Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 324/2021-40
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 88 936,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 500 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 44 436,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 181,54 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 728,11 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 47 723,18 Kč od 19. 12. 2020 do 28. 1. 2021, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 223 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 47 723,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 500 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 44 436,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 181,54 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 728,11 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 47 723,18 Kč od 19. 12. 2020 do 28. 1. 2021, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 223 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 47 723,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 2. 11. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 88 936,36 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), dne 22. 1. 2019 uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na částku 50 000 Kč, kterou měla žalovaná splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 48 103 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 5 451 Kč. Žalovaná svou povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnila pouze zčásti, kdy na svůj dluh uhradila pouze 5 500 Kč. Původnímu věřiteli tak následně vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dluh žalované z této smlouvy činí 92 603 Kč s příslušenstvím. Původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovanou v zákaznické kartě a jejich ověřením předloženými doklady. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla s účinností k 5. 1. 2021 pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne 25. 1. 2021. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se předem omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 22. 1. 2019 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná spolu uzavřela smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 50 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti s úvěrem poplatek v celkové výši 48 103 Kč (sestávající ze součtu úroků ve výši 12 253 Kč, z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 22 100 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 13 750 Kč), celkem tedy byla žalovaná povinna vrátit z titulu smlouvy o zápůjčce částku ve výši 98 103 Kč v 18 měsíčních splátkách po 5 451 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého kalendářního dne od uzavření smlouvy. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce v průběhu jejího trvání zaplatila celkem 5 500 Kč.
4. Původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých údajů, tj. z žalovanou tvrzených příjmů její domácnosti a její tvrzených závazků; podle zákaznické karty byla úvěruschopnost žalované ověřena potvrzením o příjmu.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a z příslušných příloh bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 6. 1. 2021 a z příslušného podacího archu pak bylo zjištěno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením odeslaným dne 25. 1. 2021.
6. Předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 13. 7. 2021; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána dne 28. 6. 2021.
7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřeli dne 22. 1. 2019 smlouvu, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a s dalšími poplatky splatit v 18 měsíčních splátkách. Žalobkyně ke svému tvrzení o zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnuté úvěry nenavrhla žádný důkaz. Tím, že se nedostavila k jednání, připravila se o možnost být poučena o neunesení důkazního břemene v tomto rozsahu. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což bylo žalované oznámeno přípisem odeslaným dne 25. 1. 2021. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by svůj závazek ze smlouvy řádně a včas splnila, učinil soud závěr, že žalovaná žalobkyni ani původnímu věřiteli poskytnuté finanční prostředky zcela nevrátila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 1879 odst. 2 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť původní věřitel žalované poskytl zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o zápůjčce je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutou zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se původní věřitel snažil ověřit schopnost žalované poskytnutou zápůjčku splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona, ke svým tvrzením předložila pouze kartu zákazníka, v níž je zaškrtnuta kolonka - potvrzení o příjmu, když se má jednat o dokument, kterým byla tvrzení žalované ověřena. Tento dokument však nedoložila a soud má za to, že tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušné kolonky v kartě zákazníka. Soud proto uzavírá, že se původní věřitel spokojil s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že původní věřitel nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovanou dne 22. 1. 2019 jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou i v případě této smlouvy absolutně neplatná ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
13. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí původní věřitel platně postoupil svoji pohledávku za žalovanou a že původní věřitel žalované poskytl finanční prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaná na tento svůj dluh zaplatila celkem 5 500 Kč. Celkový dluh žalované vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 44 500 Kč. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo původnímu věřiteli zcela vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatila, neboť jí původní věřitel plnil z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že původní věřitel platně a účinně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 44 500 Kč společně s úrokem, na který žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
14. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného smluvního úroku, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a ohledně částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků za poskytnutí zápůjčky podle příslušné smlouvy, protože z důvodu absolutní neplatnosti této smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.
15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 88 936,36 Kč s příslušenstvím, úspěšná však byla pouze co do částky 44 500 Kč, tj. z 50 %. Žalovaná tedy naopak byla úspěšná co do zamítnuté částky ve výši 44 436,36 Kč, tj. z 50 %. S ohledem na skutečnost, že poměry úspěchu a neúspěchu jsou shodné, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.