Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
5 C 175/2021-24
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Pektorem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro: žaloba o zaplacení 49 717 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11.582,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % jdoucím ročně z částky 11.582,11 Kč od 3.12.2021 do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se z části, co do zaplacení 38.134,89 Kč se smluvním úrokem 98.779,48 Kč a dále ve výši 93,61 % jdoucím ročně z částky 41.117,29 Kč od 10.1.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 19.8.2017 dosáhne částky 106.833 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12.649,26 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 27.714,11 Kč od 29.1.2019 do 2.12.2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 16.132 Kč od 3.12.2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11.582,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % jdoucím ročně z částky 11.582,11 Kč od 3.12.2021 do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se z části, co do zaplacení 38.134,89 Kč se smluvním úrokem 98.779,48 Kč a dále ve výši 93,61 % jdoucím ročně z částky 41.117,29 Kč od 10.1.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 19.8.2017 dosáhne částky 106.833 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12.649,26 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 27.714,11 Kč od 29.1.2019 do 2.12.2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 16.132 Kč od 3.12.2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.</b>
1. Žalobou z datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částka ve složení částka - nevrácené poskytnuté prostředky, částka – smluvní pokuta, částka – smluvní pokuta, částka – kapitalizovaná smluvní pokuta a dále příslušenství v podobě kapitalizovaného smluvního úroku částka a nekapitalizovaného smluvního úroku ve výši 93,61 % jdoucím ročně z částky částka od datum do zaplacení s limitací do částky částka a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení částka a dále v nekapita-lizované podobě 8,05 % jdoucím ročně z částka od datum do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalovaného řádně splácet úvěr na základě jím předložených dokladů – výpisu z bankovního účtu, dokladech o příjmech, prohlášení žalovaného a lustrací v databázi příjmení a NRKI včetně insolvenčního rejstříku s prověřením dokladu totožnosti. Současně uvedla, že s žalovaným byla uzavřena datum smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se zavázala poskytnout bezhotovostně na účet žalovaného číslo částka, což splnila datum s tím, že žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok 146,31 % (efektivní) a 93,61 % ročně (faktický), v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 13. dni v měsíci v celkovém počtu osmnácti splátek od května 2017 až do úplného zaplacení. Žalobkyně požadovala dále zaplacení smluvních pokut ujednaných ve smlouvě v článku 6 smlouvy a to: 3 x částka za prodlení se splácením delším 30 dnů, pokud jde o první tři splátky, maximálně do výše částka ročně, dále smluvní pokuty částka za prodlení se splátkou více jak 15 dní, rovněž v případě první až třetí splátky a konečně smluvní pokutou 0,1 % v případě prodlení se zaplacením částek po zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neplatil úvěr řádně a včas a do prodlení přes 65 dní podle smluvního ujednání se dostal se splátkou splatnou datum a proto byl celý úvěr zesplatněn k datum. Žalobkyně uvedla, že žalovaná částka vychází z celkově zaplacené částky podle přehledu v kartě klienta s tím, že součástí nesplacené jistiny jsou i nesplacené úroky dle článku 6.4 smlouvy. Současně žalobkyně uváděla, že přes zaslání upomínek přímo žalobkyní a předžalobní upomínkou z datum právním zástupcem žalobce dluh nebyl uhrazen.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, nedostavil se k projednání věci před soudem, a proto bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodnuto o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.
3. Žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného, přičemž z formuláře hodnocení klienta vyplývá, že vycházela z příjmu žalovaného číslo Kč, výdajů v podobě částky životního minima částka, nákladů na bydlení částka. Dále přihlížela k tomu, že žalovaný má již splátky na úvěr u žalobkyně ve výši částka. Podle formuláře dospěla k závěru, že žalovanému zbývá na splácení a ostatní náklady částka. K uvedenému hodnocení byly dále doloženy listiny potvrzující výši příjmu zaměstnavatele žalovaného z datum s průměrem částka, dále jeden doklad od výplatnice vystavené zaměstnavatelem žalovaného a formulář potvrzující ověření bezdlužnosti z registru příjmení. Z uvedeného hodnocení je zřejmé, že žalobkyně se snaží maximálně podhodnocovat mandatorní výdaje dlužníka, pokud jde o nezbytnou částku živobytí, nezohledňuje v situaci, kdy je dluh řádně splácen další existující závazek u žalobkyně respektive jej započítává do nákladů. Je tedy na místě mít pochybnosti, zdali zákonná povinnost řádně prověřit úvěruschopnost zájemce o úvěr nebyla splněna toliko formálně.
