzení ohledně toho, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalované, a z tohoto důvodu je následně soudem vyzván k jejich doplnění, nelze takové doplnění žaloby považovat za účelně vynaložený úkon právní služby. Na základě shora uvedeného proto soud žalobci náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 1. 8. 2019 nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.