4. Z předsmluvních informací z datum o úvěrových podmínkách a oznámení o schválení úvěru z datum, ale zejména smlouvy o úvěru číslo z datum je zřejmé, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 až 2400 OZ (z.č. 89/2012 Sb.) obsahující závazek poskytnou žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet částka proti povinnosti žalovaného vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní úrok 46,31 % ročně (dle žalobkyně v nominální výši 93,61 % ročně) s tím, že denní sazba činí částka. Sjednán byl splátkový kalendář v celkovém počtu 18 splátek vždy k 13. dni v měsíci po částka od května 2017 až do úplného zaplacení. Pro případ prodlení vyplývá ze smlouvy ujednání o smluvních pokutách podle § 2048 až 2052 OZ a to ve výši částka za prodlení se splátkou delší 30 dní s limitací částka ročně, smluvní pokutou částka za prodlení se splátkou přes 15 dní a smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) při prodlení přes 10 dní se zaplacením zesplatněného úvěru. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář za období od datum do datum z nějž vyplynula povinnost splatit v 18 splátkách vždy částka. Z dokladu o vyplacení úvěru je zřejmé, že žalobkyně převedla na účet žalovaného číslo / číslo k datum částku částka. Splnila tím svoji smluvní povinnost. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaný platil z prodlením všechny splátky, od druhé splátky byl v prodlení přes 65 dní a od deváté splátky již nic nehradil. Současně z karty klienta vyplývá, že celkem bylo zaplaceno před zesplatněním 1 x částka a po zesplatnění od datum do datum celkem 10 splátek v různé výši a v různých datech, avšak v celkové výši částka. Žalobkyně doložila, že žalovaného vyzývala k úhradě splátek a to číslo a datum, v prvním případě pokud jde o zaplacení splátky z číslo a číslo a v druhém případě pokud jde o zaplacení citovaných splátek a navíc splátky z číslo. Žalobkyně dále doložila, že žalovanému datum oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru v souladu se smlouvou pro prodlení s úhradou delší 65 dnů (článek 6.3 smlouvy). Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení částka. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu upomínkou z datum zaslanou dle podacího archu téhož dne poštou žalovanému.
5. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách je zřejmé, že obvyklá úroková sazba k březnu 2017, pokud jde o úvěry na spotřebu se splatností od 1 do 5 let pro domácnosti, příjmení jméno číslo UK 3 činila 9,4 % a podle stejné databáze B číslo UK 1 činila referenční sazba RPSN obvyklá při úvěrech na spotřebu 9,97 % k březnu 2017.
6. Soud se nejprve zabýval tím, jeli sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. V této souvislosti dospěl k závěru, že tomu tak není a to s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu ČR sp. zn. III. Ú číslo z datum a I. ÚS 199/2011 z datum podle nichž nelze přiznat ochranu soudní těm subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tím, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka proti povinnostem kladeným na věřitele. V takovém případě je smlouvu nutno posoudit podle § 580 odst. 1 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a účastníci se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 OZ a to tak, že si strany vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud přihlížel rovněž k judikatuře NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2005 s tím, že podle citovaných rozhodnutí je rozporným s dobrými mravy smluvní úrok sjednaný v rozsahu, který přesahuje až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za níž poskytují úvěry v daném období v místě banky. Podle usnesení NS ČR sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 (R 52/2005 sbírky soudních rozhodnutí) je naplněním znaku trestného činu lichvy, podle § 253 odst. 1 tr. zákoníku (dnes § 218 tr. zák.) spočívajícího v hrubém nepoměru mezi vzájemným plněním i situace, kdy je při poskytnutí půjčky či úvěru peněžního sjednán úrok v rozsahu přes 70 % ročně. Dále je třeba přihlížet i k rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2010 podle nějž výkonu práva, které je zneužitím práva nelze poskytnout soudní ochranu. Soud také zohledňoval, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele proti žalobkyni v pozici podnikatele. Pokud jde o sjednané smluvní pokuty a jejich přípustnost, přihlížel soud k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012.
7. V posuzované věci má soud za to, že žalobkyně sjednala ve smlouvě o úvěru smluvní úrok, který je v rozporu se shora citovanou judikaturou, neboť představuje víc jak trojjnásobek maximálně přípustného smluvního úroku, který v posuzovaném případě činil 28,2 % ročně, byť tato hranice je pouze rámcová. Nicméně obvyklý smluvní úrok, který by bylo možno považovat za přípustný je takový, který by kolem tuto hranici výrazně nepřekračoval. Sjednaná RPSN je v porovnání s obvyklou RPSN takřka pětkrát vyšší, když maximální přípustná výše by byla 29,91 %. Současně je třeba vědět, že výše smluvního úroku přesahuje i procentní výši, jenž v trestní oblasti vede k závěru o naplnění jednoho ze znaků trestného činu lichvy. Smluvní úrok je tak nutno hodnotit jako rozporný nikoliv pouze z hlediska dobrých mravů, ale také s ohledem na jeho výši rovněž v rozporu s trestním zákoníkem. Vedle smluvního úroku je však třeba přihlížet také k žalobkyni sjednaným a nárokovaným smluvním pokutám. Ujednání o smluvní pokutě obsažené v úvěrové smlouvě se týká výlučně porušení povinností ze strany žalovaného, co by spotřebitele, nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas platit, jsou zde kombinovány ve vazbě na různou délku prodlení, smluvní pokuta je tak sjednána vícenásobně za totéž jednání spočívající v prodlení s úhradou splátky. Z uvedeného je zřejmé, že důsledku ujednání o smluvním úroku i smluvních pokutách je zasahován žalovaný v pozici spotřebitele nejenom v právní sféře, ale i v sféře osobní. V důsledku značně nevyvážených smluvních podmínek hrozí nepřiměřené a tudíž celospolečensky škodlivé zadlužení žalovaného, který je v pozici slabší smluvní strany. Způsob smluvního ujednání ohledně sankcí nelze hodnotit jako dostatečně transparentní. Lze totiž předpokládat s ohledem na kombinaci různých druhů smluvních pokut, že si běžný spotřebitel může jen těžko učinit reálnou představu o skutečných nákladech, hmotně právních dopadech za situace, kdy se octne v prodlení s úhradou závazku a posoudit tak, před uzavřením smlouvy, zda bude v jeho silách úhrada závazku s nímž by se ocitl v prodlení.
8. Soud má tedy za to, že za situace, kdy je úvěrová smlouva s ohledem na všechna ujednání hodnocena ve smyslu § 580 OZ jako neplatná, přichází v úvahu vypořádání mezi účastníky pouze v režimu bezdůvodného obohacení podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 OZ. V poměrech projednávané věci to znamená, že pokud žalovaný obdržel od žalobkyně částka a zaplatil částka, měl by vrátit rozdíl částka. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je třeba prodlení žalovaného vázat v této souvislosti až na marné uplynutí třídenní lhůty podle § 573 OZ od doručení předžalobní výzvy, zaslané datum s tím, že v prodlení se tak žalovaný ocitl k datum. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 OZ ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě bylo tedy toliko z části, v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověno. Ve zbytku uplatněných nároků s přihlédnutím k závěrům o neplatnosti smlouvy musela být žaloba pod výrokem II. z části zamítnuta.
9. Argumentace žalobkyně, která nesouhlasí s právním posouzením smlouvy jako neplatné, neboť měl žalovaný dostatek času prostudovat si smlouvu případně požádat o úvěr někoho jiného, případně návrh, aby soud přiznal smluvní úrok toliko v zákonné maximě trojnásobku obvyklého smluvního úroku, nemůže ve světle shora uvedeného hodnocení smlouvy, co se týče nerovnováhy smluvních podmínek, obstát.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 1425 a) o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že s ohledem na výši uplatňovaných smluvních pokut a smluvního úroku, přihlížel soud s ohledem na důvody zamítnutí žaloby i k požadovanému příslušenství ve smyslu závěru nálezu ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 2717/2008, přičemž celková žalovaná částka činila částka (jistina částka a dopočet do maxima částka včetně zákonného úroku z prodlení částka a částka vypočteného k okamžiku rozhodování soudu). Celkem bylo požadováno zaplacení částka, přičemž úspěšná byla žalobkyně v rozsahu částka, tedy 6,74 %. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyni nemůže být přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovanému však rovněž tak, neboť z obsahu spisu je zřejmé, že mu v souvislosti s řízením náhrada nákladů vzniknout nemohla, neboť nečinil žádné procesní úkony.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.